Elysium

Vždycky jsem tušil, že zdravotnické nadstardy povedou k důstojnému umírání obyčejných lidí na chodbě nemocnic, protože lékaři budou těm neobyčejným třikrát denně malovat pokoj dle nálady zazobaných pacientů. Pan Blomkamp je ještě větší optimista než já a tak ty stále bohatší oddělil od těch stále chudších tak důkladně, že se nemohou potkat na ulici ani v ordinacích, protože jedni žijí v Ráji a druzí na zdecimované matičce Zemi. Ale nebojte se. Ve filmu se totiž vždycky najde hrdina, který bude za spravedlnost bojovat do posledního gigabajtu ve svém mozku. Možná to mohl udělat zábavněji, ale jeho průměrný výkon tak nějak korespondoval s průměrným filmem, takže nezbývá než si povzdechnout, že všechno v tomto filmu šlo udělat o dost lépe. Tedy všechno kromě samotného Elysia, které mne uchvátilo vizuální nádherou tak moc, že od nynějška budu dělat měsíčně 3.000 hodin přesčasů v uranových dolech, abych si za 180 let mohl vzít hypotéku na pořízení nějaké menší parcelky mezi Obamou a Danem Nekonečným. (12.11.2013)

Příběh srovnatelný s obrázkovou knížkou o hrochovi, z které ve filmu Damon cituje, ale to provedení! Dokonalé ztvárnění budoucnosti, která odpovídá mým předpokladům. Perfektní atmosféra a boží akce, která ale (to je velká škoda) někdy nedotahuje k té pověstné třešničce. Exosuit bitka v závěru patří k nelepším akčním sci-fi (tělo na tělo) bitkám co jsem viděl. Blomkamp od posledně vyměkl a i když se většina postav chová jako svině, nemyslí to zle což je oproti D9 mínus. Hlavním tahounem snímku je ale fantastický Sharlto Copley - Kruger, fanatický psychopat (a moje nejoblíbenější postava), jehož alternativa by byla asi tím nejlepším koncem. Kdepak jsi, hošo?! (06.09.2013)

Socialistický blockbuster? Proč ne. Škoda, že v jádru jediná deviace od klasického Hollywoodu je ta, že všechno je tu naopak. Ti, co chrání status quo jsou hnusní, ti, co se plíží ve špíně a ponížení jsou milí a obětaví lidé. Damon jako Ježíš z periferie neexceluje, ale to po něm ani nikdo nechtěl. Týpek prožraný radiací a prošpikovaný rezatými noži působí tuctově, anti-heroicky a po většinu času kope především sám za sebe, i když na konci pochopí, nač je surikatě hroch. Pohádka se tím hezky uzavře k mé spokojenosti. Podruhé škoda, že rozdíl mezi Bayem a Blomkampem spočívá především v tom, že tu přehrávají týpci jako vystřižení z brazilských sociálních dramat a někteří záporáci mají zjevný politický referent (Jodie Foster tam tu Maggie nacpala skutečně hodně na sílu). V jádru je tak Elysium vlastně dost tupoučké, ale (pro mě) sympaticky "pravdoláskařské". Problém je pro mě tam, kde mnozí vidí excelentní režii. Vidím tam skvostný art / sound design a řadu dílčích pěkných záběrů, které mají ale neobyčejný stylový ropztyl. S trochou nadsázky je to jako mix Města Bohů, Elitní jednotky a čehosi, co bych nazval "Paul Greengrass imituje Paula W. S. Andersona". Některé prvky jsou nedůsledně používané (videoherní záběr "přes rameno" včetně doprovodného blur efektu), navíc neustále přeskoky mezi různými styly jsou na rozdíl od D9 kostrbaté. Kinetické hrátky a úsečné střihy občas ústí v nepřehlednost. Přijde mi že to, co musel Blomkamp ve své prvotině řešit maximálně efektivně a jednoduše tady mohl až zbytečně "načechrávat". Elysium pak ale bohužel ztrácí tah i semknutou atmosféru. Paradoxně čím blíže konci, tím větší zábava, protože jsem tu nesourodost dokázal vstřebat. Podobně jako s Vyměřeným časem: sympatické, ale strašně nedotažené. P.S. Copley kope v tomhle filmu o dvě ligy výš než ostatní... sociopat století. [70%] (21.08.2013)

Za jakých podmínek se kritizované vlastnosti Elisia mohou jevit naopak jako inspirativní ozvláštnění? Podle mého lze film chápat jako určitý průnik dvou tradic: klasické hollywoodské a sovětské montážní školy. Více viz Douglasovy poznámky. (31.08.2013)

Jako kdyby Pyunovi narostlo ego a jal se točit Cyborga jako kritiku kapitalistického zdravotnictví. Jen tu chybí Van Damme, céčková upřímnost a jakákoli šance na guilty pleasure špatnost.. Naopak přebývá přebujelé ego samozvaného sociálního kritika,který si neumí přiznat, že točí debilní přímočarý akčňák s černobílými figurkami (a v případě kuního ksichtu ještě zoufale odehranými a směšně siláckými), nezvládá držet styl a do zemdlení (a vyloženě sebemrskačsky) opakuje tři stylistické nástroje. Gradace (hlavně v závěru) hrozně na sílu, finální souboj tragický a bez satisfakce, a radši nemluvit o tom, jak kolikrát trpí i orientace v prostoru a jak je scénář převážně stavěný na oslích můstcích náhody a jen zlomkově příčinně. Asi mě měly rakety země-vesmír v prvních 5 minutách dostatečně varovat, že se bude rozmazávat jen o něco naleštěnější lejno než před 30 lety. A ještě s nosem nahoru. (18.11.2013)