Orel Eddie

Slavné ZOH v Calgary nepamatují jen jamajské bobisty, ale evidentně i anglického skokana na lyžích Eddieho Orla Edwardse. A stejně tak, jako jamajští bobisté, i on na sebe dokázal strhnout veškerou pozornost a tento film o ní vypráví. Líbilo se mi, jak film vypráví příběh Eddieho absolutně bez příkras. Eddie je v něm představen jako takový blázínek až snílek, který se chce dostat na olympiádu a tak se během jednoho roku naučí jakž takž skákat na lyžích a ještě se na tu olympiádu opravdu kvalifikuje. Za jeden jediný rok…To musel profesionální skokany, kteří trénují od svých šesti let, dobře ztrapnit. A ztrapnil je opravdu se vší parádou. A skvělý civilní kořala Hugh Jackman mu s tím ještě pomáhal tak dobře, že jsem měl pocit, jak kdybych poprvé viděl Kokosy na sněhu. Ne nadarmo také jamajskou jednotku v jedné scéně lehce zmínili. Ono totiž opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A i když to sportovci mají všelijak, létající Fin to na konci filmu řekl moc hezky. (07.11.2016)

Eddie Edwards se o filmu vyjádřil, že je pravdivý jen z pěti procent, ale že chápe, proč to tak filmaři udělali, a že se mu film líbil. A já jsem na tom kupodivu stejně. Čert vem realitu, tohle je prostě film o cestě za svým na první pohled velmi nereálným snem. Ale funkcionáři z MOV už se postarali, aby jim do jejich elitního klubu nelezli další exoti. Tenhle film tedy zobrazuje konec éry, kdy k OH patřila Coubertinova myšlenka víc než sloty na reklamy. A je z něj zřejmé, že je to špatně. (20.04.2016)

Olympijský duch pošel už někdy v polovině 20. století, zbyl po něm pouhý olympijský puch a i okřídlený Kuberténův výrok o převaze účasti nad vítězstvím se od té doby stal úsměvným kýčovitým anachronismem, který by se z fleku dal tisknout na hajzlpapíry. Typický moderní olympijský „amatér“ v životě lopatu neviděl ani v televizi a hnán vpřed sponzorskými „dary“ výrobců sportovního oblečení a náčiní, menstruačních vložek, jogurtů, piva, aut, nevýhodných půjček a hypotečních úvěrů či předražených mobilních signálů jak je rok dlouhý pouze urputně dopuje a pod nálepkou „Sportem k trvalé invaliditě“ neúměrně huntuje své tělo, jen aby byl slavný, nesmazatelně se zapsal do komerčně vyhajpovaných análů, sponzoři mu zvedli plat a ve třiceti dostal oprávněné ZetTéPéčko spolu s nejmodernějšími kloubními náhradami a teplým funkcionářským místečkem v naprosto nekontrolovatelné díře na prachy zvané Státní olympijský výbor. Proto je velmi milé až exotické, když se občas mezi tu vysteroidovanou strojovou „amatérskou“ elitu procpe nějaký nesponzorovaný nemotorný manták, jenž se z celé své blahoslavené duše opravdu chce „jen zúčastnit“. Být už tehdy v Kelgery internety, stal by se Orel Edý bez pochyby vatařem a nejslavnějším Tytrubkářem všech dob. Veřejnost totiž nesmírně zvráceně miluje sledovat a lajkovat retardéry, dementy, mongoloidní potraty a jiné postižence, ať už skáčou na lyžích nebo zpívají, že milujou Májnkraft. Zaostalá zrůdička Edouš by byl ideálním vzorkem a rozhodně už tenkrát i daleko lépe naplňoval ony správňácké olympijské ideály čistoty ducha než třeba tehdejší skokanský fenomém, sociopatický násilník a egoistický kokot Matti Nykänen. Taxe ten zabrzděný velkobritský pták alespoň dočkal vlastní limonádičky naplňující hřejivým pocitem srdíčka všech romantických snílků, že když má jeden veliký sen a jde si odhodlaně za svým, taxe mu splní, ať je to retard, jaký chce. No, já jsem kupříkladu za všechny ty potencionální oběti rád, že se Edýmu nezdálo třeba o kariéře leteckého dispečera, velitele jaderné ponorky nebo Houmra v Dukovanech. Každopádně je to film na úrovni Kokotů na sněhu, negerského to bobu ze stejné olympiády, tedy milý, příjemný a zábavný, ačkoliv se skutečných událostí drží asi jako mrdka na skle a je notně dramaturgicky popkornově dopatosovaný. Mimo jiné páreček škaredých, proplešlých, nudných a otylých strejců, který ve skutečnosti učil toho létajícího downa příliš nepadat, nahradil překrásný kůl boreček Hjů, aby si na své přišly i dámské karpální tunely, a i řádně zhnusený Výron Egrtn (mimochodem herecky výborný) je oproti původnímu nedonošenci pořád ukrutný sympaťák. (23.04.2017)

Výkonnostní feel-good film, který do jisté míry naplňuje, ale zároveň i podvrací poetiku 90s klasik, které v dnešní době už nemůžou tak úplně fungovat, jako je např. Hříšný tanec...jenže ono to tentokrát opravdu funguje. A díky skvělým hercům to šlape fakt dost dobře. Z Orla Eddieho se klidně může vyklubat každoroční klasika. (28.04.2017)

Takový ten vděčný film co sice spadá do lehký látky až humorný hlouposti, ale umí tak hezky povznést náladu a chytnout, že ho třeba užijete víc než 90% toho na co díváte. Egerton zvládl neústupnýho hňupa přesvědčivě a charismaticky, těší i Jackman a několik vedlejších postav, má to jiskru když je potřeba a silnýho ducha stejně jako hlavní hrdina - díky za každýho takovýho blázna. Rozesměje, dojme, inspiruje, kroutí hlavou. (18.12.2016)