Orel Eddie

Po emočne vyčerpávajúcom "Choď a pozeraj sa" bol tento film presne tým, čo som potrebovala. Dokonale odohnal moje pochmúrne myšlienky. A podarilo sa mu aj niečo iné. Vrátil ma v spomienkach do mojej mladosti. Vtedy som pri telke s napätím sledovala súťaže skokanov na lyžiach a Matti Nykänen bol pre mňa skokanským bohom. Orla Eddieho som síce neevidovala, ale jeho príbeh, je skutočne stelesnením myšlienky Olympijských hier. Veľmi príjemné spracovanie príbehu jedného rojka, ktorý si splnil svoj životný sen. Aj keď jeho príbeh bol zrejme skutočnosťou inšpirovaný len miestami, napríklad samotného Mattiho Nykänena sa filmu podarilo v jednej minúte s nadsázkou charakterizovať takmer dokonale... 80%. (13.06.2016)

Na skoky na lyžích se občas mrknu, ale nijak zvlášť se o to nezajímám, tudíž jsem ani nevěděl, kdo byl Michael Edwards. Tento film nám však hezky od začátku odvypráví jeho příběh a je to velice zajímavý a silný příběh. Orel Eddie nám ukázal, že i když nejste ve svém sportu nejlepší, přesto můžete být úspěšný. Film je natočen skvěle, myslím, že se vše povedlo na jedničku a Egerton s Jackmanem předvedli vynikající herecké výkony. (24.10.2017)

Slavné ZOH v Calgary nepamatují jen jamajské bobisty, ale evidentně i anglického skokana na lyžích Eddieho Orla Edwardse. A stejně tak, jako jamajští bobisté, i on na sebe dokázal strhnout veškerou pozornost a tento film o ní vypráví. Líbilo se mi, jak film vypráví příběh Eddieho absolutně bez příkras. Eddie je v něm představen jako takový blázínek až snílek, který se chce dostat na olympiádu a tak se během jednoho roku naučí jakž takž skákat na lyžích a ještě se na tu olympiádu opravdu kvalifikuje. Za jeden jediný rok…To musel profesionální skokany, kteří trénují od svých šesti let, dobře ztrapnit. A ztrapnil je opravdu se vší parádou. A skvělý civilní kořala Hugh Jackman mu s tím ještě pomáhal tak dobře, že jsem měl pocit, jak kdybych poprvé viděl Kokosy na sněhu. Ne nadarmo také jamajskou jednotku v jedné scéně lehce zmínili. Ono totiž opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A i když to sportovci mají všelijak, létající Fin to na konci filmu řekl moc hezky. (07.11.2016)

Není to Vaugn, ale klidně by mohl být. Kdyby se trochu krotil. Jeho jméno mezi producenty ale určitě nepřekvapilo. Někdy život píše opravdu neuvěřitelné příběhy. Většinou ale nejsou tak neuvěřitelné jako tento. Protože dříve nebo později ve všech odvětvích jakéhokoliv průmyslu přijdou byrokrati a různí kravaťáci a zakážou všechnu zábavu a jedinečnost (nutno říct mají k tomu často dobré důvody, ale přesto, něco krásného se tím postupně vytrácí - konec poetického zamyšlení). Než se však cokoliv nového dotáhne a ustálí, mohou se vždy objevit takovéto úžasné příběhy. Aneb jak jeden mladík jenom málo sportovně nadaný, ale velmi nadaný v umění snít sílou vůle a díky správné konstelaci hvězd ke prchavému, ale přesto ohromně sladkému štěstí přišel a mohl zažít svých 5 minut slávy. Má to opravdu velkou dávku pozitivní energie, má to šmrnc a kreativitu, má to jednoduché poselství, má to Vaughnův střih a stavbu scén, má to dostatečné produkční hodnoty. A má to skvělé herce v obou hlavních rolích, kteří hrají tak, jak je potřeba. Jackman nijak nepřekvapuje, ale mladý Taron Egerton v obtížnější roli exceluje. Jsem zvědav, kam všude se ještě v kariéře dostane, ale musím říct, že se mi typově hodí nejvíce právě do rolí tohoto typu - průměrný britský kluk z ulice, který má skrytý talent, eleganci apod. Tedy abych to shrnul, premisa o outsiderovi kdovíjak originální není, ale konkrétní příběh je opravdu podivuhodný. A velmi tomu pomáhá i způsob, jakým je příběh vyprávěn. 8/10 (26.05.2022)

Jít si za svým, neotáčet se za neúspěchy. Vzít si z nich jen to dobré a pospíchat za další výzvou. Nevyšlo to už mnohokrát, na skokanském můstku nicméně nějaká šance na vysněnou olympijskou účast je. Zvlášť když Velká Británie pamatuje ve své olympijské historii jediného (neúspěšného) skokana. Postrach můstku přichází na scénu. Velkým plusem je to, že nejde o typickou životopisnou nudu, kterou nás tvůrci každoročně několikrát zásobují. Ano, tenhle neúnavný optimista skutečně „skákal“, ale je radost sledovat, jak se drápe nahoru. Celé je to stylové, velmi sehrané a má to (alespoň v první hodince) velmi slušné tempo. Omlouvám se, obrýleného Tarona Egertona jsem jaksi nepoznal, jeho bezprostřednost je nicméně kouzelná. Stejně jako zprvu neochotného a chlastajícího kouče (a hlavně Australana, který sníh asi moc nezná) Hugh Jackmana. Chemie mezi nimi funguje, navíc jim nahrávají vděčné vedlejší postavy. Zhruba v polovině se to ovšem přehoupne do předvídatelných vod (už předtím to přitom bylo na hraně), kdy jen sledujeme, kdy, kde a s jakou pompou skočí, kdo mu hodí nějaký ten klacík pod nohy a jak bude nakonec i taťulda u televize slzet dojetím. Je fajn snít, páč se to dnes trochu vytrácí. Ale tři hvězdy jsou tak akorát. Na mě prostě až moc šablon. (02.05.2017)