Válka, kterou nevidíte

Abych pravdu řekla, tak já nemám sílu ani chuť tyhle válečné dokumenty nějak komentovat. Myslím, že každý si to může přebrat sám a to, že jsme viděli jen zrnko prachu v té hnusné politické mašinérii, je snad každému jasné. Ale i tak díky alespoň za snahu nám přiblížit tenhle marasmus Johnu Pilgerovi. Byly chvíle, kdy jsem se styděla za lidskou rasu, čeho je schopná, ať je odkudkoliv i když některá fakta v tomto dokumentu jsou už mnohým notoricky známá. (12.10.2015)

Neřekl bych, že se jedná o válku kterou nevidíme, nýbrž spíše o válku, kterou vidět nechceme, protože o naši prdel zatím nejde. Naše prdel totiž stále sedí na té pevnější židličce, pod kterou nevybuchují granáty a není tedy důvod cokoli podnikat. Bojím se však toho, že si jednou budeme muset taky holt přesednout a poté už pravděpodobně nezbude nikdo, kdo by se za nás postavil. Víceméně se mohu pod tento dokument podepsat v plném rozsahu. Takhle z globálního pohledu si nemyslím, že by říkal něco šokujícího či nového, ale poodkrývá nejrůznější konkrétní detaily, nad kterými zůstává mnohdy rozum stát a mnohokrát jsem se neubránil takovému tomu WTF úsměvu. Líbilo se mi to. Práci Johna Pilgera oceňuji. S jeho názory souhlasím a zpracován je dokument také celkem chytlavě. (29.08.2015)

Jak se říká "Na každém šprochu pravdy trochu." ovšem Dokument, který se silně strefuje a ukazuje předpokládanou dlouhodobou rafinovanost ze strany nejmocnější země světa o "Správnou válečnou propagandu proti nepříteli", kde si vláda USA a UK prosazují své zájmy, mystifikují občany svých zemí, podáváním "vyhovujících a zkreslených" informací novinářům a jejich záměrného zastrašování, donutí diváka zamyslet se nad danou problematikou v širším spektru a funguje to opravdu dobře. Dokumentem nás po celou dobu provází pan John Richard Pilger, který působí v UK jako žurnalista a válečný zpravodaj, v dokumentu je mnoho známých osobností (Julian Assang zakladatel serveru Wikileaks, zástupci vlády US atd.) a i když je pan Pilger "charakterizován jako Levičák" musím říct, že s jeho názory do značné míry souhlasím a zdají se být smysluplné a opodstatněné, a i když si tyto informace ověřit nemůžu, fakta a čísla hovoří jasně. (26.11.2011)

Na můj vkus příliš ukecané, trochu nudně zpracované, nicméně velmi alarmující! Těch pár odpadů bych zde opravdu ignoroval, protože je dali lidi, kteří zrovna přišly o iluze a to samozřejmě bolí. To, co mě však nejvíce zaráží a nejvíc mrzí, je obecná povědomost o tomto dokumentu a o jeho předchůdci (War on democracy). U nás je to skoro 200 hodnocení, na IMDB něco přes 350. Dohromady je to směšně zanedbatelné číslo. Doufám, že tím zájem o dokumenty neklesá, že je to jen náhoda. Pořád ale nechápu, proč z Pilgera děláte nějakého levicového breptu. Tady nejde o stranu, ale o to, že se vraždí nevinné lidi a ve zprávách to nazvou vojenskou akcí proti teroristům. Doufám, že Pilgerova snaha bude pokračovat a lidi ze sebe nebudou dělat ovečky médií....ehm vlád...přečtěte si odstavec ´´Opatření proti WikiLeaks´´ zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/WikiLeaks (18.12.2012)

On se těžko najde filmový dokument, který bych vyloženě pozitivně ocenil. Příčiny jsou následující: --- 1) Mediální manipulaci beru vážně. I tehdy, když se mi vyslovené názory líbí. Takže konkrétně v tomto případě by si odpůrci americké invaze v Iráku měli uvědomit, že tenhle dokument vznikl se stejným cílem a používá stejné prostředky jako dokumenty "na objednávku" americké vlády, akorát nás manipuluje k opačnému názoru. --- 2) Film a televize jsou vynikajícími prostředky tzv. "názorné agitace" (pamětníci ten termín znají), ale mizernými zdroji informací. Protože se v tématu tohoto dokumentu náhodou vyznám (a to výlučně díky studiu mediálně nezajímavých pramenů), mohu zodpovědně prohlásit, že přístup k subjektu a vyslovené argumenty jsou triviální, leckdy vědomě překroucené, ale častěji bezděky směšné svojí naivní prostotou. --- Takže jak hodnotím? Pár lidí vyslovilo na kameru své postřehy a názory. Všichni odborníci na novinařinu, žádný odborník na Irák nebo Blízký Východ. A symptomaticky platí i to, co dokument opakovaně vytýká většinovému, vládu podporujícímu zpravodajství: za půldruhé hodiny se nedostal ke slovu jediný Iráčan. (06.05.2014)