Synové Norska

Tak tohle mě zklamalo. A hodně. Byl to takový kočkopes, který ovšem nebyl ani pořádným dramatem, ani pořádnou komedií. A už vůbec nebyl tím, za co ho distributor vydává. Komplikovaný vztah otce se synem? A kde? Vždyť si naprosto skvěle rozuměli a otec syna mohutně podporoval. Konflikt mezi punkem a hippies? Ani náhodou. Jediný konflikt tu byl s jakousi norskou obdobou teddy boys a s učitelským sborem. A nakonec i ten přechod k punku nebyl důsledkem bolestné ztráty. Co se samotného vykreslení punku a muziky týče, tak to je jen soubor klišé včetně toho., že aby jste hráli punk, nemusíte umět hrát. Musíte. I ty Pistole, jejichž muzika provázela celý film, hrát trochu uměly. Nejsvětlejším okamžikem tak bylo krátké vystoupení Johnnyho Rottena, ale to Syny Norska v mých očích zachránit nemohlo. 30% (11.06.2014)

„Máš kolu? - „Kolu? Černou krev kapitalismu?“ Čekal jsem něco pořádně střeleného a zábavného. Ovšem dostalo se mi vcelku rutinní podívané. A nad komedií (která probleskovala jen chvílemi) čnělo smutné drama. A s hlavním hrdinou se mi moc ztotožnit nepodařilo (stejně jako s jeho otcem). Jasně, člověk ho litoval a zároveň chápal, že s takovouhle výchovou (a navíc pak ještě po tragické události) se „vyprofiloval“ zrovna takhle, ale to neznamenalo, že by mu měl nějak rozumět či s ním víc sympatizovat. A tak divák sleduje jeho bouřlivé a problémové dospívání bez většího zapálení, občas zpozorní u nějaké té zajímavější scény či pasáže (úvodní „banánová párty“, otcův výstup v ředitelně, návštěva nudapláže, bubeníkův záskok či „ chutný dortík“), ale v podstatě jím film rychle provane a najednou sleduje závěrečné titulky (a v mém případě ještě smutní nad tím, jak málo byla využitá Sonja Richter). Nemůžu říct, že bych se přímo nudil, a třeba hudba byla fajn (ačkoliv jsem jí čekal víc), ale celkově mi z toho vychází pouze slabší průměr. (13.07.2016)

Príbeh jedného mladičkého punkáča, ktorý sa, tak ako mnoho jeho vrstovníkov nechal ovplyvniť albumom "Nevermind the Bollocks" od Sex Pistols a zažil svoju vlastnú punkovú revolúciu. Nórská spoločnosť však v 70. rokoch nebola moc naklonená punkovej subkultúre a už vôbec nie chuligánským činom. Herecké výkony sú fajn, chýba tu ale výraznejší dramatický oblúk a prim tu hrá ujetý humor. Ale úplne najviac mňa tu vytáčala postava, ktorú hrá Sven Nordin. Zahral tu totiž vymletého hipísáka so sympatiami ku komunizmu a jeho postava mňa totálne znechutila. Na druhú stranu som sa však dobre bavil u mnohých scén, kde hlavní hrdinovia robia bordel a ako soundtrack tu hrajú práve songy od "pištolí". Pripomenulo mi to moje vlastné punkové časy. (29.05.2016)

Z ukázek jsem se na Syny Norska těšil nejvíc z celého Severského filmového podzimu a jak moc jsem se na něj těšil, tak moc mě zklamal. Připadá mi, jako by film sám nevěděl jestli je komedie, nebo drama a celou dobu se rozhoduje zkoušením jednoho žánru a za chvilku zase druhého žánru, což podle mně nevypadá vůbec dobře. Rozhodně jsem se u toho nezasmál tolik jako u jiných filmů na festivalu a rozhodně to nebylo tak dramatické jako třeba Královské klenoty. Jinak teda jedná z mála špičkových postav je Otec Nikolaje, ten je fakt borec. [Severský filmový podzim 2012 - Kino Atlas - 17.11.2012] (19.11.2012)

Rodina zložená z alternatívneho ľavičiarskeho architekta-nudistu a eko mamy šmrncnutej skôr tradičnou výchovou. Ich vzájomné žartíky a úlety preruší tragédia. Vyrovnávanie sa so smrťou priblíži syna k ostrejšiemu presadeniu revolty voči rodine aj škole v podobe zmeny imidžu, chuligánstiev a hrania v kapele. Otec má pochopenia pre všetky synove výčiny. Dokonca sa snaží malého chlapca priviesť k reliktom hippie typy štýlu. Rebelujúci potomok aj toto pokladá za nonsens, ktorý spoločne s Reichovými orgonovými truhlami odignoruje. A tak skúša čo to dá. K hraniu v pankovej kapele a drobným výtržnostiam priberie šnupanie amfetamínu. Schyľuje sa k ďalšej katastrofe, no pomôže zmätený prejav náhle sa zjavenej ikony punku v závere filmu. Hovorí okrem iného o tom, že všetko vôkol nás je zložené z malinkatých kúsočkov hovna a aj sloboda je hovno. Mimochodom čímsi mi práve tento Rottenov preslov pripomenul úryvok z textu refrénu piesne "Smrť v hovnách" kapely Lues de Funes (cit.: "Všade hovná hovná, samé hovná hovná", koniec citátu). Vcelku vydarený retro film o rodine zmietanej dobovými trendami, o napätí medzi otcom a synom, o vyrovnávaní sa s tragédiou, trochu nasilu importujúci množstvo politicko-rebelskej matérie do výsostne rodinného priestoru. (21.05.2014)