The Lady

Tento film ve mně vzbudil obdiv k San Suu Kyi. Popravdě před snímkem jsem ani nevěděla, kdo to je, nebo že vůbec někdo takový existuje. Snímek nám zachytil jedny z nejdůležitějších okamžiků z událostí v Barmě této bojovničky za svobody (i když její osobní důležité okamžiky byly například narození jejích synů atd.) Je to děsivé, co se tam dělo a v podstatě ještě děje. Země, kde voják zastřelí doktora na půdě nemocnice, protože mu chce zabránit střílet raněné? Kde je normální dát domácí vězení a odříznout od světa člověka - protože ho nemůžou zabít, aby se z něj nestal mučedník, který se snaží prosadit volby? Kde střílí do studentů, protože demonstrují? Pro mě nepředstavitelné. Tím více mi byl snímek sympatičtější, že hlavní hrdinka byla žena. Holt co si budeme nalhávat významných žen v historii lidstva je poskrovnu, což je zásluha především hodnot, jež mělo lidstvo v dobách minulých nastavené. No ono ale ani dnes to s nimi není v některých případech lepší. Například když se podíváme na nynější situaci v Pákistánu, kde radikálové chtějí zastřelit školačku, protože propaguje, aby mohly dívky studovat? Kde to jsme? To jsou zásady a chování jak někdy ve středověku a ne v moderní civilizované společnosti. Já to říkám pořád, politika je svině. Zpět k filmu - nikoho jiného než Michelle Yeoh si v této roli snad ani nedokážu představit a co se týče Davida Thewlise - kterého znám jen z HP - byl taky výborný. Tento film mi dal prostě spoustu podnětů k zamyšlení, zasvětil mě do situace Barmy a ještě jsem si u něj pobrečela. (16.10.2012)

Luc Besson, který se po dráze skvělého a později průměrného režiséra, přesunul na dráhu ještě průměrnějšího producenta nám po svých animovaných pokusech, (Arturova trilogie) přináší nový režijní počin, tentokrát natočený na základě skutečného příběhu. Bohužel si však vybral (alespoň pro mě) osobu neznámou a popravdě i nezajímavou. Jako dějepisné doplnění film možná zaujme ale zpracování je natolik zdlouhavé a utahané, že pro mě většina filmu byla utrpením a každá další minuta byla více a více neúnosná. Výprava ani Michelle Yeoh už výsledný dojem opravdu nezachrání. Lucu, přestaň experimentovat a dělej to, co ti šlo dobře. Natalie Portman je ve formě, tak očekávám volné pokračování "Leona". (04.01.2013)

Úžasná Michelle Yeoh, výborný David Thewlis a nádherná výprava. Ale jinak mi připadalo, že se Besson pustil do tématu, který mu není příliš vlastní a občasnou bezradnost se snažil vyplňovat citovým vydíráním, které bylo na můj vkus dávkováno až příliš hustě. Chápu, že Su Ťij trpěla odloučeností od rodiny, ale to neustálé zdůrazňování bylo únavné. A čekal jsem trochu víc i od vykreslení atmosféry strachu, která v Barmě panovala a vlastně ještě panuje. Ale ani to se mi nijak nezavrtalo pod kůži. Bylo to zkrátka až příliš barevné. Stejně tak mi chyběla intenzita boje za svobodu. Možná si to celé zbytečně heroizuji, ale nějaká ta vypjatější scéna, byť smyšlená, by filmu prospěla a nepůsobil by tak suchopárně. I když vesměs kritizuji, tak Lady nepovažuji za špatný film, ale jiný režisér by to podle mě dokázal zvládnout lépe. Besson by se měl vrátit k zabijákům, elementům a parkuru. 55% (22.09.2014)

Je to žánrový film, navíc v té nejvíc konzervativní a nejlépe přístupné podobě. Je dobře, že se takové filmy točí - fungují jako dokumenty, jen ne únavnou a faktografickou formou, ale doplněné příběhem, napětím a citlivostí na vhodných místech, stejně jako tíhnou ke zdlouhavosti. Mnohem víc vypráví film o manželovi známé disidentky a o tom, jak se o její věhlas zasloužil. A s tímto jsem se na film i díval. O Aun Schan Su Ťij jsem věděl jen něco málo (zmínka v Dillizově komiksu Barma a pak různá slovníková hesla) a tak jsem doufal jen v prohloubení a doplnění znalostí, tedy žádný hluboký umělecký zážitek. Mimochodem jsou tam zmíněna jména snad těch nejslavnější humanistů/disidentů 20. století (existovalo předtím disidentství?) - Desmond Tutu, Gándhí, Václav Havel, Martin Luther King a Nelson Mandela. (20.05.2016)

Prvá polovica filmu, v ktorej Lady začína s dráždením papalášov barmskej vlády, je príliš zjednodušene podaná a tak nejak mechanicky, nezáživne nainscenovaná i zostrihaná. V druhej polovici príbeh ožije nazeraním do pocitov a motivácií postáv, ale vedie k zdĺhavému tlačeniu na strunu sentimentu (odlúčenie od manžela). Emocionálne prepojenie týchto dvoch polovíc filmu škrípe. Formálne (prekvapivo) iba rutina. Michelle Yeoh dobrá. Ak Barmu druhý raz, dávam prednosť štvrtému Rambovi. (07.11.2013)