Danny Rose z Broadwaye

Scénář: Woody Allen .. Dospělost je ochota ke kompromisu. Vlídná sentimentální vzpomínka na nevděčnou práci manažera showbusinessových hvězd. Woody Allen je typický, roztěkaný, hubu nezavře co je v záběru a čím jsou dialogy méně vtipné, tím jsou prosáklejší pestrými životními moudry. Mia Farrow je tak nenápadná (pouze obličejem, nikoliv hereckým výkonem), že pokud bych nečetl úvodní titulky, nepoznám ji. Kdo se chce zasmát, ať sáhne po jiném snímku, kdo si chce zadumat, bude “Danny Rose klasik“ tím vhodným pokrmem. 75%. (05.02.2008)

Mne koniec filmu nepripadal tak silný, ako píšu niektorí. Skutočný, to hej, ale skôr v Allenovom svete. A ten už asi moc dobre poznám, aby ma ešte vedela prekvapiť romantika, v ktorej zohráva úlohu on sám ako herec. To je vždy také nepravdepodobné, že žena s nohami dlhými ako Woodyho súkromná bibliotéka, si začne práve s ním. Ale humor! Tým si on predsa môže získať každého, aj mňa a aj v tomto prípade. (10.03.2016)

V některých momentech je to výborné, ale jako celek mě to neoslovilo, strašně jsem se u toho nudil, a měl jsem velký problém vůbec vnímat ten děj a soustředit se na něj. Neorientoval jsem se v postavách, nechápal jsem jejich motivace, neměl jsem k nim žádný vztah a v podstatě už po naběhnutí závěrečných titulků nevím, o co tam vlastně šlo - navíc asi jsem vůbec nepochopil tu finální pointu. Nesedla mi ani ta forma příběhu v příběhu, kterou si Allen zopakoval o 20 let později ve filmu Melinda a Melinda, kdy je celý film retrospektivně odvyprávěn svědkem tehdejších událostí, který to celé líčí jako anekdotu partě přátel sedících spolu v restauraci - nedovedu si prostě představit, že by někdo v restauraci vydržel tak dlouho nechat někoho mluvit, ta představa mi přijde zcela absurdní. Takže ačkoli mě vyloženě okouzlila ta černobílá kamera a lokace (celý film je velmi neokázalou reklamou na New York a při jeho sledování jsem si připadal lehce světácky), osobně to bohužel řadím k těm Allenovým filmům, které šly mimo mě. Btw. když zde člověk navíc vidí mladou Miu Farrow, nemůže se ubránit myšlenkám na to, jak smutně se její vztah s Allenem později vyvinul, což mi asi opět bránilo se nějak víc do toho filmu ponořit. (14.12.2021)

Woody Allen jako impresário, mezi jehož prominentní klienty patří mimo jiné jednoruký žonglér nebo tučňák jezdící na kolečkových bruslích v přestrojení za rabína. :-D Danny Rose kupodivu není jen další z Woodyho srandovních břídilů; postupně se mimoděk ukazuje, že všechny ty šílence zastupuje ze soucitu. To je zajímavá inovace, ale jinak - přiznejme si - to mohla být větší sranda. Rámec příběhu s kabaretiéry, kteří si při kafi vyprávějí příhody Dannyho Rose, nabízel možnost kaleidoskopu přibarvených veselých historek (jako později Zlaté časy rádia) a je docela škoda, že po několika velmi povedených skysneme už jen u té jedné o náladovém italském pěvci. 70% (20.02.2007)

Vtipná hříčka v italském stylu. Šest komiků (ve filmu i v reálu) se schází v jedné newyorské restauraci a začíná vzpomínat na Dannyho Rose, na manažera, který nikdy ničím nevynikal. Tedy kromě toho, jak zoufale se mu většina věcí nedařila. Vzpomenout si na nějakou komickou historku, v níž účinkoval podobný looser, není problém. Jde o jakési vyprávění skrze vyprávění, které je občas oživeno poznámkou samotného vypravěče či jeho posluchačů. Woody jako obvykle hraje človíčka, kterému se nic nedaří, na kterého všichni kašlou a kterého v životě nečeká moc dobrého, přesto si dokáže najít důvod, proč při nejbližší možné příležitosti neskočit pod projíždějící vlak. Danny Rose sice na první pohled neobsahuje tolik matroše k přemýšlení a nepřináší tak jízlivý komentář showbusinessu jako jiné Allenovy snímky, jenže první dojem je matoucí. Pod povrchem najdete mnohem více než pouhou poctu všem těm snaživým broadwayským komikům a jejich neméně snaživým manažerům. Allen zde dokázal velice srozumitelně formulovat svůj názor na Boha, zparodovat gangsterské filmy, zavzpomínat na časy, kdy vystupoval coby komik v různých klubech a navíc nabídl nejzajímavější roli své tehdejší partnerce Mie Farrow. Té po většinu filmu nevidíme do tváře, čili nemůže příliš hrát očima, kromě toho má paruku, která u mě způsobila, že jsem prvních deset dvacet minut váhal, zda-li to je skutečně ona. To je pouze jeden z mnoha originálních nápadů, jimiž Danny Rose přímo hýří. Z dalších bych zmínil alespoň převelice vtipnou scénu s hlasy poznamenanými héliem a úplný závěr, možná až příliš podobný závěru Manhattanu, přesto závěr tak krásný, že je těžké si představit lepší. 75% Zajímavé komentáře: Oskar, Radko, Cimr (03.09.2007)