Jiná země

Another Earth, to je nevlastní sestřička Melancholie se špetkou Kontaktu, která neměla peníze na šaty, a proto byla natočena naprosto ohyzdnou ruční kamerou. Ale i diamant, byť leží na dně popelnice, je krásný... No, dost bylo metafor, nyní k věci - sám se podivuji nad tím, co se mi může zalíbit. Tento film mě zaujal od samého začátku a ačkoliv o nic světoborného rozhodně nejde, dokázal si mě získat. Je to vlastně takové lehce abstraktní malé drama, kde daný sci-fi prvek je pouze jakousi absurdní okolností a zároveň prostředkem k názornému projevu emocí hlavních hrdinů, jejichž životy se značným množstvím smutných náhod propletly. A to je ostatně primárním úkolem dramatu, ne? Brnkat na emoce jako na struny kytary - efektivně a elegantně tak, aby to divák nepoznal a o to víc byl výsledkem učarován. (06.12.2011)

Až jednou zaparkuje klon matičky Země u mé garáže a já se setkám se sebou samým, tak to asi nebude ten nejzábavnější rozhovor na světě. Nicméně rád sám sebe poznám, potřesu si rukou a využiji jedinečné příležitosti společně okomentovat film. Já a Já jsme však slabí v astronomii, takže musíme vynechat to, co nám připomíná astronomický nesmysl a ve svém komentáři se zaměříme na to, že si příliš neužíváme u dramatických snímků, bezvýchodných situací a přirozeně lidských jednání. My se raději bavíme, k čemuž Jiná Země nenabízí příliš příležitostí, ale jisté zaujetí tématem musíme přiznat a za každého jednu a půl hvězdičky udělit. (08.03.2013)

Silný subtillní příběh jedné "běžné" životní tragedie, a z něj vzniklého nezvyklého vztahu dvou lidí, pro který je sci-fi setkání s "druhou" Zemí spíše jen podmanivě znejsiťující kulisou, příběhovým pozadím, než hlavním motivem. Velmi melancholický a citlivý snímek, až "Malickovský" dalo by se říct. 8/10 (15.01.2014)

Uhrančivé, zvrácené a mrazivé. Sci-fi je zde pouze kulisou, zástěrkou a, ač se to nezdá, o druhou Zemi jde až v poslední řadě. Nakonec by zde zrcadlová planeta naší Matičky ani být nemusela, ale budiž, její motiv je také využit. V nádherných meditativních obrazech za doprovodu melancholické hudby (hmm, na Melancholii si samozřejmě nelze nevzpomenout) se zvolna odvíjí příběh dívky, jíž jeden pohled na oblohu změnil zcela život, převrátil její budoucnost, ba co víc, nejen jí. Nestačí přijmout trest, je nutné činit pokání, přiznání a vnitřní vypořádání se. Hlavní hrdinka cítí, že není dostatečně silná, ale chce, musí uzavřít jednu důležitou kapitolu svého života. Pokud se necháte vtáhnout, budete s napětím prožívat nelehkou cestu k pravdě a poznání. Spíše artová záležitost směřuje k očekávanému konci, což mi vůbec nevadilo. Nezajímalo mě jak, ale kdy... (06.06.2013)

.Kode 46, Ink, Another Earth... Tři nezávislé filmy, které jsou natolik rozdílné, že najít mezi nimi podobu mi chvilku trvalo, přičemž jejich názvy byly to první, co mě po shlédnutí filmu napadlo, až po chvíli jsem zjistil, že mi Another Earth připadá jako kompilát esencí z prvních dvou jmenovaných, z Kódu 46 jako by si bral fakt, že scifi prvek je jen pozadím pro mnohem zásadnější část filmu a z Inka zas prosublimovala lehce snová atmosféra a výborná, intimní, komorní hudba a vznikl... Zajímavý film, který občas sráží chyby ve scénáři, nebo zbytečné prodlužování některých scén, které by mohli být dobré, byli-li by lépe natočeny, jenže ona je kamera občas průměrná, občas zbrklá a rozhodně nepomůže minutovému záběru na hlavní hrdinku přejíždějící prsty po jakýchsi pleších. (teď myslím pleších od slova "plech", je to přípustné slovo?). Možná se to snaží tvářit moc artově, možná je to místy zdlouhavé, ale možná, jenom možná, se mi prostě a jednoduše líbilo. (12.08.2013)