Nikdy to nevzdávej 2: The Beatdown

Byl jsem celkem zklamán. Už to neni to co to bylo. Bitky jsou slabý a je jich málo. Příběh taky za moc nestojí. Michael neukáže ani 1/10 ze svýho bojovýho umu . A je to už od začátku všechno jasně nalajnovaný a člověk předem ví jak to dopadne. Je to škoda. Ale jako popcornová oddychovka v neděli večer to ujde, 45 %. (26.12.2011)

Hrozně moc jsem se těšil a hrozně moc jsem se zklamal ... Jako nemám nic proti "tréningovým partům" v martial arts filmech, ale když mi tam posiluje a nepřehledně trénuje parta mladejch nesympatickejch týpků asi přes 60 min (!!), tak jsem fakt otrávenej!! Co mělo tohle proboha znamenat?! Kdyby šel aspoň ten tréning do hloubky a něco zajímavýho předvedl a ukázal. Ale to ne. Furt se jen kecají nebetyčný srance, řeší se neskutečný hovadiny a ani příšerně nabušenej White s megadrsným pohledem a hlasem to nezachrání. Samotný turnaj pak trvá asi posledních 20 minut a i když se musí nechat, že dost vystihuje realitu a většina soubojů se odehrává na zemi, stejně je to jen nepřehledný, nezáživný sestřih jakéhosi "fyzického mišmaše" ... Kde je ten známý adrenalin?! Kde je ta nabušenost, žhavost, agrese či já nevím jak to popsat, co známe od dob Karate Tigera 1 až po dnešní řekněme Undisputed?! Nudné, nezáživné, strašní herci, strašné herecké výkony, total ZERO děj, příšerně zahrané vztahy mezi postavami, špatné postavy, hrůza ... Jedinné, co je absolutně dokonalé, je konfrontace Jai White (+pouta) vs. 5 policajtů. To je mazec!!! Tam frajer White jasně dokazuje, kdo je tady králem. Ale jinak propadák a to i proti "bojově" nevýrazné jedničce, ta měla aspoň "koule" ... Škoda ... (04.09.2011)

Opravdu vůbec to nechápu, ale stejně jako prvnímu dílu se i tomuto pokračování povedlo mě nějakým zázrakem upoutat a relativně velice slušně pobavit, a to i přes svou neoddiskutovatelnou hloupost, naivnost a v podstatě i celkovou filmařskou nekvalitnost, ale já se zkrátka neubránil si tu tajtrdlíkárnu užít i tentokrát a divnější je to o to víc, že já zde v podstatě nemám ani na tom filmu vlastně co hodnotit kladně. Zápletka je tuctovým béčkem, bez nějakých výraznějších momentů a ani akce nepředstavuje žádnou hitparádu, a to především kvůli mizernému nasnímání a střihu, navíc se tu spíš než bojuje cvičí a i toho mluveného slova je zde vzhledem k žánru nadmíru moc, no a opomenout nemohu ani fakt, jak hodně se tu hraje na emoce, které ovšem nefungují už vůbec. Takže proč mě to ve výsledku tak oslovilo? Asi stejně jako v jedničce za to mohou sympatické a výrazné postavy, a zde jich navíc bylo opravdu hodně, ústřední čtyřka hrdinů byla vážně fajn, trenér v podobě režijně sebestředného M. J. Whita potěší, holky tu jsou jinak parádní koťata, takže co chtít v tomto ohledu prostě víc? Každopádně to ovšem nic nemění na tom, že můj pozitivní dojem z Never Back Down 2 je vyloženě subjektivní, a v žádném případě nepopírám, že je to nepopiratelná sračka, mě to ale zkrátka fakt upřímně bavilo. (08.06.2021)

U všech kopů z otoček: bylo to fakt dobrý! Já měl velkej strach, aby z toho nevylezlo něco ve stylu posledních sraček devadesátkových velkotitánů (Seagal, Lundgren, JCVD). Ne, bylo to fakt v pohodě a v podstatě všichni, až na výjimky, odvedli poctivou práci. Tak předně Michael Jai White - předvedl obstojnou režii, ale hlavně (a to musí zajímat všechny akční fandy) vypadá znovu ve výborné formě a kondici (po Tactical Force, kde bych ho přirovnal k leklému kaprovi), ukazuje opět kvalitní muskulaturu a především špičkově zužitkovává Stovallovu nápaditou choreografii. Tolik technik z brazilského jiujitsu obsahujících drobná efektní vylepšení jsem snad nikde neviděl. Nejlepší fight si Jai White schová téměř na konec filmu, kdy v poutech zlikviduje asi pětici policistů, přičemž asi dva manévry vypadají fakt brutálně dobře. Ono je to skoro výhradně jenom o tréninku a soubojích, protože jakmile se řeší postavy, jejich motivace, závazky, nabírá to mocný klišovitý dech. Ze čtveřice Whiteovo tréninkových studentů se mi bojově zamlouval Scottie Epstein, pitbull, co do každýho řeže pěstma, nohama, ve všech pozicích a úhlech, a taky se mi líbil Alex Meraz, který hodně využíval capoeiru a vesměs velice šikovně. Impozantně působí též Todd Duffee, metr devadesát vysoký a 114 kg vážící tank, který ve skutečnosti drží rekord za nejrychlejší k.o. v UFC, což bylo ve filmu hezky připomenuto. Hudba tradičně raperská, střih a kamera klidná, nic se parkinsonovsky neklepe, koukáme na zápasy v příjemných celistvých záběrech. Takže celkově spokojenost, dávám stejně jako v případě prvního dílu 70%, na kvalitu Florentinovských Undisputed to sice nemá, ale i tak fajnové. trochu více slov o filmu... (26.08.2011)

V dvojke sa v úlohe trénera Casea predstaví Michael Jai White, ktorý sa ujme aj režírovania. No a úprimne, nestálo to za veľa. Vidíme ešte stupídnejší scenár ako v jednotke, samozrejme všetko možné klišé pozbierané najmä z akčných filmov, kvalitných súbojov je veľmi málo (najlepší asi ten s policajtmi) a gradácia resp. finále takmer žiadne. Možno to stačí dnešným teenagerom, mne ale nie. (11.11.2011)