Atentát na kulturu

Netvrdím, že dnes žijeme v ráji. To ani omylem, ale tahle propagandistická sračka dává jasně na srozuměnou, že  předešlé dekády zapáchaly daleko intenzivnějším odérem. Pravé peklo má především lidskou podobu, což manipulativní pseudo dokument „Atentát na kulturu“ dokazuje každou vteřinou. Opravdová rarita, která má především nedocenitelnou výpovědní hodnotu. George Orwell v praxi, s nadsázkou řečeno. Autentická a zároveň děsivá příručka demonstrující pokřivené machinace státního aparátu, které z party mladých hudebníků udělaly veřejného nepřítele číslo 1. Objektivně asi nehodnotitelné, přesto nesmírně poučné. Ostatně. (10.04.2024)

Bože to je sračka. Odpudivě zpracovaná propagandistická ubohost, která je dnes už jen k smíchu. Přivedla mě k tomu zmínka v jedné knize o Hrabalovi, jehož kniha se zde v jednom záběru pálí - ta tehdejší bezvýznamná událost mi přijde určená k zapomnění stejně jako většina věcí, které se zde řeší - dnes už to prostě nikoho nezajímá a svět se tak šíleně změnil, že dnešní mladý člověk podle mě už nemůže chápat, o co v tom filmu vlastně jde. Což je jedině dobře. (14.04.2018)

Mám propagandu shodit (už jen z principu), anebo ji ocenit, protože jsem cítil mrazení v zádech? (Mrazení z toho, že takové očerňování bylo tehdy státem oficiálně posvěcené a že lidi takový stav měli za normální.) Původně jsem byl pro ocenění, protože to celým filmem prostupující pomlouvání bylo vlastně dost působivé (až pozoruhodné). Copak je ale možno brát propagandu s nadhledem jen proto, že je natočena špatně (= nápadně zaujatým způsobem)? U slavného Triumfu vůle s tím evidentně lidi problém nemají (77 % na CSFD): Opěvují u něj mizanscénu nebo střih a často zcela pomíjejí hrůzný obsah. - Protože to je historie a nemůže se to vrátit? Omyl. Stačí se podívat na činnost hnutí Naši. A stejně tak může dnes dojít i k útoku na kulturu - viz Nečasův projev na adresu skupiny Pussy Riot ("vrchol nevkusu", "je nutné zabránit některým módním politickým projevům"). Sečteno podtrženo, já tenhle pamflet prostě MUSÍM hodnotit nízko. Protože dnes je (někomu) k smíchu, ale zítra? (31.03.2013)

Tak jsem konečně proslulý Atentát viděl. Je to vlastně svým způsobem od tvůrců geniální exámpl myšlení zadkem. Reportáž dokáže dvěma skupinám sdělit zásadní věc: nonkonformním jedincům, kde se formují jiní nonkonformisti a vlastně i politická opozice, a mladejm to sdělí, v jakým jsou normalizačním srabu, když je autoři konfrontují se záběry Woodstoku. A tomu zbytku, co to tehdy viděl, to bylo nejspíš úplně fuk. (06.04.2017)

S tímto "dokumentem" je jeden velikánský problém, a sice jak jej hodnotit? Buď, jak tu mnozí dělají, onu propagandistickou nechutnost odsoudit a poslat do odpadu, nebo naopak posoudit její historický přínos pro ty, kteří nemají potuchy o tom, jak dokázal komunistický režim otrávit mysl lidem. Dodnes od mnohých pamětníků (ale bohužel i mladších) uslyšíte o tom, jak ti muzikanti tehdá byli jen "zfetovaní chuligáni", kteří nevědí, co roupama dělat. To ale není z hlavy těch, kteří to říkají. To jim do hlav nacpal komunistický režim a měli by se stydět, že se takto nechali ovlivnit. Podobně se zlehčovala i upálení Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka, mimochodem o posledním dodnes v Jihlavě uslyšíte, že to byl jen ochlasta, apod. Přitom to není pravda a Plocek dobře věděl, proč udělal, co udělal. Ale v případě posledních třech jde o silné kafe. Nicméně pokud uslyšíte, že nějaký disident nebo muzikant je jen feťák a kořala, je to odkaz tehdejší propagandy, která v nás bohužel žije dodnes. Právě proto jsem se rozhodl dát dokumentu 100% = 5/5, neboť v tomto výjimečném případě je třeba vytvořit určitý morální imperativ. Žádám i ostatní, kteří vidí věc stejně, aby hodnocení pozměnili, protože pokud bude mít dokument vysoké hodnocení, spíše se na něj někdo podívá a uvidí ... je to neustále potřeba, bohužel ... (14.12.2013)