A Bird of the Air
Režie:
Margaret WhittonKamera:
Philippe RousselotHudba:
David MajzlinHrají:
Jackson Hurst, Rachel Nichols, Anjanette Comer, Linda Emond, Buck Henry, Judith Ivey, Erik Jensen, Rocco Sisto, Phyllis Somerville, Gary Farmer, Juliet Lopez (více)Obsahy(1)
Drzý papoušek a potrhlá knihovnice převrátí jednomu osamělému muži jeho organizovaný život naruby. Lyman je samotář a když k němu do karavanu náhodou přiletí zelený papoušek, je přímo posedlý vrátit ho jeho původnímu majiteli. Během toho potká Fionu, jež Lymana už nějakou dobu pozoruje a rozhodne se mu s jeho misí pomoci, i kdyby nechtěl. Společně s jejím loveckým psem se vydají na pátrací výpravu a Fiona začne pomalu rozplétat tajemství Lymanovy minulosti. Jejich noční schůzky postupně předčí její nejromantičtější očekávání. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (13)
Jako zcela nezaujatá a nepotrhlá knihovnice dávám 5* za celkovou náladu filmu, přestože konec je tak maximálně za tři. V závěru si asi amíci vzpomněli, že to je i drama a že musí s divákem zacvičit, než ho konečně pohodlně usadí v růžovém křesle... Děj plyne celkem poklidně, herci mi sedli bez připomínek, papoušek byl mile prostořeký, co víc dodat? Shut up! :-) ()
Vlastně neuvěřitelně sympatické postavy, které vypráví příběh, co nenudí a kupodivu kolikrát i příjemně překvapí, o lidech, kteří jsou něčím zvláštní a i proto na první pohled zaujmou. No a Rachel Nichols byla velkou třešničkou na dortu, díky které mě na film bavilo koukat snad ještě víc. ()
Alfa, Omega i další písmena řecké abecedy které si nejsem schopen vybavit, jsou v tomhle filmu dvě hlavní postavy, které kdyby nebyli tak zábavné, jako jsou, byla by většina filmu jen sbírkou nesourodých konin (místy i psovin a papouškovin, pravda), jenže obě postavy jsou prostě a jednoduše zábavné a například u slovních přestřelek jsem se bavil jako už dlouho ne (ačkoliv nevím, jestli je vhodné mluvit o slovních přestřelkách, když většinu slov obstará přítomná, na několik způsobů švihlá, magořivá a roztomilá knihovnice). Krom dobře napsaných a velesympatických postav má film i zvláštní a příjemnou náladu (kterou tu nebudu popisovat, neboť bych pak vypadal jako zvrhlé a společnosti nebezpečné individuum), obrovská škoda pak je, že závěr někdo hrozně zmrzačil, vykleštil a vycpal půl kilem klišé. ()
Můj ty bože, ta Rachel Nichols je jedna prvotřídní hyperšukózní flákota. Nemít varlata ucpaná zoloftem, tak mám jejich obsah již dávno rozmazaný po monitoru. Každopádně jsem už z té milionkrát proprcané šablony dost nesvůj. Začne to grandiózně a dobře naladěný popcornožrout si ani neuvědomuje své přesezené hýždě. Poté se však dlouhá rafička na hodinkách posune o tři sta šedesát stupňů a ta svinská šablona převezme naplno otěže. Divákovým chuchvalcem neuronů v dutině lební prostoupí vlna úzkosti a on si prostě musí položit otázku : "Neviděl jsem tuhle sračku už tisíckrát?". A takové mám teď dilema - začít prskat odpady do všech světových směrů či se na to z vysoka vysrat? O pět minut později: Pffff, seru na to. Pravil Zeebonk a znuděně se poškrábal na koulích. ()
Lyman, mladý muž, osaměle prochází svým životem - většinou přes den spí, a v noci pracuje, kdy sám jezdí po dálnici, a pomáhá uvízlým řidičům. Jednoho dne mu do karavanu vletí papoušek, a Lymana jeho průpovídky zaujmou natolik, že se rozhodne najít jeho původního majitele. Při hledání narazí na knihovnici Fionu, která se mu rozhodne pomoci - ať už Lyman chce nebo nechce. Její nadšení pro věc a bezprostřednost dokáží Lymanovi zcela převrátit život, a nakonec si sám uvědomí, že bez Fiony a bez zeleného papouška vlastně znovu už žít nechce... Další z těch nenápadných filmů, které v půjčovně pravděpodobně přejdete, aniž byste na nich nechali zrak. A to je docela škoda, protože přijdete o příběh, který sice není úplně z uvěřitelných, ale zase nechává divákovi hodně velký prostor na snění o tom co kdyby. Sympatické herecké obsazení (Jackson Hurst i Rachel Nicols i vlastně sám papagáj) už pak jen dokreslují příjemný pocit z celého filmu... ()
Reklama