Zůstaň se mnou

"Would you stay if you knew my whole story?" Nikdy jsem žádný podobný film neviděla. Strašně mě rozsekal, cestou z kina se mi třásly ruce a nohy a nemohla jsem popadnout dech. Ještě druhý den jsem byla úplně mimo. Takhle to dopadá, když mě film dokáže vtáhnout do děje, tak, že se nedokážu vrátit zpátky na planetu. Chloë miluju, vždycky jsem jí milovala a po tomhle filmu ještě mnohem víc. Je geniální a nádherná, drsná i křehká zároveň. A co když to tak doopravdy je? Když je člověk v komatu, tak to, jestli se probudí, nezáleží na přístrojích a doktorech, ale na jeho vlastním rozhodnutí? “It's okay, if you want to go. Everyone wants you to stay. I want you to stay more than I've ever wanted anything in my life.' 'But that's what I want and I could see why it might not be what you want. So I just wanted to tell you that I understand if you go. It's okay if you have to leave us. It's okay if you want to stop fighting." (01.10.2014)

Životní křižovatka v pravém slova smyslu. Ale jen pro pravověrné sentimentální snílky, kterým nostalgie není cizí. Příběh bloudící duše, která vzpomíná na pusu s klukem z kapely a na večery s volnomyšlenkářskými rodiči, nemůže (a ani nechce) nabídnout hutnou zápletku, šokující pointy, nebo cokoli, co zdejší jednohvězdní pravděpodobně očekávali. Nabízí právě jen onu křižovatku, onu nerozhodnost a pár hřejivých vzpomínek a o to smutnějších důsledků, které vám v sedmnácti přijdou přesně tak velké, že si nedokážete představit, že je ve vašem životě ještě něco může překonat. Kdo si na sebe v tomhle věku umí vzpomenout, pro toho jsou pak některé emocionální otázky tíživé až až. Láska totiž vážně někdy může znamenat Život. (17.08.2015)

„Na světě existují dva druhy lidí, Kim. Ti, kteří mají rádi opravdovou kávu, a ti, kteří mají rádi slaďárny se směšnými jmény.“ Hláška definující celý tento film. On hraje na kytaru, ona na cello…ji zastihne tragédie…to jsou jediné, řekněme „odchylky“ (nebo spíš variace) od neustále kopírované hollywoodské šablony na romantické drama pro teenagery, resp. teenagerky (přítomnost pana ultra Dokonalého). Klišé na klišé, pár úsměvných momentů, fajn hudba (+ propagace cella), a to je tak všechno. Vlastně (bohužel) ne, ještě jedno otravně dlouhé a snad nikdy nekončící slzavé údolí, u kterého jsem se už musel chvílemi i smát (ne, vtipné to být asi nemělo). Za mě to budou 2*. „Vážně se ve mně snažíš vzbudit pocit viny?“ – „Můžeš vybrat hudbu.“ – „A teď mě uplácíš.“ – „Zlatíčko, pocit viny a úplatky jsou lepidlem, díky kterému drží rodiče a puberťáci při sobě už po několik generací. Nevzpírej se tradici“. (14.12.2014)

Těšil jsem se na film s Chloë Grace Moretz a dostal jsem film s Chloë Grace Mortetz. Nic víc. Je to emotivní příběh o tom, jak je možné ztratit všechno a možná přece jen něco získat. Skutečně dojemná mi přišla scéna s dědou Stacy Keachem, který ukázal, že to v něm pořád je. Jinak je to jen klasický hollywoodský útok na emoce, který mě nebaví. (07.01.2015)

Rock a klasická hudba, nikdy to společně přece nemůže klapat. A víceméně toho jsme byli svědky po celou dobu, jakou cestou se vydat. Samozřejmě se to neobešlo bez konfliktů a hádek, který z toho vztahu vyplynuly úplně bezprostředně. Mě to přišlo ale až moc extrémně teen. A to že teen filmy relativně můžu. Každopádně to ale mělo originálně pojatý vyprávění a citově mě to dostalo silně tam, kam mělo. (04.11.2015)