Tři tváře Evy

Joanne Woodward nejen, že je nádherná, ale hlavně hraje jako o život. Ovšem k čemu nakonec její báječný výkon je, když režisér i scénárista v jedné osobě nemá koule a smysl pro gradaci a neumí si pohrát se zajímavým zvratem i když atraktivní (hlavně na svou dobu) téma ho k tomu přímo vybízelo. Film tak ve výsledku působí hrozně sterilně (nezachrání to ani Eve Black), naivně a hlavně dané téma až otravně zjednodušuje. Hlavně když Dr. Luther přepínal Evu jak televizní kanály a já měl nutkání vybouchnout smíchy v tom se shodnu s jedním z dalších zdejších komentátorů. Možná by vše dopadlo úplně jinak, kdyby Dr. Luthera zahrál původně plánovaný Orson Welles. Takto Joanna při svém koncertování neměla důstojného spoluhráče (protihráče) a jeden herec velké divadlo (téměř) nikdy neudělá. A vyloženě disneyovský závěr mě naštval. Přes tři a půl se nedostanu. Sorry Eve, tedy Joanno. (30.03.2014)

Hneď na úvod nás tvorcovia upozornia, že celý príbeh je podľa skutočnej udalosti a väčšina materiálu pre scenár je z klinických nahráviek psychiatra z Lekárskej akadémie v Georgii. Podobné filmy sú výbornou príležitosťou pre herca a Joanne Woodward sa príležitosti chopila obdivuhodným spôsobom. Jej tri tváre sú ozdobou filmu. (04.08.2012)

Paní Bílá, Černá a nakonec...Jane. Seznamte se. Paní Bílá je submisivní domácí puťka s příšernou hučkou na hlavě, které o dost starší manžel (jehož hraje herec, který se spíše dokonale hodí na gangstera, než na něčího manžela) občas vyhrožuje pořádnou fackou, což v 56.minutě i splní a nebo bičováním. Nejspíše jak to tak odhaduji, to svědomitě plnil i předtím, ale to jsme neviděli. Při vysvětlování pozdějšího por. Kindermana z the Exorcisty, panu Bílému, co je to mnohočetná osobnost, na něj dotyčný čučí jak vejr a moc tomu všemu nevěří, zvláště po poradě s jinými 2 doktory. Pořád jsem v tomto musel míti na paměti, že v 50tkách nebyla ještě psychiatrie na takové komplexní úrovni, jako dnes. A pojem mnohočetná osobnost, zněla jako blábol z nedělní přílohy. Nakonec se s manželkou rozvede, což je jenom dobře. Paní či spíše v jejím př. slečna Černá je naopak plná života, všichni pánové ji příjdou docela roztomilí a nekouše, ráda tančí s vojáky, má alergii na nylonky, takže si je neustále sundává a škrábe si nohu a zpívá. Nikoli, vše dohromady.;) A občas jen tak pro pobavení škrtí dceru paní Bílé, šňůrou od žaluzie, což byla vskutku šokézní scéna, vzhledem k tomu, jak poklidně trvá zbytek filmu. Což není výtka, jen konstatování. Tu jsem si užil pochopitelně nejvíce. Už jen proto, že v této osobě se nejvíce zračila její debutová Lissy. Před jejím odchodem do jiných sfér bytí, ještě daruje dr.Lutherovi, červené šaty. Ty s hlubokým výstřihem a na ty se prostě nezapomíná. A to ani v čb filmu.;-) A Jane? Tak ta se objeví až necelých 30 min. před koncem a má to nejlepší z obou světů. Hl. důvod mého shlédnutí dostal za tuto roli Oscara, což je správné, ale rež. to mohl ještě více zvýrazniti. Jsem přesvědčen, že takový Hitch, by z toho udělal nervák jak víno a možná by těch pajduláků na podstavci padlo i vícero. Celé to totiž vskutku působí poněkud mdle a vše stojí a padá na Woodwardové. S čímž jsem sice dopředu počítal po přečtení několika komentů. Ale i tak je to škoda, páč třeba takový dr.Luther, mohl býti o dost výraznější postavou. A co že způsobilo, že v 6 leté Evě vzniklo několik osobností? Nebojte, dozvíte se to. Slečna Černá ,,Ale pane doktore, jak bych mohla mít dítě, když nejsem vdaná?´´ Joo holka, dneska už úplně klidně. (27.04.2022)

K tomuto staršímu snímku jsem se dostala přes knihu Confessions of Sociopath, kde se o ní autorka zmiňovala jako o ilustraci psychopatické osobnosti. Svým způsobem mohou sociopaté působit podobně, protože hrají role, které se od nich zrovna očekávají a z kterých mohou něco vytěžit, takže se může zdát, že nemají jednu statickou osobnost. Pro sociopaty ale není důležité najít nějaké své pravé já, naopak je pro ně klíčové být flexibilní a umět se pohybovat ve společenských situacích. Osobnosti Evy také vznikaly jako určitá kompenzace a reakce na její život. Jedna doplňovala druhou, přičemž vždy jedna osobnost byla ta dominantní, která si vše pamatovala a ostatní stály v pozadí a občas na chvíli přebraly kontrolu. Akorát mi přišlo trochu extrémně jednoduché přepínání mezi jednotlivými osobnostmi, jako když se přepínají kanály v televizi. "Můžu mluvit s Evou Black? Ano, už je tady." To prostě nepovažuji za reálně možné, u schizofreniků sice změna bývá někdy vyvolána nějakým podnětem, ale málokdy se dá takto řízeně kontrolovat. (10.07.2013)

Joanne Woodward - má oblíbenkyně ukázala světu, že má talent a já před ní smekám, ovšem celý film stojí v podstatě na ní a ty další prvky, které má kvalitní film mít jdou jaksi vniveč. Povětšinou nudné dialogy a nevýrazná dějová linie činí z filmu, na který jsem se tolik těšil slabší průměr. 65% (16.03.2011)