Železná lady

Filmu svědčí komorní scény, kde toho jde poměrně málo zkazit, protože je na to Streepová sama. V těch ostatních ale příběh sklouzává do šablonovitých klišé, jež postrádají přirozenost. Třeba vyhlášení války o Falklandy vypadá jako pečlivě nacvičený divadelní akt. Těžko uvěřitelné jsou také burcující proslovy ve Sněmovně, jejíž osazenstvo tvoří očividný komparz. Sociální bouře jsou zase opakovaně prezentovány na projíždějící vládní limuzíně, na niž se demonstrující tlačí s transparenty. Z těchto důvodů atraktivita vyprávění vadne a nepomáhají mu ani prostřihy archivního materiálu. Hodně se mluvilo také o historické nepřesnosti. Dějinné události jsou totiž líčeny výhradně z perspektivy hlavní postavy. Tuto výtku režisérka odráží vysvětlením, že debata o Železné lady už dávno uvázla doslova v aspiku, kdy jí jedna strana interpretuje pouze jako monstrózní čarodějnici a druhá jako zachránkyni, která dostala Anglii z poválečného útlumu. Zjistit, kdo má pravdu, ale prý Lloydová nechtěla. A tak se to nedozvíme. Díky výkonu Meryl Streepové ale můžeme leccos pochopit o stáří, ztrátě rozumu, samotě a pomíjivosti. To je poznání, které vyzdvihuje středně dobrý film do nadprůměru. (25.05.2020)

Bože, ta Meryl je prostě dechberoucí, tý bych, za to, co tu předvádí, z fleku vrazila pět hvězd. Škoda, že je z filmu tolik cítit, že by s méně talentovanou herečkou značně ztratil, protože je de facto o ničem a žádnou dějovou linii nenaplnil ničím výraznějším. Část s nejstarší Margaret mi navíc připomíná přes kopírák vzatou Iris Murdochovou, v jejímž příběhu si Jim Broadbent zahrál (shodou náhod?) dost podobnou roli. Ať už bude pro vás tenhle film znamenat cokoli, pro mě je to jednoznačná "one woman show" Meryl Streepové, která je tak výborná, že jsem i film tematicky mně vzdálený vydržela s napětím i úsměvem na rtech sledovat až do konce a klidně bych si ho dala znovu. Už takhle jsem měla při prvním sledování poměrně častou potřebu některé scény vracet, abych si mohla ty výborné detaily v hereckém projevu Pravé Dámy užít znovu. (28.02.2012)

Filmařsky nejvděčnější životní etapou Margaret Thatcherové je stařecká demence (nebo senilita, či co to měla za diagnózu). A dává to smysl. Vytáhnou se maskéři, vytáhne se Meryl Streep (což máme obě oscarové nominace) a politicky toto období vůbec není kontroverzní. Takže to vedlo až k tomu, že druhou nejvýraznější rolí ve filmu je halucinace. Škoda, tenhle portrét se vlastně ani nehodí k názvu filmu. Já bych tedy rozhodně dal přednost snímku o její cestě k politice a práci v krizových fázích jejího úřadu. (17.10.2015)

Margaret Thatcher - Iron Lady, Odborové koště. Asi každý ví, že to neznamenalo oblibu v domácím žehlení a uklízení.. Zvolený koncept vyprávění lze pochopit (konfrontovat nyní silně korodující železo s tím, jak kdysi bylo skálopevné), nicméně forma jak je tomu činěno je krajně nešťastná. Ať už těžkopádně naroubované asociace, snaha o korektnost měnící se v mdlost, či absence momentů o síle falklandské desetiminutovky. Když tak nad tím přemýšlím, ona asi byla nejsilnější ta úvodní scéna s nákupem mléka, která defilovala pomíjivost - jak lidskou, tak politického odkazu konzervativní baronky. Jinak v rámci životní vyváženosti doporučuji zhlédnout spolu s Brassed Off od Marka Hermana.. (15.10.2013)

Film doplácí na špatně zvolený způsob vyprávění, kdy se prolínaj Margeretiny fantasmagorie s realitou minulosti. Musím se přiznat, že zejména ze začátku jsem nevěděl, která bije. Nešlo to odvyprávět klasickým životopisným způsobem ? Margaret se narodila v týhkle a v týhle prdeli, tady se poprvé pochcala, tady si poprvé zašukala, zde při takové a takové příležitosti se u ní poprvé začal projevovat zájem o politiku o věci veřejné a větší část filmu věnovat podstatě, tedy proč vlastně Margaret byla Železná lady. Ve filmu je v podstatě jen jeden dramaticky gradovaný provek a to bitva o Faklandy a přitom Margaret byla u moci v období, kdy v domácí i globální politice byl pěknej šrumec. O co mě jde ? Proboha proč se víc film nesoustředil na tyhle věci, na názory, na jednání, na prosazování svých myšlenek při jednáních, vždyť těch zásadních muselamít Margaret za svou kariéru tisíce. Nechci aby si to zdejší dámy vyložily osobně, není to nic proti ženám filmařkám, ale tohle je první případ, kdy si myslím že ženskej prvek na režisérské židli filmu ublížil na ději a na dramatu. Řešit, perly, klobouky, klást důraz na mužské prostředí, fantasmagorie s mrtvým manželem jako berlička k celkovému filmu o Margaret, na to mrdám, když se film jmenuje Železná lady, očekával jsem strahující a gradující drama o politický kariéře jedné z nejvýznamějších političek předminulé dékady a ne čaj o paté. K výkonu Meryl Streep mám už dvacet stále stejný slovo - vynikající. Ta ženská dělá čest úmění zvané herectví a jen jí může film děkovat za mé tři hěvzdy. (06.03.2012)