Obsahy(1)
Televizní adaptace burleskní operety J. Offenbacha z prostředí bájné Sparty před vypuknutím trójské války. (Miggi90)
Recenze (7)
Tato původní televizní inscenace klasické Offenbachovy operety je skutečně velmi příjemná a hlavně zábavná. Jak už tu ostatní komentující poznamenali, ano - je to vtipné. Ale jaké je to překvapení, že jedna z prvních celovečerních operet (1864) je humorná, že? Když samotný hudební žánr vznikl jako další vývojová větev komické opery? Ono je to někdy s těmi pojmy snažší, než se zdá. Takže o co jde? Jako Helena trojská je tu tehdejší sex symbol Trejtnarová (budoucí Hudečková), činohru obstarává tradiční sestava Lipský, Kostelka, Filipovský a Miloš Nesvadba. V menší roli najdeme i takové jako Hanu Talpovou anebo předválečný idol Jára Pospíšil tu alespoň zpívá (Achilla, zatímco Miloš Zavřel ho hraje). Já jsem spokojena. Pro srovnání doporučuju si projet na yt ukázky ze současných zahraničních světových nastudování - a bude to opět velké zjištění, že La belle Hélène je i v 21. století inscenována ve své komické tradici. ()
Náhodný objev, čiré potěšení. Co slovo, to perla. Co árie, to záchvat smíchu. Krásná Helena je schopna donutit k přečtení řeckých bájí a pověstí i toho nejzarputilejšího odpůrce literatury. ()
Tak u tohoto kousku jsem jsem se ohromě bavil, zvláště jak Lubomír Lipský předváděl krále Menelaa!!! ()
Děsivé a pro sedmdesátá léta v ČST nějak tak typické. Pitvočení se herců typu Homoly nebo Lipského dokresluje tehdejší "sexbomba" neherečka Trejtnarová, která ale stejně jako Čáp "hraje", ale zpívá ji někdo jiný, scéna jak pro nedělní pohádku a jako třešeň (ne třešnička) na dortu skutečnost, že režisér Macků klidně vypustil jednu z nejlepších scén, trio Meneláa, augura a Agamemnona. Nakonec, mohl si to v té době dovolit. Dneska člověk najede a Youtube a najde tam řadu provedení (francouzská nejméně tři) a zjistí, že tohle televizní z našich luhů a hájů je nejhorší. Je jenom dobře, že nás toho uč dneska nástupnická ČT ušetřila a naopak nám pustila na Artu skvělé, pár let staré představení z divadla Du Chatelet v Paříži. ()
Vím, že to bude vypadat dost divně, ale já mám tuhle stařešinu (kterou mám stále ještě nahranou na stařičké VHS-ce) doopravdy rád. Je to totiž neočekávaně skutečně veliká prča. Ony se asi jedině takhle dají Offenbachovy, a ostatně i další operety, inscenovat: a sice zcela nepokrytě srandovně. On to tak nejspíš sám Offenbach i zamýšlel. No a řekněte, vás by snad nerozesmál král Meneláos, představovaný Lubomírem Lipským, král Agamemnón jako Miroslav Homola, buď Kastor, nebo Polux (teď si nevzpomínám, který přesně) v podání Miloše Nesvatby a nakonec rychlonohý posel bohů Hermés, přijíždějící na koloběžce... Téměř čistý Monty-Python, vážení a to u nás, v samém středu zuřící normalizace! ()
WTF? ()
Tohle se musí prostě umět. Kdo to neumí, tomu vyjdou cajdáky a ne krásné melodie s francouzským šarmem. A tady se musím zastat české televize, která kdysi v dávnověku vyprodukovala několik klasických operet (Netopýr, Bandité, Polská krev, Bratránek z Batávie apod.), které jsem tehdy milovala. Myslela jsem, že po revoluci vzniknou lepší verze, ale teď vidím, že ty nahrávky českého orchestru a libreta jsou dodnes nepřekonané. Vždyť kdo by si nezazpíval spolu s Agamemnonem: Můj hlas zní vždy jasně jak zvon, vždy jasně jak zvon, vždy jasně jak zvon, jsem Agamemnon (zkuste si to přeříkat několikrát za sebou). To jméno zní přece samo, zní přece samo, zní přece samo, zní jak velký zvon. Jsem tak velký mocipán, že sám ze sebe hrůzu mám, můj hlas zní vždy jasně jako zvon... A pak jsou tu František Filipovský v roli Filomona a Lubomír Kostelka v roli Kalchase. To jsou ti dva výlupci, kteří organizují obětiny v chrámě (šéfe, to není úplatek, to je úplateček!). Krásná Helena je krásná Eva Trejtnarová, byť jí chybí ten francouzský esprit, a Parise představuje k mému úžasu dodnes dobře vypadající Josef Čáp. Skoro všudypřítomný balet považuji za trochu dětinský, ale dávám další plusové body za snahu. Je jich tam opravdu hodně a to se cení. Celkově hodnotím i po těch desítkách let tuto inscenaci jako skvělou. A když zazní Pojď na Krétu, pojď na Krétu, už na tě čeeká, pojď na Krétu, už na tě čeká Krééta, nebyls tam léta... tak se musím smát radostí. Jen máloco mi dodá do žil takovou dávku energie a optimismu, jako když si pustím tuhle nahrávku. Je fakt dobrá. Poklona panu Offenbachovi a poklona autorům tohoto představení. ()