Love

Slovenský příspěvek do prožitkové - na okamžité emoční odezvě postavené - kinematografie až příliš prozrazuje věk svého autora (24), který jde někdy na věc moc hrr, jindy zdržuje vysvětlováním zjevného. Oproti hybridním splácaninám pro všechny a pro nikoho ale Love současně jasně dává najevo, na kterou skupinu diváků cílí. Život je zde pojímán jako počítačová hra, v níž síla jednotlivých zážitků, povětšinou viscerálních (bitka, pitka, pipka), vítězí nad pevnou narativní linií. Není důležité k něčemu dlouhodobě směřovat, ale užít si přítomnost. Na film s adrenalinem v krvi však Love nezvykle mnoho situací řeší natahovanými dialogy, jejichž několik minut by šlo vizuální zkratkou vměstnat do pár vteřin. Absenci akce všité do příběhu Kroner zdatně maskuje povrchní efektností. Dlouho se neděje nic dramatického, je to jen takové vcelku příjemné dlení s hrdiny v jejich přirozeném prostředí, když už se ale děje, pak něco naoko velkého, s hudebním podkresem jako z finále veletragické opery. Film by nebyl love story, nemyslet rovnoměrně na diváky obou pohlaví. „Huličské“ scény z brlohu dvojice kámošů jsou tak prokládány „drbacími“ scénami z dívčího pokoje na internátu, aby posléze došlo k vytouženému spárování. Postavy tuhle bezbolestnou výplň volného pátečního večera nekomplikují upozorňováním na nám zjevné díry v logice (bizarní hotelová epizoda), nezanášejí naivní vyznání lásky hlubokomyslnými úvahami nad konečností bytí a vyjadřují se slovy a gesty, která jsou primárně cool (cokoliv už to slovo znamená). Přirozený je slovník alespoň tehdy, baví-li se spolu osoby téhož pohlaví, což s sebou zejména u chalanů nese netušené množství modifikací slov „kokot“, „piča“ a „jebať“. Tři důvody, proč mám rád slovenštinu. Sympatický je mi ale i zbytek filmu. Možná navzdory jeho prostotě, možná právě díky ní. 60% (06.01.2012)

Slovenský film v naději. 1) Od debutu 24letého režiséra a scénáristy Jakuba Krónera (Bratislavafilm) uplynuly dva roky a opět jsme v Petržalce mezi flákači a nemakačenky, tentokrát zloději aut. Návaznost na minulý film dokumentuje vedle deprimujícího prostředí a jazyka i představitel hlavní role - 24letý Michal Nemtuda. Mimochodem, 26letý Jakub Gogál (druhá hlavní role) byl velmi přesvědčivý. 2) Od minulého filmu došlo k posunu. Dialogům je rozumět, herci hrají, kamera se zklidnila, hlavní postavy netráví většinu času v nočních klubech a objevuje se tu dokonce pokus o lásku jako katalyzátor dění. Bohužel však zůstal povrchní pohled a nedůvěryhodný scénář. Jak píše Radek99: Jakub Kroner by chtěl být moc slovenský Guy Ritchie, ale je spíš takový lepší Tomáš Magnusek. 3) Ale Jakubovi držím palce. Až se vymaní z postpubertálního vidění světa, možná osloví diváky něčím hodnotnějším, než jsou pokusy o gangsterskou love story. Syn herce Jana Kronera, prasynovec legendárního herce Jozefa Kronera si to, myslím, zaslouží. (30.12.2012)

Spočiatku super. Obdivuhodne zrelo zrežírované a v dialógoch doslova brilantne presné - Kronerovi sa podarilo vynikajúco zachytiť štýl reči dnešných mladých. Väčšinu fráz som ja sám pri nejakej príležitosti použil alebo ich doteraz niekedy používam a v podaní ústredného dua má niekoľko z nich dokonca nábeh na to stať sa kultovými hláškami. Film taktiež pekne zachytáva atmosféru Bratislavy a herecké výkony sú takmer dokonale civilné - obrovskú pochvalu smerujem hlavne k Jakubovi Gogálovi. Lenže potom to prišlo. Scéna na streche domu s výhľadom na mesto. Michal Nemtuda sa rozpráva s Kristínou Svarinskou. Príšerné, hrozivo napísané a obludne zdurené romantické dialógy ako z rannej hnačky Rosamunde Pilcherovej ochromili moju nervovú sústavu spoľahlivejšie ako pol litra morfia. Myslel som si, že skoršia scéna na balkóne (s rovnakými aktérmi) bol iba Kronerov drobný ústrel a že po tejto drobnej nepríjemnosti sa pôjde opäť štýlovo ďalej. Ale kdeže. Až v tejto scéne to vypuklo naplno. Doslova VŠETKY najtrápnejšie klišovité drísty, ktoré človeka napadnú a ktoré sa už nikto neunúva ani len parodovať (!!!), si dali míting práve v "Lóve". Nedokážem pochopiť, ako človek, ktorý preukázal tak nezanedbateľný talent v písaní pomerne bežných konverzácii, dokázal napísať toto monštruózne NIEČO. Iste, potom sa zase išlo ďalej po tej "správnej" koľaji a ja som sa mohol opäť dobre baviť. Avšak nebolo mi súdené dopozerať film v tomto stave. "Romantika" (veľmi veľké úvodzovky) sa totiž s drvivou silou znova prihlásila o slovo a ja som mal znova chuť kričať od takmer až fyzickej bolesti, ktorú mi TO spôsobovalo. Vo svetle tohto scenáristického zverstva je potom fakt, že Nemtuda (hlavný hrdina) je po väčšinu filmu dosť slabý a nepresvedčivý (s niekoľkými výnimkami, ako napr. scéna na recepcii), iba slabým prdom počas atómového výbuchu. Ešte nikdy sa mi nestalo, že som si chcel nejaký film pozrieť znova a pritom vedieť absolútne presne, ktoré scény budem natvrdo a s husou kožou vyvolanou nepríjemnými spomienkami preskakovať. (23.01.2012)

V tuhle chvíli se snad setkávám s prvním slovenským filmem, který ve mně opravdu probudil zájem. Jen mě mrzí, že Slováci se o své talenty nedokáží opřít a podporuje je český fond pro kinematografii. Nicméně nutno dodat, že podpořil opravdu povedený film. Lóve je takový upřímný film o generaci současnosti, kterou nelze ovlivnit, protože v dnešní době, ač to někomu přijde jednoduché, ve skutečnosti není zase tak jednoduché žít a tak si svojí radost každý hledá po svém. Výsledkem pak budiž zápletka, kterou vymyslíte snad jenom ve filmu. Nejsmutnější je, že i takové příběhy se občas stávají. (25.02.2012)

Zápletka není originální, ale příběh je civilní a uvěřitelný. Je to obyčejný film o obyčejných mladých lidech, kteří nemají jednoduchý život a musí se spolehnout jen sami na sebe při hledání toho pravého místa v životě. Život jim kolikrát ukáže svou tvrdou ruku. Každý by se s nimi mohl velmi lehce stotožnit. Tina se mi sem vůbec nehodila. Navíc ji mám pořád v hlavě spojenou s Leošem Marešem. (20.01.2012)