Vítejte v New Yorku

Gérard Depardieu tady hraje docela drsnou postavu. Vlastně mi ty jeho zážitky, coby politika na výsluní, lehce první hodinu připomínaly Vlka z Wall Street. Druhá půlka už taková nebyla. Možná hlavně proto, že kvůli té první půlce Gérard skončil ve vězení. Každopádně nejzásadnější problém tohodle filmu je ten, že se v něm neděje vůbec nic zajímavýho. Teda pakliže neberete v potaz, že Gérard ukáže v cele pinďoura. (29.12.2014)

Člověk by si řekl když je Gérald ten francouz,že bude věkem zrát jako víno,ale on zatím kyne jako těsto na olbřímí mazanec. Na staré kolena by si mohl vybírat trochu seriózní role a né si otírat pytel o xicht odporné pokojské a ukazovat šulínka na kterého stejně není nikdo zvědavý. Nudný bezcharakterní snímek natočený za jedno odpoledne a když nad tím teď zpětně přemýšlím prostě fuj odeberu i tu jednu hvězdu co jsem z milosti udělil. (12.12.2015)

Ten začátek bylo skoro jak soft péčko a jsme si jist, že Gerard byl spokojený a natáčení si užíval a myslím si že ani nic nehrál. Ovšem samozřejmě pohled na nahého starého hodně tlustého Gegarda nenaní nic co bych si chtěl dopřávat při večerech v karanténě. Celý film působí, chladně, odtažitě, více bezdialogových scén než diaogových, ale zas eumí velmi dobře vyprávět, takže cajk. (01.11.2020)

Gérard Depardieu si roli chlípného starce, který si z MMF udělal svůj osobní bordel, patrně užíval a ani se mu nedivím, že za svoji účast nepožadoval žádný honorář. Bohužel film sám o sobě nemá žádnou vypovídající hodnotu a jediné, co se v něm dozvíte je to, že Dominique Strauss-Kahn byl pořádně zvrhlý jedinec, což je na dvou hodinovou stopáž opravdu málo. Každopádně pokud chcete vidět kupu nahých prsou či obnaženou zadnici Gérarda Depardieu, tak v tomto filmu naleznete obojí. Moje hodnocení 40%. (29.04.2016)

Ferraru nakoukaného nemám, ale takhle skvělé, procedurálně laděné drama jsem od něj fakt nečekal. Welcome to New York funguje na zvláštním paradoxu, který se ustavuje už před úvodními titulky: Depardieu v kostýmu Deverauxe sedí někde v hotelu a odpovídá na otázky novinářů (tuším taky herců) o své roli. Nejenom kostýmy, ale taky kulisy, typ snímání atd. zcela odpovídá filmu, který pak následuje. Paradoxní je, že ačkoli by tím mohl snímek naznačovat směřování k metadramatu, opak je pravdou a nastupuje realisticky působící rekonstrukce událostí, která akorát občas hodí nějakou intertextuální narážku a hlavně pak v závěrečném aktu začne připomínat něco z House of Cards. Jako by tím, že už v předúvodní vložce film sebeuvědoměle "uzná" Depardieuho personu jako známou hvězdu, tenhle problém pro zbytek stopáže smete ze stolu. _______ Film tak po většinu času balancuje na hraně jakoby improvizované doku-rekonstrukce a regulérního dramatu, kdy je těžké odhadout, co momentálně převažuje. Famózně inscenovaná je hlavně první hádka Deverauxe s manželkou v tom novém newyorském bytě. Stačí sledovat pohyby neustále přecházejících postav v souvislosti s tím, co říkají a jak se jejich dialog vyvíjí. Dokážu si představit, že to mohlo být strašně složité tahkle natočit a že bylo nutné brát to třeba padesátkrát,ale zároveň si dokážu představit, že tohle spíchli na první dobrou a že to do určité míry byla improvizace. Fakt nevím, ale přišlo mi to uhrančivé. _______ Samostatnou kapitolou je rovina významová, vztahující se částečně k reálné kauze a zároveň k propasti mezi společenskými třídami obecně, která pochopitelně úzce souvisí s tou rovinou formální. Ferrarův film je vzácným příkladem do jisté míry nezaujatého, ale současně jasně angažovaného, společensky kritického dramatu, které se vyhýbá snad všem pastem spojeným s tímto "žánrem". Deveraux je sice zobrazovaný jako sexuálně nenažrané prase (ten zvířecí příměr není náhoda, sledujte to herectví), ale ve chvíli, kdy se ocitne ve vazební cele spolu s několika nabušenými černochy, to napětí plynoucí ze scény vede podvratně k určité divácké empatii. Tady je v tom zároveň další, silně ironická rovina, která ostatně prostupuje celým filmem - už název takhle skvěle funguje ve chvíli, kdy se ve filmu objeví jako nápis. Stejně tak problematika "vykořisťovaných" je značně problematizovaná, když někteří evidentně ze svojí pozice (a z pozice Deverauxe) naopak rádi těží ve vlastní prospěch. "No one wants to be saved." ________ Navzdory mírné rozevlátosti jde podle mě o hodně silný, po všech stránkách komplexní film, který na věci nahlíží ze znepokojivých úhlů a znemožňuje jednoznačné čtení. Právě v tom je jeho skutečná provokativnost, kterou někdo snad může interpretovat jako slabost vedoucí k nicneříkajícímu pozorování, ale mně to přijde jako vrcholná práce inteligentního filmaře. (24.03.2015)