Stoker

"Ahoj, jsem India, právě mi umřel tatínek a já truchlím tak, že blbě čumím, blábolím a dělám spousty pičovin, co vypadají dobře na kameře, třeba rozsypávám tenisový míčky po kurtu nebo dopisy po schodech, leží na posteli mezi geometricky vyskládanýma krabicema nebo rozhoupávám visící světla v temným sklepě. Naštěstí k nám přišel bydlet tatínkův vysmátej brácha, kterej neudrží pásek v kalhotách a tuším, že tu bude ještě veselo." Náladový, vláčný (ale čekal jsem to horší) a filmařsky vymazlený thriller s otravnou hrdinkou a podmanivým Matthew Goodem. Výborná byla scéna hraní na piano. (27.06.2013)

Svlékne se ta atraktivní vdova Nicole, nebo se nesvlékne? Zabije tajemný strýček Matthew, nebo nezabije? Vyspí se Mia s tajemným strýčkem, nebo se s ním nevyspí? Celý film je v podstatě o hádání mezi ano nebo ne a je to příjemně oživující prvek v thrilleru bez spádu s poetickou kamerou a "hitchcockskými" motivy. Není vůbec těžké celou tu lehce manipulativní hru prohlédnout, protože to tajemné předivo se filmu tolik nedaří ničím výrazným podpořit, ale tenhle pomalu plynoucí film se dá strávit, pokud se vám strefí do nálady. Dost závisí na rozpoložení diváka, protože film je to nečekaně pocitově orientovaný, ale navenek chladně vycizelovaný, bez větší šance se do něj divácky ponořit. Ve filmu se vraždí, lépe řečeno škrtí páskem, až s poetickým nádechem. Výraz Matthewa Gooda při vraždění je tak trochu retardace sama, ale když to režisérovi vyhovovalo, tak proč ne. Herec Wenworth Miller dodal Chan-wook Parkovi scénář, který dostal dobrý vizuál a pár technických vychytávek navíc. Filmu nevyšlo úplně všechno, co si předsevzal, ale podařila se mu odlišnost od běžné mainstreamové produkce. A s tímhle rizikem do toho film šel. Je to zkrátka film, který chce být jiný a daří se mu to, dokud ho divák při bližší analýze neprokoukne. V tom případě už ho tenhle kousek v ničem nedostane a ztrácí na své působivosti, na které si od počátku zakládal. 60% (08.08.2013)

Další případ, kdy se výjimečný režisér pokusil všemi silami vytřískat co nejvíce z mnohokrát omleté a téměř ničím překvapivé zápletky. Jihokorejský ďábel má nepřehlédnutelný cit jak pro detail (ořezávání tužky), nápadité střihové sekvence (sprcha) i pro celkovou (napínavou a znepokojivou) atmosféru. Hlavně díky Parkovi tak máte skoro po celou dobu pocit, že sledujete výtečný mysteriózní psychothriller, ale dříve či později vám zkrátka dojde, že tomu tak kvůli tuctovému scénáři bohužel není... 60 % (05.10.2016)

Co se týče vizuálu, nemám výhrady, tam je to oku lahodící bombička. Problém mám s Wasikowskou, která coby psychicky nevyrovnaná, ale nadržená slečinka hází na všechny kolem nenávistné pohledy a skoro až galantním způsobem fuckuje i svoji maminku v podání Kidmanky. A jelikož ta vypadá na téměř půlstoletí pořád rajcovně, o to větší škoda je, že si tu nestřihne alespoň jedno sexuální číslo. Nadrženost všech tří postav totiž byla ve vzduchu cejtit víc než dost. (07.06.2013)

Jak to říct slušně, Parku? Sereš mě. Léta jsem se domníval, že mě v oblasti kinematografie nikdo nerozhodí, dokonce i Simandla a jeho výtvory jsem svého času zvládal bez problémů, ale tebe bych už bez tuby prášků proti zvýšenému krevnímu tlaku zkrátka nedal. Tolik talentu a tak promarněného, to prostě bolí. Jsi kýčař. Možná král kýčařů, ale to tě v mých očích neobhájí. Estetizace násilí mi vadila už v Old Boyi a tady to je jen pokračování téhož. Emočně jsme každý někde úpně jinde. Celkový dojem: 10 % za herecký ansámb. Tím ostatním mě neoblafneš. Buď sbohem a pro jistotu se vyhýbej místům, kde se pohybuju já. Ten ztracený čas vážně bolí. (22.04.2017)