Režie:
Paul Thomas AndersonScénář:
Paul Thomas AndersonKamera:
Robert ElswitHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Joaquin Phoenix, Josh Brolin, Owen Wilson, Katherine Waterston, Benicio Del Toro, Reese Witherspoon, Jena Malone, Jordan Christian Hearn, Martin Short (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Ve filmu Skrytá vada, který se odehrává v roce 1970, exceluje Joaquin Phoenix v hlavní roli Larryho "Doca" Sportella, soukromého očka z kalifornského města Gordita Beach. Jeho bývalá přítelkyně Shasta Fay Hepworthová Doca přesvědčí, aby vyšetřil zmizení bohatého realitního makléře, kvůli kterému ho opustila. Doc během svého podivného pátrání v marihuanovém rauši odhalí síť vzájemně propojených spiknutí, do nichž je namočená policie, neonacisté, gangsteři, drogoví dealeři, zubaři, rehabilitační zařízení, rockeři, federální vláda i tradiční novoanglický establishment. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (327)
Opět neodolatelně svůj PTA v další krajně netradiční romantické lovestory. Lomeno drama, lomeno thriller. Aneb co všechno je chlap ochotnej udělat pro ženskou? Kdyby s divákem podobně 140 minut "vyjebával" jakýkoliv jiný režisér, tuším, že bychom se tu dívali na černou číslici. Tohle je ale magie - opojná kulturní odysea pro všechny filmové feťáky se zálibou v experimentování. Okamžitě začínám hulit! ()
Pomotaný, popletený, rozpačitý, neusporiadaný, chaotický, zmotaný, pomotaný film. Skrytá vada chce byť Horalka od Sedity, a pritom je jasnou Horalkou (sračkou) od Opavie. Dal by som odpad, ale pri dvoch scénach som sa zasmial (príbeh o záchodovej love story a predovšetkým konzumácia nanuku v aute) a dopozeral som do konca bez ujmy na duševnom zdraví, takže s odretými ušami 1*. Už nikdy PTA! ()
Skrytá vada byla už od traileru dost divným a ujetým filmem. Všechno ale spělo k tomu, že velké množství známých a mnou vyhledávaných herců mě v tomto případě zklamat nemůžou. Jenže zklamali. Joaquin Phoenix si tu zase zahrál extrémistu, který ale v tomto případě měl konečně srdce na lepším místě než obvykle a ještě k tomu byl tak trošku buřič. Wilson, Witherspoon, Del Toro nebo Brolin pak naprosto perfektně sekundovali. Škoda jen, že všichni byli tak šíleně vážní. I Joaquin, ale u něj jste ho takového prostě brát za žádných okolností nemohli a tak jeho postava měla naprosto opačný efekt. Nicméně právě postavy jako takové jsou jediné, co je na filmu tak zajímavé. Délka je vysloveně na šňůru, příběh je matenka jako kráva a ne jednou jsem měl dojem, jak kdybych koukal na film, který ubíhá a ubíhá, ale vůbec nic se v něm neděje. Nemůžu se teda zbavit dojmu, že Skrytá vada byl divnej už u traileru, ale je divnej i po shlédnutí a překvapuje mě, že takoví herci mají za potřebí zkoušet zrovna takové experimenty. I když teda beru, že Anderson jako režisér má v Hollywoodu standardně jméno, ale tenhle miš maš všeho kolem, atmosféry z 30tých let a noir kriminálky šel těžce mimo mě. ()
V tradičním detektivním vyprávění se ústřední záhada postupně vyjasňuje, jednotlivé dílky skládačky zapadají do sebe a hrdina odhalováním a spojováním nových souvislostí směřuje k dopadení pachatele. V huličském noiru pro střízlivého diváka Inherent Vice budete na konci zmatenější než na začátku. ___ Anderson pokračuje v misi svého učitele Roberta Altmana a dál Ameriku konfrontuje s její pravou tváří. Stejně jako v Hříšných nocích, Až na krev nebo Mistrovi se pokusil zachytit náladu a vyjádřit podstatu určitého momentu amerických dějin. Konspiračními teoriemi prosycená léta doznívající éry květinových dětí využívá k poukázání na provázanost jednotlivých součástí systému, která je tak spletitá, že ji vlastně poznat a pochopit ani nelze. Inherent Vice je podle toho vyprávěno. ___ Rok 1970, utopistické ideály nespoutaných šedesátých let vytlačuje paranoia, strach, chamtivost a přísné lpění na pravidlech. Nastala doba krutého střízlivění po probuzení z hippie rauše. Náhlý útlum, únavu a otupělost zosobňuje soukromý detektiv Doc Sportello. Jeho prázdný výraz, pootevřená ústa a neustálé narážení na překážky (v doslovném i přeneseném významu) svědčí o ztrátě kontaktu s měnícím se světem – neví, jak se v něm pohybovat. Dialogové scény jsou často vystavěny tak, že nemáme jistotu, zda se nachází ve stejné místnosti jako lidé, s nimiž mluví. Marihuovaný opar, do něhož je celý film zahalen, znemožňuje odlišit, co se děje doopravdy a co je pouze Docova halucinace. ___ Mnohdy chybí ustavující záběry a v polodetailech pak vidíme jen toho, kdo mluví, nikoliv již toho, kdo by jej měl poslouchat. Neúplný obraz skutečnosti odpovídá Docovu fragmentarizovanému vnímání reality a neschopnosti dát si fakta do souvislostí. Zčásti vlivem lehkých drog Docovi mnoho informací uniká a stejně omezený přístup k vědění máme vzhledem k navázání hlediska na protagonistu také my. Spíše výsměchem žánrovým konvencím než užitečnou pomůckou k zorientování se je komentář, jenž nepatří hlavnímu hrdinovi, nýbrž ženě, která to, co vidíme, popisuje bez cynického nadhledu a fatalistické naléhavosti zmužilých noirových vypravěčů. ___ Chaos, nepořádek a nepředvídatelnost doby, která směřuje neznámo kam, se odráží v několika propojených případech a snaze o jejich vyřešení. Každé nové vodítko ve skutečnosti vede do slepé uličky a jen přidává další vrstvu nejasností (po vzoru vrstvení záběrů, kterým film začíná). Vyšetřování nikam nevede. Stejně jako pohyb ve skutečnosti poměrně dynamické kamery, která se při dlouhých dialozích zpravidla velmi pomalu přibližuje k postavám – v náznaku velkého odhalení, jež se ovšem na konci žádné scény ani celého filmu nekoná. Ještě víc než v klasice žánru Hluboký spánek, v jejíchž dějových zákrutách se údajně ztratil i režisér Howard Hawks, je zápletka zašmodrchaná až do bodu nepřehlednosti. V tomto případě ale záměrně. ___ Cílem není dojít z bodu A do bodu B, ale využít dvouapůlhodinového bloudění k zachycení pocitu ztráty směru. Pointou je absence pointy a Doc je dalším z Andersonových hrdinů bez cíle, kteří uvízli v nikam nevedoucím cyklu událostí. Vyšetřování neslouží primárně ke zjišťování nových důkazů, ale k portrétování zmatku Ameriky probouzející se do sedmé dekády. ___ Inherent Vice je neostrou, dramaticky nezacílenou a stejně jako její hlavní hrdina zpomalenou vzpomínkou na dobu zásadních společenských změn a konce jedné éry (mj. Nového Hollywoodu, k němuž Anderson svým dílem často odkazuje). Přes vypravěčskou ležérnost, stylistickou nenápadnost (žádné samoúčelné napodobování sedmdesátkového stylu) a improvizační nádech mnoha scén film nezapře pevné režijní vedení a autorský koncept mnohem jasnější než cokoliv z toho, co se Doc dozví na základě své pseudo-detektivní práce. 75% () (méně) (více)
Příjemná sedmdesátková atmosféra, ujetý krimi příběh a excelentní Joaquin Phoenix, to jsou největší přednosti další výstřednosti Paula Thomase Andersona. Hlavní postava je od začátku vtažena do jakéhosi podivného pátrání, načež se film skládá ze sledu povídacích scén, které krůček po krůčku posunují příběh vpřed. Problémem je, že každá z informací je svým způsobem důležitá, divák musí neustále dávat pozor, ale zároveň se ve filmu neděje pranic velkolepého. Jako osvěžení z minimalistického přísunu dějových drobností byl zamýšlen humor, jenže toho není na poměry 150 minutového filmu dostatek. Tuším, že Inherent Vice měl v ideálním případě dopadnout jako mix Jeden musí z kola ven a Big Lebowski, ale to tak úplně nevyšlo. 7/10 ()
Galerie (79)
Zajímavosti (12)
- Film, který sleduji pacienti v ústavu pro choromyslné, je Rusové přicházejí! Rusové přicházejí! (1966). (Griffith)
- Detektiv Christian F. „Yetti“ Bjornsen (Josh Brolin) skoro v každé scéně něco jí. (noelcoward73)
- Než byla do role Shasty Fay Hepworth obsazena Katherine Waterston, uvažovalo se o Charlize Theron. (Dio_Padre)
Reklama