Poll

Od prvních minut vzbouzí fascinující kulisy naději na epickou podívanou. Majestátné leč trouchnivějící sídlo dominantně trůní v moři jak bedla jedlá a působí stejně morbidně jako neetický inventář laboratoře aristokratického doktora Mengeleho. I dobové kostýmy, zasněné západy slunce a vesměs veškerá práce s kamerou, to vše funguje pro omámení oka náramně. Jenže brzo zjistíme, že ambiciózní výpravě nesekunduje scénář. Nepřilepší ani stopáž, která je neúměrně dlouhá k příliš řídkému ději bez napětí a gradace. Chris Kraus sice nadhazuje několik zajímavých myšlenek, ale hned je zas lhostejně opouští a zůstanou jen ty opulentní záběry a vlažný příběh. Divák, opticky patřičně navnaděn, dlouho trpělivě vyčkává, že se konečně začne něco pořádného dít, ale postupně se smíří s tím, že čeho se někdy dočká, bude jedině konec. A tak nepotřebuji ani skleněnou kouli a vidím osud tohoto snímku celkem zřetelně. Ostatně hlavní hrdinka ho vyřkla již přede mnou.“Nezůstane ze mě nic, žádný z mých pocitů nepřetrvá, bude to jako bych nikdy nebyla.“ I když takhle macešsky ho zatracovat úplně nelze, protože rozhodně neurazí a vizuálně bezpochyby nadchne. (16.04.2012)

Nečakal som, že ma film takto zasiahne. Už je mi jasné, čo estónskej kinematografii chýba - kvalitní scenáristi. Riešením je koprodukcia a táto bola veľmi úspešná. Je to druhá trefa do čierneho od nemeckého režiséra a scenáristu v jednom C. Krausa. Ako bonus precízne budovaná atmosféra a nezabudnuteľná kamera. (29.08.2015)

Půdorys výpravné ságy získává ve filmu volně inspirovaném paměťmi německé básnířky Ody Schaefer obdobu opulentního snu, v němž se v uhrančivé atmosféře mísí motivy dospívání, tělesnosti a etnického napětí před první světovou válkou i konce jedné éry a jejích společenských příznaků. Snímek za pomoci strhujících záběrů na hraně hyperrealismu a fantazie utváří obraz světa z pohledu dívky, která vyrůstala ovlivněna otcem posedlým frenologií, který si v bývalé pile u rodinného sídla zřídil laboratoř. Deformovaná či vypreparovaná tělesnost oproštěná bytí a redukovaná na vědecký exponát a znak kontrastuje se strojeností vysoké společnosti a jejími kratochvílemi, ale také s lyrikou a živelností, které hrdinka poznává prostřednictvím estonského anarchisty, kterého ukrývá před ruskými vojáky i svou rodinou. 9/10 (03.04.2011)

Velmi rozpolcené pocity. Na jednu stranu jde o technicky skvostný snímek - hudba byla jendnoduše úžasná a pod rukama zručné kameramanky vznikla řada téměř ikonických scén. Dále je třeba zmínit dobře vybudovanou dusnou atmosféru, skvělé herecké výkony, pevnou režii... A proti tomu všemu stojí příběh. Ten se mi skutečně nechce kritizovat už jen pro samotný fakt, že je podle skutečné (a ne zrovna veselé) události a zaslouží si úctu. Ale co naplat - na film je zkrátka tato látka zpracována nesmírně monotónně a výsledných 129 minut je příliš. Když si jako měřítko napětí a zvratů představíte seismograf, po celou dobu bude zaznamenávat jen mírné záchvěvy. Ukazatel vystřelí do nebes až v závěrečných deseti minutách. To se ale vzápětí nabízí otázka, kolik diváků vydrží do této fáze v bdělém stavu... Mnoho jich nebude a je to škoda, protože s přísnějším střihem by šlo o skutečně mimořádný filmový zážitek. (30.06.2012)

Přestože všechny atributy hlásají, že bych měla dát vyšší ohodnocení, tak pocitově oproti Čtvrté minutě jdu se smutkem dolů a je to škoda. Myslím, že při jednodušším scénáři a ne až tak dlouhé stopáži by měl Poll na daleko víc. Začátek byl téměř hororový, to jen tak mimo záznam. Chybělo mně vtáhnutí do děje, prožívání mnoha situací, ve kterých se ocitla Oda. Výstižný komentář už tady podal gudaulin. Škoda.... (05.07.2016)