Zimní příběh

Hvězdně obsazená pohádka pro dospělé o každodenním boji dobra se zlem. Tenhle magický osudový příběh, který díky velké lásce překonal propast času se mi vryl pod kůži a do srdce. Přiznám se, že mi při sledování stékaly slzy po tváři, protože jsem se film nechávala unést. Na Colina Farrella jsem si musela zvyknout. Jeho účes byl poněkud neobvyklý. Do role zloděje s dobrým serdcem pěkně sednul. Russella Crowa jako záporáka beru. Házel moc pěkné ksichtíky a mohl být více drsnější a zkeřnější, když byl služebníkem samotného Lucifera. (19.01.2017)

Chtěl jsem mít Zimní příběh rád protože, ač mi nemůže být jeho filmový autor ukradenější, vypadal stejně osobně jako Aronofského opus magnum Fontána a s láskou tvořeným filmům podléhám rád. Na rozdíl od Fontány se ale na Goldsmanově adaptaci podepisuje bytostná nevyrovnanost všech jeho scénářů. Výsledek tak ve filmu působí jako pouhé neuměřené plácání jednoho romantického nápadu na druhý bez téměř jakéhokoli vysvětlení souvislostí nebo důvodů, a vychází z něj jen nijaké vyznění celé pointy a nesmyslné, rádoby poetické chování všech zúčastněných hraničící se sebeparodováním. To, že jsem se u celého filmu užíral nudou ten veskrze špatný dojem jen podtrhuje a o něco výš hodnotím vlastně jen kvůli krásné J. B. Findlay a standardně sympatické Jennifer Connelly. (14.06.2014)

Já vím, jedna hvězda? Kdo to neviděl, nepochopí a asi si o mně nebude myslet nic hezkého, ale já skutečně blbější film neviděla pěkně dlouho. V tom filmu není ani jedna minuta, která by dávala smysl. Od začátku do konce divák nepřestane kroutit hlavou, špatně natočené a ještě hůře napsané. Tolik scén na hranici parodie pohromadě jen tak nenajdete. Škoda dalších slov, ono se to ani popsat nedá, to se musí vidět. (13.02.2014)

Jeden z těch filmů, který může být hodnocen jednou nebo pěti hvězdičkami, neboť o zážitku rozhoduje přístup. Pokud k němu budu přistupovat jako k matematice bude pro mě utrpením. Příběh je nelogický jako celek i každý okamžik zvlášť. Od plaváčkovského prologu, přes svérázné pojetí tubery, kde realitě neodpovídá jediný prvek, nesmyslná a nikým nedodržovaná pravidla boje andělů a démonů, nesmyslného Willa Smitha, hlouposti v logice, časové posloupnosti, i jednotlivých situacích a dialozích, které scénář deformuje a kroutí tak, jak mu vyhovuje bez ohledu logiku. Nebo si toho nemusím všímat a mohu k filmu přistoupit jako k poezii. Jako k nádherně emotivní básni, která odvrhla okovy logiky a zemské přitažlivosti, aby mohla na křídlech fantazie přinést příběh o zázracích, o hvězdách, o věčném boji dobra se zlem, andělech a démonech, o tom, že lze někoho milovat tak bezmezně, že nemůže zemřít. Volil jsem druhý přístup a film se mi bohatě odměnil. Nabídl mi několik čarokrásných slok, magickou atmosféru, vrchovatě emocí a nádherných scén, které vhání slzy do očí. Ať už je to aktivování spícího agenta v knihovně nebo polibek pro zakletou princeznu. A k tomu jako bonus okouzlující Jessicu Brown Findlay, která má daleko do klasických hollywoodských fiflen a vyzařuje tolik energie, že jsem se nedivil tomu, že se musí občas jít zchladit. Film, kde si zkrátka můžete vybrat. Roztrhat ho na kusy argumenty, nebo se vznést na křídlech emocí? Matematika nebo poezie? (15.02.2014)

Já jsem tomu zdejšímu hodnocení nechtěl uvěřit a tak jsem investoval dvě hodiny k tomu, abych se kochal úplně zbytečným filmem, kterej v sobě má všechno, co by dobrej film měl mít. Muziku od Zimmera nebo herce jako Farrell, Crowe nebo Connelly. Výsledek je ale tak debilní, že podle mě i samotní herci se za něj styděj. To fantasy je tady fakt na místě a romantický vlastně taky. Je to takovej Titanik bez lodi s prvky fantasy a s tuny nesmysly. Děs, běs. (19.12.2014)