Third Person Singular Number
Obsahy(1)
Když se Rubin přítel Munna dostane do vězení, zůstane Ruba sama, bez domova a bez podpory své rodiny, která s jejím vztahem nikdy nesouhlasila. Aby přežila v ulicích Dháky, musí překonat mnoho překážek, než se jí podaří dosáhnout nezávislosti. Moderní, stylově novátorský film Third Person Singular Number otevírá otázku, zda je konzervativní bangladéšská společnost schopná přijmout ženu, která si se svým životem umí poradit sama.
Režisér Mostofa Sarwar Farooki, který je považován za jednoho z nejvlivnějších bangladéšských filmařů, vytvořil film balancující na pomezí osobního a sociálně-kritického dramatu. Stylovým pojetím, ale i otevřeným přístupem k aktuálním problémům předznamenává nástup nové generace bangladéšských filmových tvůrců. (MFF Cinema Mundi)
(více)Recenze (6)
Naprosto souhlasím s c.tuckerem. Pro evropského diváka není Osoba třetí, číslo jednotné zajímavá z fabulačního hlediska, ale spíše kvůli své formální složce. Příběhová linie samotná se dá označit za tuctovou, či spíše tuctově načrtnutou. Příběh ženy, která se několikrát denně musí potýkat s místně kulturními návyky, jež jí notně komplikují život, je zde vyprávěn všemi různými žánry, což zřejmě napomáhá zrychlení děje. Stejný účinek má i výrazný hudební doprovod, který je jasným identifikátorem (a lákadlem) snímku. Pro bangladéšské filmové fanoušky je pak ohromnou atrakcí i populární zpěvák Topu, jenž ztvárňuje sebe samého. Díky dynamické režii a malé znalosti jihoasijské kinematografie dvě hodiny utekly jako voda. Spíše než dějové zvláštnosti a nějaké poselství mi však v hlavě zůstaly tóny jednotlivých skladeb a jedna prostá otázka. Je Ruba hloupá dívka nebo bystrá žena, která je vždy nad věcí a snaží se marně bojovat s údělem bengálčanek? Z hlediska prolamování ledů na bengálské politickospolečenské scéně se však jedná o velmi odvážný a důležitý snímek. ()
Při dnešním promítání a slavnostní české premiéře za účasti producenta filmu trochu trapas, z přibližně třicetihlavého obecenstva na avizovanou diskuzi po zhlédnutí asi moc diváků nezůstalo. Na vině však není ani tak časová tíseň, jako nemožnost shrnout všechny otazníky do jediné otázky. Přibližně od druhé poloviny totiž dost nepochopitelný snímek. ()
Je sice pravdou, že nemám moc nakoukaný filmy jižní Asie z oblasti Indie, Pákistán a Bangladéš a tím to možná je, že se mi ten film zdál neotřelý a svěží, jelikož jsem podobné produkce moc neviděl. Rozhodně k tomu ta líbivá hudba patřila a komediální prvky, ale mohlo to celé být trochu lépe seřazené a ucelené s tím sociálním dramatem, kterým to začínalo. Ale pěkní lidé a hezká hudba (občas se absolutně nehodící k ději) mě ujistili k zvednutí hodnocení, takovému jaké je. ()
Sice to trochu připomíná pejska a kočičku, jak vaří dort - i zde přidali autoři možná až moc ingrediencí, výsledku to však až tolik neuškodilo. Téma ženy bojující za svá práva je poměrně otřepané, zde je ale zpracováno celkem originálně. Samozřejmě tomu napomáhá zobrazení místních zvyklostí a prostředí, ale pouze na toto film nesází. Zajímavé setkání s bangladéšskou kinematografií..... ()
V rámci objektivity jistě nalezneme prvky současných oblíbených Šeherezád, ovšem na blbosti se nedívám. I wanna fuc(píííííííp)k you already now! ()