Delicatessen
Delicatessen
Kamera:
Darius KhondjiHudba:
Carlos D'AlessioHrají:
Dominique Pinon, Marie-Laure Dougnac, Jean-Claude Dreyfus, Karin Viard, Ticky Holgado, Edith Ker, Rufus, Jacques Mathou, Howard Vernon, Chick Ortega (více)Obsahy(1)
Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.
Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).
Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (229)
Tohle byl fakt ulet, neco podobnyho jsem jeste nevidel. Jeunet proste zvlad velmi originalni film se zajimavou zapletkou. Kvalit Amelie sice nedosahuje, ale i tak jsem se skvele bavil. Ale narozdil od Amelie, je tenhle humor spis cernej. Je fajn, ze se tenhle film tak lisi a tudiz nevite co muzete cekat dalsi minutu a vetsinou se stane neco zabavnyho. Dominique Pinon tu konecne dostal hlavni roli a poradil si s ni vice nez dobre. Pak me taky zaujala Silvie Laguna, ty jeji sebevrazdy nemeli chybu. Dalsim kladem je vizualni podoba, at uz siroke zabery na zdemolovanej dum a spatny pocasi, tak blizke zabery a vse hezky ladeny do hneda. Par vytek by se k filmu sice naslo a na nekolika mistech na okamzik ztrati tempo, ale tech 5* dam. ()
Že se lidi vzájemně požerou, se (alespoň v kinematografii) považuje za celkem jisté. Že je to však možno udělat s půvabem a šarmem, tvárně i výtvarně, s humorem i šarádou, to dokazují až Jean-Pierre Jeunet, Marc Caro a Gilles Adrien. Na rozdíl od jejich pozdějšího filmu (který jsem viděl dříve), jde zde všechno volně, ne(z)řízeně; prostě: na pilu, aby hrála, se nesmí moc tlačit. Pozn: Dal bych i pět hvězd, nebýt (skoro) poslední scény "honění prasete určeného na porážku", kterou bych raději viděl v Městě ztracených dětí, kde by toho zas tak moc nepokazila (v Amélii by mohla být dokonce i zábavná). ()
Najpodivnejší snímok aký som videl za veľmi dlhú dobu a zároveň jeden z mála snímkov, ktorý ma dostal hlavne po formálnej stránke. Vo filme sa ocitneme v najčudnejšom postapo svete, aký si len viete predstaviť, pričom o samotných príčinách alebo okolnostiach neviete zhola nič. Divák je hneď vtiahnutý do bizarného deja plného ešte bizarnejších postavičiek, medzi ktorými sa ako taký svetlý dekadentný lúč z iného sveta (zjavom aj charakterom) vyníma postava D. Pinona. To všetko je zabalené do zvláštnej, hypnotickej atmosféry a zaujímavého farebného filtra. Jednoducho z každého kúta vykúka na diváka čudesnosť no zároveň aj kus originality. 85/100 ()
Skvěle vypracované umělecky pojaté horrorové sci-fi dílko o těžkých časech, které zachvátí odlehlou francouzskou vesnici, ve které "řádí" banda stále hladových kanibalů europoidní rasy v čele s lehce psychopatickým řezníkem a jeho obrovským naleštěným sekáčkem na maso. Nemá chybu. Něco na způsob Velké žranice ap... :-) ()
Takový typ ujetých filmů nijak nevyhledávám a většinou se mi ani příliš nelíbí. Ale tohle bylo tak výtvarně výborné a ujeté takovým nějakým směrem, který mi moc nevadil a celkem mi to sedělo. Romantická Love Story. :-) Nijak zvlášť neoslavuji Amélii, takže jsem byla překvapená, že je to film od jejího režiséra a má za to u mě malé, ale významné plus. ()
Galerie (56)
Zajímavosti (3)
- Jean-Pierre Jeunet přišel na nápad kanibalského řezníka v roce 1988, když byl na dovolené v Americe a bydlel v apartmánu nad řeznictvím. Každé ráno odtud bylo slyšet zvuky sekání masa a hlasy. Jeunetova přítelkyně říkala, že se tam zpracovávají ostatní hosté a příště bude řada na nich. Jeunet sám také později řekl, že americké jídlo opravdu chutnalo, jako kdyby bylo "z pravých lidí". (Morien)
Reklama