Obsahy(1)
Jakým způsobem důstojníci Státní bezpečnosti vyhledávali a "lámali" budoucí agenty? Jak často se stávalo, že jim vytipovaný člověk odmítl podepsat tajnou spolupráci? Kolik si agenti za předávání požadovaných zpráv vydělávali a jak s odstupem času svoji práci hodnotí? Cítí dnes vinu někdejší důstojníci StB? Při hledání odpovědí na tyto otázky vyzpovídal režisér Pavel Křemen tři bývalé důstojníky Státní bezpečnosti a necelou desítku těch, kteří byli vedeni jako agenti či tajní spolupracovníci. Metody práce StB komentují historici Petr Blažek, Radek Schovánek a Jindřich Marek a psycholog Slavomil Hubálek. Jednou z klíčových postav dokumentu je režisérův kamarád Jaroslav Kolář, který poprvé v životě otevřeně a podrobně mluví o své práci pro Státní bezpečnost, o vztazích, které panovaly mezi ním a jeho řídícím orgánem, i o okolnostech, za jakých se stal v samém závěru roku 1989 spícím agentem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Vzdělávací pořad o morálně zchátralých lidech. Zábavné je sledovat jejich racionalizační mechanismy a vydírací metody STB.. ()
Celá verzia tu. Rovnako ako gestapáci, esesáci, tak ani eštebáci neľutovali ničoho. Rozdiel je však obrovský. Tamtí boli trestaní, prenasledovaní a títo si poberajú výsluhové dôchodky... ()
Didakticky využitelný dokument. Zhlédnuta zkrácená stopáž - 42´. ()
Jednou bych se chtěl dožít dokumentu, který by se jmenoval " Ublížil jsem, lituji". Jinak jsem dočetl knihu Landovského (pro mladší generaci-takové tlusté hranaté s písmenky) a přes svou prchlivost a přes to co si prožil, je tam překvapivě, velmi chápavý ke konfidentům. Asi je snadné podlehnout těm tlakům.. Jestli pak zaplatili autoři dokumenty Youngovi, za ty vykradený motivy s Dead Mena ? :) Tak se to mohlo jmenovat Stížená schopnost sebereflexe.Jediný kdo se styděl, byl eSTBák, kterej vyletěl po r.1968... ()
Nemůžete po každém dokumentu chtít, aby se na svůj předmět zájmu díval ze všech úhlů, objektivně. Některé dokumenty (jako tento) jsou silné právě v tom, že ukazují jen a pouze jeden úhel pohledu. Věřím tomu, že inteligentnímu člověku dojde, že vedle zlehčování a relativizování udavačských činů a úmyslů existuje ještě další pohled na věc: totiž ten neústupný, čestný, potažmo až disidentský. /Slabošský dobrák: "Já tomu estébákovi neřek nic důležitýho...třeba že fenka toho disidenta je nemocná, a tak." - Estébák si to ale zapsal a při nejbližším výslechu se disidentovi o fence jakoby mimochodem zmínil. Disident pak kvůli tomu nutně získal pocit, že má nepřátele všude kolem sebe./ (To není citát z tohoto dokumentu; jde o parafrázi citátu, který jsem četl v jedněch novinách; řekl to nějaký disident.) ()
nemůžu se ubránit dojmu, že ten ironický název "Nikomu jsem neublížil" je na celek násilně naplácnutý...působí to na mě tak, že autoři si něco ex post myslí, vyjadřují s odstupem nějaké stanovisko, aniž by ale onen názor a s ním spjatý ironický osten přirozeně vyvěral ze samotného díla...naopak mi přijde, že dokument jde významově až příliš se svými hrdiny, že jim příliš naslouchá a přitakává...čili že nám sděluje prostřednictvím oslovených figur, že komunismus byla problematická doba, v níž bylo vše relativní a tudíž lze málokoho soudit...navíc je to dané i faktem, že se nepodařilo sehnat nikoho, kdo by vědomě udával, vědomě ubližoval a byl si za to ochoten posypat hlavu popelem...taková postava ve filmu velmi citelně chybí...i onen novinář, který odvážně vypovídá, se nakonec vehementně brání, že by někomu byl významným způsobem škodný...z tohoto důvodu jsou daleko zajímavější zpovědi bývalých estébáků, kteří byli přímou součástí systému, než zvenčí najatých agentů...nejen, že se člověk z jejich úst dozví řadu zajímavých informací, ale občas ho z těch figur i docela zamrazí... ()
Z mého pohledu vydařený dokument, který mapuje jakousi jednu (a takřka výlučně pouze jednu) část konfidentů a zaměstnanců bývalé StB - tedy těch, kteří byli ochotní promluvit o tom na kameru. Musím přiznat, že jsem byl místy až překvapený, co všechno bývalí příslušníci StB byli ochotni prozradit a jak se - tedy někteří a na kameru - zachovali. Nedělejme si iluzi o tom, že to všichni dělali pro dobrodružství nebo příplatky, nicméně oceňuji zachycené výpovědi a pokládané otázky, o tom by totiž ta dokumentaristika měla být. Dokument by neměl vytvářet názor za nás, měl by nám poskytnout dostatek podkladů k vytvoření vlastního úsudku - a to se, myslím, docela povedlo. Teď už jenom, aby se našel ministr školství, který nebude vytvářet pro kantory další hory papíru, a namísto toho jim umožní učit dějepis i po roce 1948, neřku-li 1968. O tomto by se totiž mělo diskutovat se studenty, dokud mají ve svých rodinách přímé účastníky té doby. A dokud bývalým StBákům chodí na koncerty do O2 arény. 70% ()
mam rad dokumenty ktere nemoralizuji a nechavaji usudek na divakovi. ()
Lehký Petry za sexy 69 Kč ! ()