Atletu
The Athlete
Obsahy(1)
Letní olympijské hry v Římě, rok 1960. Bosý etiopský běžec Abebe Bikila šokuje celý svět svým vítězstvím v maratónu. Stává se tak prvním Afričanem, který získal zlatou olympijskou medaili. O čtyři roky později svůj úspěch zopakoval na Letních olympijských hrách v Tokiu. Jednou večer se Abebe Bikila při návratu do Addis Abeby stane obětí autonehody, po které zůstává od pasu dolů ochrnutý. Legendární atlet má před sebou největší výzvu svého života... (MFF Cinema Mundi)
(více)Recenze (5)
Bikila jede v autě nebo Bikila někam běží. Mezi tím občas prohodí s někým pár slov. To jsem si Bikilu raději vygúglil na Wikipedii. ()
Snímek na pomezí filmařského klišé, a to zejména v technických záležitostech. Režisér se učil v USA, kde získal i peníze na natáčení, a je to na filmu znát. Kombinace hraného filmu a dokumentu však sympaticky narušuje vyprávěcí strukturu, takže nechává diváka pozorného. Překvapí malebné etiopské scenérie, stejně jako severský závod psích spřežení. Hudba: Christian Meyer - patří k nejsilnějším atributům filmu. Je na pomezí post-rocku, ambientu a world music a klidně bych si poslechl i samotný soundtrack. Potěší pak Sigur Rós na závěr, i když dávají tušit přílišný zahraniční kapitál. ()
Jeden z nejsilnějších příběhů sportovních dějin ve formě vyhraněného artového filmu kombinujícího hrané pasáže s dokumentárními záběry. Ryze kosmopolitní film oslavující západní ideály humanity, ducha olympijských her, přátelství bělocha a černocha a jakéhosi zvláštního propojení severu a jihu, tady tedy konkrétně Skandinávie a Etiopie, což trochu bizarně v samém finále potvrzují islandští Sigur Rós. ()
Tenhle film jsem musel zkouknout na dvakrát a když jsem si přečet komentáře, tak jsem se zarazil. Já teď totiž vlastně přinesu naprosto opačné pocity, než zdejší komentátoři. Mě ze začátku tenhle film dost nudil. Příběh mě od počátku přišel zajímavý, ale to na polo hrané a na polo dokumentárně vyprávěné prostředí mě vůbec nebavilo. Zajímavé to začalo být až po nehodě. V tu chvíli, jak kdyby se film probudil a závěr byla jedna velká emotivní pecka. Co, že tam zahrají Sigur Rós. Přesně ten konec v Norsku vystihne celou tu podstatu jednoho zajímavého příběhu, o kterém tento film vypráví. A to je podstané. Ale je jasný, že bez Sigur Rós by ty emoce byly poloviční. ()
Rasselas Lakew, ano sám režisér si zahrál i hlavní roli, si s nezáviděníhodnou hereckou výzvou poradil po svém - minimalisticky. I Davey Frankel zůstal oběma nohama na zemi a zabalil celý film do poetiky všednosti, kdy i sebebanálnější záběr má v sobě takový náboj, že by obletěl svět. Archivní záběry, které pocházejí z dokumentárního filmu The Ethiopan, ve společnosti takového minimalismu tvoří opravdu pozoruhodný celek. A proto opravdová škoda, že film v druhé polovině jen stěží popadá dech a pod tíhou národního cítění se z něj stává jen tuctová biografie, přičemž zapomíná na svou filmařsky vytříbenou první polovinu. A tak z Davey Frankela mohl být nový filmový Hemingway, ale místo toho se nechal zlákat líbivou cestou národního filmu. Neříkám, že je to zle. Pojmout Abebe Bikilu jinak než národního hrdinu, co na svých bedrech přivedl Etiopii na výsluní, aby pak na něj celý svět zapomněl, si vyloženě říká o nálepku rebela. Ale právě tyto výzvy odlišují pravé umělce od fádních řemeslníků. ()
Galerie (3)
Photo © Riot Entertainment
Reklama