Modrý závoj

Jen noc a my, jen my a hvězdy nad námi... Jsme tu tak sami jako Sirius a Aldebaran, dvě nejkrásnější hvězdy na nebi... Vzpomínáte? Ty oči prosí, aby dnešní noci zářily na obloze místo ní... V případě tohoto neobyčejně kultivovaného filmu doznívá jakýsi pozdní romantismus, který, jsa inscenován záměrně v jemných, komorních tónech, vytváří atmosféru vzrušivě nedostupného neznáma. Příběh plný citů, vášní a osudových míjení se stal velkou výzvou především pro herce. Vlasta Matulová přijala závažnou nabídku ztvárnit postavy dvou umělecky založených sester se značným rozechvěním. Vždyť přece jedna byla slepá a ta druhá, sochařka, naopak vnímala svět kolem sebe se zvýšenou intenzitou. Karel Höger zase získal výjimečnou příležitost uplatnit své mimořádné hlasové schopnosti, a to jak před filmovou kamerou, tak u mikrofonu v rozhlasovém studiu. Spojení těchto rozdílných prostředí, definující možnosti herecké interpretace, působilo vzrušujícím způsobem i pro diváky, kteří doslova ulpívali na každičkém záchvěvu Högerova fenomenálního hlasu šeptajícího v mlžném oparu nejkrásnější pasáže Shakespearova Romea. Celkovou atmosféru završují vynikající interiérové dekorace sedmadvacetiletého Jana Zázvorky, začínajícího filmového architekta, nabývajícího zaslouženého uměleckého renomé právě prostřednictvím působivých staveb z Modrého závoje. (08.12.2008)

Film má dost nepravděpodobný děj, leč to zde nevadí. Scénář byl vypracován kvalitně, ale místy působil dost rozvláčně. Lyrické scény trošku oslabovaly pozornost diváka. Pro mladé divačky válečných filmů však musel být milostný příběh skutečně vzrušující. Jednu z největších filmových příležitostí zde získal Vladimír Leraus, ale, jak jsem naznačil, pochybuji, že by si po úspěšných dvou operacích vzal právě Martu a ve prospěch Holana se vzdal Heleny. To už Holanovo vysvětlení, které předložil Martě, že totiž skutečnou láskou vzplanul až na Petříně - s Helenou - už vypadá pravděpodobněji. Opět jedna z velkých (dvoj)rolí pro Vlastu Matulovou, klasický dobráček Saša Rašilov, moudrý starý nestor divadelnictví Václav Vydra jako letitý profesor... Čtyři hvězdičky pro tu rozvleklost. (23.02.2016)

Díky skvělé hudbě, kameře a hereckým výkonům vzbudil film v roce 1941 veliký ohlas. Vlasta Matulová v dvojroli sester - dvojčat, které jsou na pohled k nerozeznání, ale povahově zcela odlišné, předvedla svůj herecký um. Snímek má navíc i dokumentární hodnotu, odehrává se v prostředí rozhlasu. A tak zde divák může vidět vynikajícího českého violoncelistu Ladislava Zelenku, Orchestr F. O. K. a známého derigenta Otakara Paříka. (31.07.2013)

Modrý závoj nechává vyniknout velkolepou podmanivost naivního romantismu. Okouzlení ideou romantismu zde dostává vkusného zastánce a J. A. Holman opět dokázal, že i laciné melodrama lze podávat strhujícím filmařským způsobem. Čistota stylu obrazu odhaluje romantickou vznešenost, herecké výkony v ideálech zvoleného směru uhranou svou přirozenou aristokratickou urozeností. Již pouhým hereckým přístupem se do děje vdechuje živočišnost zasněných představ, okouzlení klasicismem dává naději a majestátní důstojnost. Vyústění zápletky je předvídatelné, přesto dokáže všechny držet v nejistotě až do úplného konce rozřešení. Hvězdou filmu je Vlasta Matulová v dvojroli sester Hornových. Její křehký nehmatný půvab je souzněním romantismu. Slepá violoncellistka Marta a její starostlivá sestra a sochařka Helena znají přednosti pragmatické romance, přesto obě zasáhne svou tajuplnou mocí ostří sladkého amorova šípu neočekávaně věrného otisku představ do reality všedního dne. Hlavní mužskou postavou je populární charakterní herec Robert Holan (velmi dobrý Karel Höger), jeho konejšivě podbarvený hlas je nejúčinnější zbraní romantismu. S vášní podléhá půvabu, je hračkou v rukách jízlivého osudu. Ovšem pravoslavný romantismus musí slavit konečné vítězství. Důležitou postavou je oční lékař Pavel Průša (dobrý Vladimír Leraus), zástupce pragmatického směru romantismu, s naléháním a odmítáním jiné možnosti. Je jedinou jistotou i oporou, vše ostatní je vlivem mámení proměnlivé. Výraznější postavou je Králíček (příjemný Saša Rašilov st.), dobrosrdečný Helenin sluha a Martin hlas odvahy. Z dalších rolí: uznávaný oční specialista profesor Gallas (sympatický Václav Vydra st.), Pavlova kolegyně a herečka Marie Divecká (Marie Burešová), svědomitý rozhlasový režisér Karel Madran (Ludvík Veverka), či jeho manželka v pokušení (Jarmila Švabíková). Romantické drama je podmaňující ve vzoru trpitelských až mučednických zkušeností s láskou pro široké publikum. Ano, zpracování dodává elegantní podobu a romantické kouzlo má zde své vzepjetí. (25.07.2017)

Pamětnické černobílé filmy patří k těm, které mi ani častým opakováním nezevšední. Tento melodramatický příběh není jen obyčejnou romancí. Má v sobě poetiku starých časů, velmi dobré herecké výkony Vlasty Matulové a Karla Högera, uměleckou hudební stránku a dnes i cenné dokumentární kamerové záběry. Příjemný kultivovaný film. (04.11.2013)