Rozchod Nadera a Simin

Tak autentické herecké výkony všetkých(!) zúčastnených sa v európskych a tobôž nie v amerických filmoch len tak nevidia. Rozchod je právom ospevovaná dráma, pretože má v sebe množstvo momentov "ako zo života" a je úplne jedno, že sa odohráva v kultúrne "cudzom" prostredí, pretože ľudia sú vo svojej najhlbšej podstate taký istý. Krásny a smutný film zároveň, pričom celkový silný dojem ešte zvýrazňuje geniálny posledný záber... (02.08.2012)

Málokedy vidieť film, riešiaci podstatné veci. Ozaj podstatné. Nie tie, čo sa za podstatné umelo vydávajú. Rozchod Nadera a Simin tak činí. Ukazuje veci obvykle nevidené. Napríklad, že dôvodom rozvratu manželstva nemusí byť nejaká bližšie neurčená šmirgľa v mysli, ale aj jednoduchá túžba jedného z páru odísť inam. A s ňou spojený ostrý nesúhlas toho druhého, pretože cíti povinnosť doopatrovať chorého rodiča. V našom pásme tomu slúžia koncentrákmi páchnúce sociálne domovy - kto by sa už len naťahoval s nejakým starým dementom v podobe otca či mamy? Inou vecou sú etické hranice pri privátnej starostlivosti o nevládnych ľudí druhého pohlavia. U nás toto nik nerieši. Aké hranice, etika? Veď my, neverci, môžeme všetko, aj sa s opatrovaným vychrápať - tak čo? Inou vážnou témou je skĺbenie starostlivosti o dieťa s prácou, do ktorej treba zavčasu a dlho dochádzať. Málo, veľmi málo ľudí si v tuná uvedomuje, že podvodné, nečestné manévre a klamstvá namierené voči iným ľuďom sa napokon vždy odrazia kdesi vo vlastnej rodine toho, čo konal neférovo. Potom len každý bedáka nad tragickými nehodami. Nik si za Boha nevie spomenúť, prečo je osud taký nespravodlivý. Pritom ide veľmi často len o odlesky kriváckeho jednania voči niekomu, prejaviace sa neskôr na deťoch, partnerkách, súrodencoch, rodičoch. Dokázal by bežný muž a žena z Európy koncom dňa odprisahať na Bibliu, alebo ak neverí v Boha, tak na svojich predkov a deti, že konal počas celého dňa riadne a spravodlivo? Je toho oveľa viac, prečo je Nader a Simin skvelý, prečo mám iránsku kinematografiu vo všeobecnosti veľmi rád. Lebo často rieši čisté otázky prostého žitia, neskalené výkalmi módy a toho čo letí v psychológii vzťahov. Bonusom je záver, neposkytujúci jasnú odpoveď na otázku, ktorého z rodičov si vyberie dcéra pre ďalšie spolužitie. Hoci aj tu platí múdremu napovedz, hlúpemu dopovedz. A režisér teraz len napovedal. (01.02.2015)

Nejvíc mě překvapilo, že o rozchodu to nebylo skoro vůbec. Spíše šlo o takové "soudní" drama a nefalšovaně detektivní porovnávání výpovědí. Samozřejmě že se najde místo i na náboženské skopičiny, ale velice střídmě. Řešily se tam běžné problémy běžných lidí a Nader byl fakt frajer se železnejma nervama. (15.04.2013)

Tomu filmu můžu vytknout jediné: je pravděpodobné, že po jeho zhlédnutí už budu většinu dramat řešících mezilidské vztahy považovat za triviální blbosti. Jinak jsem si opět připomněl, jak diametrálně se "vývozní" íránské klubovky liší od běžné komerční produkce Blízkého východu a přilehlého okolí... (22.11.2011)

Tak tohle určitě nebude můj šálek kávy. Ne, že by se mně film vyloženě nelíbil, ale nějak mně to asi včera nesedlo, i přesto zajímavý pohled do zcela jiného světa, než na který jsme tady u nás zvyklí, o rozpadu jednoho manželství a pohledu na fungování iránské rodiny a složitých mezilidských vztahů. Líbil se mně hlavně Peyman Moaadi a také rozhodně zajímavě udělaný konec. (30.06.2014)