Režie:
Asghar FarhadiScénář:
Asghar FarhadiKamera:
Mahmoud KalariHudba:
Sattar OrakiHrají:
Payman Maadi, Leila Hatami, Sareh Bayat, Shahab Hosseini, Sarina Farhadi, Merila Zare'i, Bábak Karímí, Ali-Asghar Shahbazi, Shirin Yazdanbakhsh (více)Obsahy(1)
Strhující manželské drama ze současného Iránu ukazuje, jak fatálně mohou být lidské osudy a rodinné vztahy ovlivněny společenskými předsudky a přísným právním systémem. Manželská dvojice, Nader a Simin, čelí životnímu rozhodnutí, které ovlivní nejen jejich vztah, ale především budoucnost dcery Termeh. Jedině pokud odejdou z Iránu, zajistí jí svobodný život, ale Nader odmítá opustit vážně nemocného otce. A tak Simin nezbývá, než požádat o rozvod. Jedinou zbraní matky a manželky v iránské společnosti je vyčkávat. Jenže Nader, který se má náhle sám starat o dceru i otce, selhává a zaplétá se do problémů se zákonem. Co mělo být jen zkouškou vztahu se brzy prohloubí v opravdové drama. (oficiální text distributora)
(více)Videa (8)
Recenze (346)
Název sice naznačeuje něco jiného al "Rozchod Nadera a Simin", -jen- komorním dramatem o rozpadu jednoho manželstvé v kulisách pro evropany nepochopitelného prostředí Íránu. Neskutečně působivé drama o vině a trestu, které oslňuje bezchybným scénářem a nadlidskými hereckými výkony zaume především poutavým příběhem o obvinění ústředního hrdiny ze zabití nenarozeného dítěte. První film dané země, který by si neměl nechat nikdo ujít. Působivé ()
Na jedné straně slyším, jak film nabourává předsudky vůči islámské společnosti a na té druhé řeči o tom, že takhle by si ty ženské v Íránu nemohly nikdy otevírat hubu, takže je to samozřejmě nereálná propaganda. Těm prvním bych doporučil, aby se na film podívali ještě jednou a pořádně a těm druhým zběžné prostudování toho, jak to v Íránu chodí. Z mého pohledu se jedná o solidní drama o dvou vzájemně se protínajících linkách. Ta první, která se věnovala rozchodu manželské dvojice, na mě neudělala příliš velký dojem, pokud nepočítám emotivní konec. Druhá měla ovšem něco do sebe. Sekvence před soudním úředníkem, který řešil z mého pohledu poněkud absurdní případ, byly výtečné a i když obyčejně nemám rád ukřičené výjevy, tak tady mě to vzájemné slovní napadání bavilo. Podle mě se tady nedá říct, že by měl film nějakou vypovídající hodnotu íránské společnosti, ale jako lehká dramatická sondáž funguje celkem slušně. 65% ()
Vrchol varského festivalu režiséra Asghara Farhadiho se dokáže dotknout lidského srdce. V příběhu hraje hlavní roli víra v pravdu, náboženské přesvědčení, tradice a vnímání hodnot po íránsku. Drama sleduje dva odlišné páry, které spojuje stejný problém. Páry, jenž se liší svou stabilitou a rovností mezi mužem a ženou. Tragická situace graduje, aniž by se autor odklonil od objektivního hlediska. Režisér nemoralizuje, nepředkládá východisko, nehodnotí, pouze sleduje život a jeho problémy z povzdálí. Zlatý medvěd byl v Berlíně udělen do těch pravých rukou, jen škoda, že velký sál v Thermalu byl poloprázdný. ()
Když tenhle film běžel v kinech, s ledovým klidem jsem ho ignoroval - dílem kvůli zemi jeho původu, dílem kvůli tomu, že před ním tehdy nešlo nikam utéct. Když se ovšem po více než 3,5 letech od české premiéry naskytla možnost tento vysoce oceňovaný snímek vidět, zvědavost nakonec zvítězila (člověku to přece jen nedá, když je konfrontován s tou udivující přehlídkou ocenění, které tento film získal) - abych jen seznal, že kdybych ho ignoroval i nadále, o nic bych nepřišel. Snad za to mohla kulturní bariéra, snad moje neochota vyjít filmu vstříc, ale za sebe nakonec nemám problém napsat, že mě ten film nebavil a emočně zcela minul - ze vší té zatvrzelosti, která ze všech postav tohoto filmu dostova chlístá ven, se mi dělalo vyloženě nevolno, protože jsem člověk velmi svolný ke kompromisům, a do situace, která je ve filmu prezentována, bych se nikdy nemohl dostat (díkybohu, chce se dodat, a díkybohu ještě jednou - za to, že tam nemusím žít). A tak, jak se film víc a blížil ke svému závěru, jsem si uvědomil, že toto je přesně ten typ filmu, kde jaksi matně tuším, že normální reakcí na to, co se v něm děje, by asi bylo říct, že je to neuvěřitelná síla, ale osobně jsem to vnímal spíše zastřeně a místo toho se soustředil na nepodstatné píčoviny typu jaktože v tom filmu všichni doprdele jezdí peugeotem 206, jak zde mezi komentujícími jako jediný přede mnou upozornil ve svém komentáři kolega Anderton. A mimochodem, osobně bych se dost zdráhal tento film nazývat "konverzačkou" - to je žánr, který mám až příliš spjatý s euroamerickou filmovou produkcí. Za mě prostě naprosté nepochopení a vyloženě nechuť tento film náležitě docenit, jak by si možná po zásluze (?) zasloužil. Další íránské fimy si už asi budoucnu nechám v pohodě ujít. ()
Fantastický scénář, který se odvíjí od manželského rozporu dlouholetých partnerů, aby vzápětí rozkryl fascinujícím způsobem bohaté drama o vině, trestu a lžích. Precizně nasnímané, sestřihané v řízném tempu, zahrané úsporně s citem pro drobnokresbu. Učebnicové rodinné drama, které nemá potíže s frázemi a doslovností. Film plný živých postav, příběhů i pulzujících otázek, ke kterým lze zaujmout několik morálních stanovisek. Svobodný film o prostých věcech z nesvobodné země, o jaký se čeští tvůrci roky marně snaží. ()
Galerie (40)
Photo © Memento Films International
Zajímavosti (11)
- Ženy v islámských zemích sice nejsou povinny nosit pokrývku hlavy v domácím prostředí, ale jelikož se film počítá jako „veřejné prostředí“, mají pokrývku hlavy v každé scéně. Tvůrci tento detail většinou maskují tím, že ženy buď odněkud přišly, nebo zrovna někam odcházejí. (misuleee)
- První nápadem režiséra Asghara Farhadiho na film bylo vyobrazení muže myjícího vlastního otce, který trpí Alzheimerovou chorobou. Zbytek filmu postavil kolem této scény. (Cheeker)
- Natáčení bylo zastaveno na 10 dní íránským ministerstvem kultury poté, co režisér filmu Asghar Farhadi vystoupil na místním filmovém festivalu na podporu iránských filmařů, kteří měli v té době zakázanou činnost, například Bahman Ghobadi či uvěznený Jafar Panahi. (JayZak)
Reklama