Rozsudek

Ja si naopak nemyslím, že Rozsudok trpí podhodnoteným rozpočtom. Neoplýva síce bojovými scénami, ale tých masových je dostatok. Taktiež mi nechýbala explicitná brutalita, oveľa viac "poteší" záber na na reťazami priviazaných ľudí k stromu. Akoby sa tu inšpiroval Barker pre Hellraisera. Rozsudok mi tak trochu pripomenul Ejzenštejna, myslím, že by z filmu mal radosť. Možno by z neho mal radosť napríklad aj David Lean. Juraj Dóža zrejme nebol z najhumanistickejších povstalcov histórie a film ho ani takého neukazuje. Nejedná sa o žiadnu heroizáciu, ako sme často svedkami nielen v hollywoodskej produkcii. Čiernobiely vizuál filmu dodáva na autentickosti a špinavosti. Málokto ho pozná a je to škoda. Okrem špecializovaného cs kanálu sa ho sotva dočkáme niekde inde. (04.11.2014)

Sled a postup filmového vyprávění mi připadalo zmatené, často jsem nevěděl, co se děje, kdo je kdo, s kým je a co chce. Také jsem tam nenašel žádné bitvy a bojůvky proti magnátům, většinou se to odehrávalo prostřednictvím špatně srozumitelných dialogů. Ale líbily se mi kostýmy, výprava a kamerové záběry, takové sirové, navíc ještě černobílé. I ty ksichty byly dobře vybrané. (04.11.2014)

Na středověk příliš nažehlené, připomíná spíš televizní inscenace ze 70. let. Nepochopila jsem značení kříže štětcem na odhalený hrudník, pokud je mi známo, v církvi žádný podobný rituál není a nebyl ani před koncilem. Žehnalo se vždy kropením svěcenou vodou nebo znamením kříže RUKOU a použivala se svěcená voda nebo křižmo. (20.05.2014)

Nejsem si úplně jistý, jak tvůrci ten film zamýšleli. Buď je to jen strašně banálně a schematicky podaný příběh o "slavné vzpouře utiskovaného lidu", anebo lze tu vzpouru uchopit ještě jako nedomyšlený čin pár horkokrevných hlav. Kdyby to byla ta druhá možnost (ale moc tomu nevěřím), tak bych přihodil hvězdičku, celé by to totiž dostalo zajímavější rozměr. Víc hvězdiček než 3 bych ale stejně nedal, protože to pořád byla jedna velká NUDA, místy navíc docela nesrozumitelná. (17.09.2022)

Každý národ má nějakého historického reformátora či určitého vůdce, který vezme zbraň do ruky jako první. Zbraň může mít mnoho podob. Juraj Dóža v ruce svírá meč a opravdu pevně, až nemilosrdně. O čemž svědčí jeho rozsudky, které si nic nezadají nad rozsudkem, stíhající jeho. S inspirací myšlenky mistra Jana Husa, vede svůj hladovějící lid, chvílemi konzumující skutečně prazvláštní věci, do zoufalého boje, což je nejspíše to poslední, co těmto obětem své doby zbylo. Jeho odhodlání je neústupné a nekompromisní. I k vlastním lidem, kterým se nevyhýbá stejný fanatismus, jako určité skupině Táboritů. Scény těchto stavů jsou velmi silné, stejně jako závěrečný, bolestivý "tanec" kolem svého sedláckého krále. Tyto momenty, velmi zdařilá režie, skutečně prazvláštní hudební doprovod, který není sice nějak extra silný, ovšem jeho temný a skutečně podivný nádech, drží mé hodnocení v nadprůměru. Snímek je naprosto v pohodě stravitelný, zbytečně nenatahovaný a ke konci skvěle gradující. Výborná mezinárodní spolupráce. (28.10.2013)