Majster kat

,,JA SOM KAT." ,,VÄČŠINA ĽUDÍ SA TÝM NECHVÁLI." __ Ako malého chlapca ma Bielikov film viac než príbehom (ktorý je pomerne smutným a nie práve odpočinkovým) uchvátil svojim veľkorysým vizuálnym pojatím, ktorým sa viacej približoval skôr zahraničnej (západoeurópskej) produkcii. Okrem veľkého množstva iných lokácií ho režisér ešte stihol nakrútiť v bratislavskom podhradí, ktoré sa krátko nato začalo búrať. Všimnime si pritom, že názov Prešporok ako označenie mesta sa tu vôbec nespomína, takže sa celý príbeh odohráva v trocha neurčitom priestore. ,,Majster kat" je predovšetkým z pohľadu kata Emila skoro až psychologickou drámou hovoriacou o agresivite ľudskej povahy nielen s výborným Vladom Mullerom v hlavnej úlohe, ale tiež so skvelým výkonom Petra Debnára a sympatickým Eduardom Bindasom v úlohe tureckého pašu. Drobné výhrady by som mal k miestami slabšie využitej širokouhlej kamere (tvoriacej inak podmanivé obrazy) a práci maskérov, kvôli ktorým hlavné postavy ani po 20 rokoch neprišli výraznými zmenami. (20.09.2007)

„Ak chceš znepriateliť dvoch kresťanov, postav medzi nich ženu.“ Tento historický slovenský film ze 60 let o celoživotním střetu městského kata Emila (Vlado Müller) a rybáře Richarda (Štefan Kvietik) mě v první řadě zaujal svou barevností a na svou dobu velmi slušnou výpravou. Zajímavá byla i hudební stránka filmu (slovenského skladatele Tibora Abdrašovana jsem doposud neznal). Silné jsou i některé dialogy obou hlavních protagonistů, zejména pak ten v zhruba polovině filmu: „Ty už si zomrel Emil, zomrelo v tebe to najcennejší čo robí človeka človekom. Zomrela v tebe láska. Ty musíš trpieť, .... taká je odplata pro falošných hráčov. Pro tebe nie šťastie na tomto svete.“ „A pro koho je šťastí Richardus, azda jen pre teba. Na mojom nešťastie chceš stávať svoje šťastí.“ (07.08.2018)

Plamen i červánek, ďábel i beránek, cukr i sůl. Bielikův Majster kat je mně pro svůj dvojí pohyb (přestat se bát a nahlédnout, že nic na světě není černobílé; neustavičně se děsit a nenávidět neznámé) zároveň jemným pohlazením i tvrdým políčkem, osvobozením z pout i spoutáním. Jaké je to pozitivum, kousek stínu v tropickém dnu, doušek vody na šíré poušti? Riskuji, že budu neoblíben, ale nemůžu jinak: kladem tohoto filmu pro mne je, že se nestal pohádkou, o tom kterak hrdinný, pravdu v rukou držící slovenský lid zahnal ony každým svým skutkem hřešící, pohanské mohamedány kamsi daleko za hranice civilizovaného světa! Ta rovnoměrnější distribuce neřádů (čili: svině se najdou, jak na "naši stráně barikády", tak u "nich") skutečně bodla, ostatně jako vždy! A ono negativum, ten bodavý pocit u srdce, ta popálenina? Opětovně riskuji, že budu neoblíben, ale znovu nemohu jinak: záporem tohoto filmu je, že se tak moc štítí smrti, značkuje ji jako největší zlo, vylučuje ji. Život a smrt v prostoru tohoto filmu nekoexistují vedle sebe, nevedou spolu dialog. Kat, služebník smrti, žije mimo městský život, zprvu všemi přehlížen, poté všemi obáván a všemi nenáviděn... Tady mě trochu mrzí, že se tenhle film nestál romantickou báchorku o tom, kterak se skrz nastupující generaci vyžehlí stará křivda, filmem, ve kterém bude smrt životem integrována, pochopena a ne zničena... 65% (29.07.2017)

Bielik patrí rozhodne ku klasickým a najstarším režisérom slovenska. Jeho filmy síce postrádajú širší rozmer čo sa týka emotívnej stránky - tým nemyslím, že by jeho filmy neboli emotívne. Každá jedna postava je budovaná podľa presnej čiernobielej šablóny a ukazuje potrebnú dávku emócií aby sme mohli postavu pochopiť, ale určitá jednotvárnosť tejto čiernobielej šablóny ma na svedomie, že utrpeniu ktoré postihne Richardusa - v podaní excelentného Štefana Kvietika, alebo Emila - nemenej výborný Vlado Muller - že s postavami nesúcitíme tak ako by sme mali. Ale je to naozaj jediná chyba čo sa dá tomuto filmu vytknúť. Táto rozprávka bez šťastného konca dokonale vyznieva ako historický veľkofilm, má dokonalé prostredie a úchvatné exteriéry. Na všetko sa neskutočne dobre pozerá, dokonca si trúfam tvrdiť, že po vizuálnej stránke je to omnoho pútavejšie ako Bielikov dvojdielny Jánošík. Plus krása Emílie Vášáryovej nemá obdoby. (05.11.2009)

Vstupní kód k mistrovskému katu je dosti prostý - vnímat film jako dobovou kostýmní pohádku pro dospělé. Nejedná se o historické drama v pravém slova smyslu, které by představilo nějakou konkrétní událost nebo postavu. Jde o vlastní scénář zasazený do konkrétní doby nadvlády Turků. I když jde v zásadě o rozpor mezi dávnými přáteli, jako protipól rybáře vnímám prosťáčka Emilka. Podobně jako v O myších a lidech Johna Steinbecka nebo obr Ursus v Quo Vadis dotváří příběh synek silných paží a mdlého rozumu. V první části snadno zmanipulovaný otcem, v druhé zaslepený láskou k půvabné Agajce. Zlo tu není zosobněno pouze v postavě kata, ale přechází z otce na syna, který je jím od malička sycen a ve své prostotě se mu neumí postavit. Rybář představuje spravedlnost, jeho dcera je obrazem nevinnosti. Zásadní otázka - jestli zlé řemeslo děděné z otce na syna dokáže pokřivit charakter člověka nebo zda by ho mohl vykonávat i člověk pokorný a mírumilovný - zůstává nezopovězena. (24.03.2015)