Recenze (1)
Osobitě snímaný krátký film, nezvykle mísící obraznost ruralistickou (prostou a pozornou k věcem a lidem jako průsečíkům spirituálního a tělesného) se surrealistickou (ironizující, znejišťující), zachycuje venkovský život jako obřad. Lidé odevzdaní svému poslání obývají své chudičké a stárnoucí prostředí pokorně, jako by měli na paměti, že jej každým vydechnutím také opouštějí. Na rozdíl od zdejšího cyklického času, který zaručuje věčné trvání, ovšem Kolského záběry nekonejší, ba dokonce vzbuzují úzkost. Rituální odcházení nedoprovází úleva, ale neklid, a v posledku tak pozůstávají především otázky, zda snímek venkovské duchovnosti porozuměl a vyslovil se symbolicky, nebo zda mu unikla a jen ji povrchně postřehnutou vyhranil ve snovou, podvědomou etudu, a vlastně ji tak zparodoval. ()