Nacistická smrtící komanda

Perfektní téma, s kterým se tvůrci nedokázali moc popasovat. Dokument vyloženě nudí, vleče se a vzpomínky pamětníků, kteří sotva mluví, tempu taky nepřidají. Co se obsahu týká, tak pár záběrů jsem ještě neviděl (ale rozebírat deset minut, že se tam lidé při popravách smějí a běhá okolo pes taky není nic moc), nějaký nový info jsem taky načerpal. Spíš pro lidi, kteří s druhou světovou začínaj. 60% (26.03.2012)

Z větší částí tvořené výpověďmi pamětníků (včetně katů), z menší části historikové a dobové záběry. Časové pokrytí od června 1941 do poválečných procesů: 1. díl první dva až tři měsíce od června 1941 (základní uvedení do tématu, hlavní pozornost severní části operací); 2. díl srpen až konec roku 1941 (více pozornost Ukrajina, klíčová událost Babí Jar); 3. díl časově 1942-1943 (v centru pozornosti opět Pobaltí a Bělorusko, vážnější problémy operací v kontextu celkových problémů); 4. díl 1943-1947 (ústup pachatelů, následky, procesy na východní frontě i v poválečném Norimberku, problematizace rozsahu i důslednosti vypořádání se s pachateli). Z řad pamětníků vystupují oběti, pachatelé i svědci různého druhu (body k dobru, že také jeden z norimberských prokurátorů). Z hlediska lokalizace především z Ukrajiny, Běloruska a Litvy. Historikové zejména anglosaské a francouzské provenience. (19.11.2017)

Takže tady máme vysvětlení, proč když údajně bylo zavražděno na území SSSR kolem 2 miliónů židů, se našel jen ten jediný masový hrob v Katyni. Einsatzgruppen museli být nějací supermani, že zvládli zorganizovat spalování tolika těl v době, kdy se na frontě řešily mnohem závažnější problémy. Škoda, že nám francouzští soudruzi také nevysvětlili, odkud a jak přivezli milióny tun palivového dříví na tyto akce a proč na leteckých snímcích z té doby (konkrétně je zdokumentován Babi Jar) nejsou žádné známky toho, že by se tam spalovaly statisíce lidských těl. Tak teď nevím, lžou fyzické důkazy nebo lidé ... Navíc jsou v "dokumentu" používány zfalšované fotografie (viz. Udo Walendy). (05.05.2013)

O válečnou historii se zajímám od cca 13ti let, tedy víc jak 35 let a znovu a znovu mne fakta z 2. sv. války utvrzují v tom, že Německo už nikdy nemělo být samosprávné, nemá na to jako národ sebemenší morální právo. Národy SSSR k nim byly přes vše vlastně milosrdné, porazily je a přes všechny hrůzy války, kterých se také dopouštěly, přeci jen nevykonaly pomstu, což je staví morálně u mne výš než Němce. Je ironií dějin a lidstva, že tento národ opět patří k velmocenským ... Nechápu dnešní generace a jejich obdiv k Německu, ten nikdy sdílet nebudu, nemohu, bylo by to pohrdání miliony umučených bez ohledu na to, zda šlo o ženy a děti. Je třeba tokovýchto dokumentů, aby se nezapomínalo, protože "ztráta paměti" nese riziko možného opakování hrůz. (11.05.2013)

Výborný dokument na velmi chytlavé a zajímavé téma. Perfektní zpracování. Je asi na místě, poukázat na to, že se mnoha zločinů na lidech z té či oné země nedopouštěli pouze uniformovaní příslušníci z řad německé armády, ale zejména samotní spoluobčané šikanovaných, kteří se k pobavení Němců vrhali na své vlastní krajany jako psi a odvedli tak za vojáky z popravčích jednotek spoustu práce sami. V tomto dokumentu je takových záběrů nemalé množství. (08.04.2014)