Lazy sa pohly

Samotný príbeh navrátivšieho otca rodiny z Ameriky a vykreslenie vzťahov v rodine a v samotnej dedine je vcelku na úrovni, horšie je to už s povinným akcentom na kolektivizáciu družstva. Paľo Bielik sa síce v niektorých scénach nevyhol svojskému pátosu, s látkou sa však po filmárskej stránke vyrovnal veľmi dobre. (02.07.2018)

Film „Lazy sa pohly" charakterisuje Slovensko v období socialistické industrialisace. Na Slovensku vyrůstají v údolích mohutné továrny a tovární kombináty; vyrůstají všude tam, kde je třeba likvidovat poslední zbytky slovenské bídy, udržované úmyslně za kapitalismu. Chudá políčka, která rodila více kamení než chleba, ustupují. Drobní rolníci se sdružuji v družstvech. Pomocí strojů lépe zvládnou práci s menším počtem pracovních sil. Většina zemědělců bude moci přejít tam, kde je stále ohromný nedostatek pracovníků do továren. Film tak rozvádí jeden z velmi důležitých současných problémů, zatím v českém a slovenském filmu opomíjený, problém kovorolníků, a ukazuje, kde je skryta reserva pracovních sil. Film se dotýká také jedné typicky slovenské otázky, vystěhovalectví. Ve zkratce, byť ne zcela dobře zvládnuté, je podtržena sociální struna této otázky. Všude do popředí staví film slovenského člověka: dělníka, který se vrací hladový po práci z Ameriky, sedřené ženy lazníků, lazníky, kteří lpějí na svém chudém kousku neúrodné země a kteří musí být zbaveni své nedůvěry k továrnám, a mladé lidi, kteří prošli Slovenským povstáním a kteří dokončí socialistickou industrialisaci Slovenska a socialisaci zemědělství. V tom je význam filmu, který tak nesporně přispívá k vyjasnění mnoha otázek současného slovenského života. Filmový přehled 39/1952 (13.01.2008)

Tato schematická agitka přímo přetéká všemi možnými klišé tohoto "žánru", která tvůrci bezinvenčně řadí jedno za druhým. Autoři se rovněž snažili do filmu nacpat co nejvíc témat, takže tu máme údernické hnutí, kolektivizaci vesnice a kulaky, ironické výpady vůči náboženství a podnikatelům, kritiku USA atd. (25.09.2006)

Tretí režisérsky počin Paľa Bielika sa nesie v poetike jeho predchádzajúceho, taktiež budovateľského filmu, avšak s tým rozdielom, že komické prvky vyskytujúce sa v „Priehrade“ boli úplne eliminované na úkor docielenia adekvátnej vážnosti témy. Je ňou dôležitosť kolektivizácie a zjednotenia rozdrobených síl za účelom šťastlivejšej budúcnosti chudobného slovenského človeka. V centre všetkého diania stojí štátna píla, v ktorej je mnoho roboty pre všetkých lazníkov, len oni sa nevedia odtrhnúť od svojich malých políčok, a tak uprednostňujú ťažkú robotu a malé výnosy obilia, pred dobrým zárobkom. Bolo by to skvelé pozadie pre vykreslenie drsného príbehu o skutočných ľuďoch zmietajúcich sa v ťažkej dobe. Lenže problém je v tom, že v Bielikom filme o ľudí naozaj nejde. Miesto precízne vykreslených charakterov pred nami defilujú len čiernobielo schematické figúrky, prím hrá ideológia a agitačná rétorika (ktorá je hlavne v poslednej štvrtine filmu neznesiteľná) lobujúca za komunistickú stranu a útočiaca predovšetkým na kapitalistickú Ameriku, bohatých gazdov a neuvedomelosť plebsu. (12.06.2011)

"Zavřeli mě za to, že jsem chtěl práci." 18 rokov – 18 let nedělal. Jediný film hezké Anny Marcinekové. Film pojednává o tom, že jediná záchrana pro slovenské rolníky je vstup do družstva nebo do fabriky, jinak pomřou hlady. Naštěstí na vše dohlíží Stalinové s Gottwaldy. Slováci měli velice pomračeného Stalina. Na rozdíl od Čechů, kteří se mohli pochlubit jeho usměvavou podobenkou. (15.05.2021)