Černý kůň

Dívka, co se utápí v depresích, se potkává s chlapíkem, co se topí ve falešných představách a sebeklamu. Takové setkání nemůže skončit dobře a taky ani neskončí. Zejména kvůli scénáři, který to nezvládl, a postupně začal servírovat stále větší a větší dávky chlápkových sebestředných, naivních, představ, až nebylo jasné, jestli o tom jen sní, či už mu přestává fungovat mozek nebo se to opravdu děje. Je to několikanásobná dětinská fantazie, ve které se nedá vyznat. Když k tomu připočteme, že žádná z postav není moc sympatická, je to jen zbytečný film, který zanechá pocit rozmrzelosti. (21.11.2017)

Tak asi nelhali. Ti, co Černého koně „obvinili“ z toho, že je Solondzovým vůbec „nejnormálnějším“ filmem (ne že bych zatím mohl tolik srovnávat). Není to ovšem výtka, protože hlavní hrdina snímku Abe je tak obyčejným, průměrným, nepřitažlivým, neperspektivním, neschopným a zoufalým (doplňte si další přívlastky) looserem, že byste se vůbec nedivili, kdybyste vyšli do ulic a hned první člověk by byl jeho dvojníkem. A právě fakt, že na rozdíl od jiných režisérových postav nemá nějaké speciální úchylky, napomáhá tomu, že si k němu divák mnohem snáz hledá cestu (nebo alespoň u mě to tak bylo) a může mu fandit (i přes to, že si uvědomuje Abeovu vinu za jeho stav; ale tím spíš, protože si do něj může částečně projektovat sám sebe). Film je zároveň velmi vtipný a ještě víc smutný; tato kombinace však dobře funguje a publikum je naladěno téměř pořád na stejné vlně. A pomáhají tomu i písničky, maximálně trefné. Možná mi jenom lehce vadilo, že jsem se postupně začal ztrácet v tom, co je vlastně jeho sen/představa a naproti tomu realita (těžko někoho litovat nebo naopak soudit, když nevíte, co vlastně skutečně prožívá). Hodnotím každopádně solidními 4* (a těším se na další filmové setkání s režisérem). (04.08.2014)

Klasická skromná festivalová komedie, která pobaví a polechtá, ale nechá divákovu duši bez šrámů a život ve stejným rytmu. Bez dobrých hereckých výkonů by film chutnal jako malinová Huba Buba, co je po šedesáti vteřinách bez chuti. Takhle těch 84 minut uplyne stejně rychle a dobře jako posezení u jednoho Kozla (myšleno středně dobré pivo). (04.07.2012)

Další divnej film o divnejch lidech od Todda Solondze. Hlavní hrdina je sice dobrej pošuk a ze začátku mě ty jeho snahy sbalit Selmu Blair docela bavily, ale postupně se to nějak začne potácet od ničeho k ničemu. Navíc jsem se chvílema moc neorientoval v tom, co je vlastně skutečnost a co jsou nějaký sny nebo představy. Pro mě zatim asi nejslabší Solondzův film. 60% (14.03.2014)

Deprese, po níž se ale umírat nechce... Jestli Todd Solondz se svými podivnými figurkami sympatizuje nemůžu s jistotou potvrdit, určitě jim však rozumí. Postupně se nenápadně blíží střednímu proudu, přitom si stále troufá rozložit divákovo očekávání a přinést originální rozuzlení, matoucí vidinami jednotlivých postav. Při striktní analýze vyprávěcích postupů bychom shledali Černého koně velmi originálního...Brr, ale pryč od nich či jen krátce; Solondzův svět tentokrát připomíná spin off úspěšného filmu, v němž hrají prim okrajové postavy, o nichž jinak nikdo vyprávět nechce. V obsazení možná trochu přehnaně ční dvojice Farrow/Walken, zatímco titulní pár krom jisté nejistoty ohledně motivace hraje mnohdy druhé housle. Film má tepmo a má potenciál bavit až do samotného konce, přičemž tento výrok se zdánlivě neslučuje s tímto → není jisté, že vám bude na konci jasné, co se vlastně událo. Divák se veze podle pravidel tvůrce, nečekejte ale intelektuální masáž. Za mě je tu snad jen jeden výraznější problém: navzdory solidnímu filmu mám pocit určité rutiny. Čím více znáte Solondzových filmů, tím je silnější. (MFF KV 2012) (01.12.2012)