Reklama

Reklama

Ďábelské marimby

(festivalový název)
  • Guatemala Las marimbas del infierno (více)
Trailer 1

Obsahy(1)

Don Alfonso se živí hrou na marimbu v luxusním hotelu. O folklórní hudbu už ale není takový zájem a hudebník přichází o práci. Navíc se topí v dluzích a v obavách o bezpečí své rodiny posílá ženu s dětmi do úkrytu. Potetovaný Black je milovníkem heavy metalu, ve veřejném životě pak lékařem, kterému se lidé spíše vyhýbají. Děsí je jeho vzhled a dlouhé černé vlasy. Oba muži se jednoho dne potkají a vymyslí projekt spojující tradiční marimbu a tvrdý metal – kapelu Marimbas del Infierno. Snímek plynule přechází mezi dokumentárními pasážemi a inscenovanými výjevy v portrétu současné Guatemaly. Tvůrci do snímku obsadili skutečné hudebníky a do filmu přenesli i jejich vlastní příběhy. (Febiofest)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (1)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Velmi zajímavá hra s diváckými očekáváními. Zatímco podle synopse by se mohlo nabízet čtení filmu jako dalšího nevšedního příspěvku do žánru "zero to hero", ve skutečnosti jde o hořké a až dokumentárně zevrubné zobrazení nemožnosti revolty v současné Guatemale. Scén pro zasmání tu pár je (především první zkouška s Blackem je nádhernou ukázkou poker face humoru), ale jinak film sází výhradně na zcela nehybnou kameru, která občas rámuje postavy zvláštně, jakoby to byly jen vedlejší dekorace, zatímco to hlavní spočívá v nasmímaných texturách chudobně špinavé periferie. Dlouho to funguje (právě ten princip pokerové tváře je na filmu nesmírně nápaditý), ale záhy převládne dojem, že se Cordonovi naprosto vytrácejí z filmu postavy i smysluplný děj a všechno končí jednou velkou tragikomickou marností. Závěrečné věnování všem, kteří se pokoušejí prosadit něčím zajímavým v zemi, která odlišnostem nepřeje, do značné míry uvádí vše na pravou míru - není pochyb o tom, že přesně o ten pocit bezvýchodnosti a nudy režisér usiloval v první řadě. Ďábelské marimby nejsou v žádném případě vděčným diváckým filmem, ani čistou netradiční komedií, je to zvláštní nedramatický útvar na pomezí dokumentu a hraného filmu, který zprostředkovává jistou míru pasivity, která může být pro diváka spíše nepříjemná... Sám se občas pohybuje na hraně diletantismu (podivně ostřená kamera), ale v jádru se spíše přikláním k tomu, že to je součást programové výpovědi o současné Guatemale. Ďábelské marimby tak stojí za to vidět, ačkoli nutno zdůraznit, že jejich pasivita balancuje na hranici snesitelnosti. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama