Režie:
Wes AndersonKamera:
Robert D. YeomanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Bruce Willis, Edward Norton, Bill Murray, Kara Hayward, Jared Gilman, Jason Schwartzman, Tilda Swinton, Frances McDormand, Harvey Keitel, Bob Balaban (více)Obsahy(1)
Příběh roztomile svérázné komedie Až vyjde měsíc se odehrává v 60. letech 20. století na romantickém pobřeží Nové Anglie. Samovi a Suzy je dvanáct let. Oba spojuje stejný problém: se svým okolím si nerozumí, ale myslí si, že o světě dospělých vědí vše. Na první pohled se do sebe zamilují. Uzavřou tajnou dohodu a připravují velkolepý plán. Po roce od jejich prvního setkání společně utečou do divočiny. Jejich zmizení obrátí život poklidného městečka vzhůru nohama. Pod vedením místního šerifa (Bruce Willis) zahajují obyvatelé rozsáhlé pátrání po dvojici malých uprchlíků. Kromě rodičů (Bill Murray, Frances McDormand) mladé dívky, se po jejich stopách vydávají i místní skautský vedoucí (Edward Norton) s celým oddílem nadšených skautů, sociální pracovnice (Tilda Swinton) a další výstřední dobrovolníci… (oficiální text distributora)
(více)Videa (27)
Recenze (1 016)
Je nějaká šance zachytit čistější a opravdovější romantiku než v dětské lásce? Po dvouch slabších kouskách se Wes vrací alespoň v první polovině k tomu co mu jde nejlépe. Bohužel i přes krátkou stopáž působí filmová druhá polovina po skvělé první dosti nepovedeně. Dětský casting se povedl, Bruce Willis zase jednou hraje se zaujetím a nechybí nezbytný Bill Murray. 70% ()
„Deník oddílového vedoucího, 2. září. První den pátrání po Samovi Shakuskym. Morálka je nízká. Asi proto, že Sam je nejméně oblíbeným skautem v oddílu. S velikým náskokem.“ Další bizarní, divný, vtipný, hravý a nápaditý výlet s panem režisérem, na jehož filmy si už snad (?) začínám pomalu ale jistě zvykat a přicházet jim na chuť. Práce se všemožnými detaily, barvami, dekoracemi a rekvizitami se mi moc líbila (technická a vizuální stránka na jedničku). Stejně tak casting, ostatně užívat si pohromadě takové herce jako jsou Murray, Norton a Willis se člověku nepoštěstí každý den, že. Ovšem myslím, že se podařilo vhodně vybrat i dětské představitele a konkrétně hlavní dvojice mě i přes svoji účelnou mentální „převyspělost“ (na kterou jsem obyčejně ve filmech dost háklivý) slušně bavila, stejně jako všechny ty fóry, ať už záběrové nebo slovní. Paradoxně nejslabší na filmu mi přijde příběh jako takový. Člověk se sice vzhledem k výše vyjmenovanému nudit nestihne, ale já osobně se dějem necítil strhnutý natolik, abych si film dokázal užívat naplno (a scény s bleskem a skákáním přes vodu mi i přes tu nadsázku přišly mimo a zbytečné). Proto to vidím na „pouze“ solidní 4*. „Někdy si dávám listí do vlasů. Ochladí to hlavu.“ – „Dobrý nápad. Možná by taky pomohlo sundat si beranici.“ ()
Režijní svéráz Wes Anderson drže se svého nezaměnitelného tvůrčího rukopisu natočil další ,,jinou" komedii, tentokráte se rozhodl do posledního šroubku rozebrat a znovu po svém složit svět dětství. Motiv konstrukce a dekonstrukce jakoby předznamenával všechny jeho filmy v tak typickém nahlížení do nitra věcí (v Životě pod vodou to byla loď, v Darjeelingu s.r.o. kamera zase horizontálně putovala kolem průřezu osobního vlaku, tady se hned v úvodu kamera proplétá řezem obytného domu a v jednu chvíli si Wes neodpustí vtípek, když při kamerové jízdě projede kamera středem stolu a Bill Murray za ní zavře poklop vprostřed onoho kusu nábytku), v Moonrise Kingdom pak budeme společně nahlížet především do nitra dětských hrdinů. Pan režisér si s rekonstrukcí dětského světa skutečně vyhrál - většinou jde o svět klukovský (ale ten dívčí tu má díky hlavní hrdince také místo), jehož geneze je motivována generačně - jsem zhruba stejný ročník jako Wes a většinu těch věcí si pamatuji i z mého dětství, ač jsem ho prožil na druhé straně železné opony - okouzlení poetikou (skautského) tábora, všechno to stopování, vázání uzlů, vyvěšování vlajek, stanů ,,áček", rezonance indiánského světa, světa zálesáků, nádherných dobrodružných knih a především vší té romantiky (dívčí svět je zastoupen obsahem příručních kufrů mladé Suzy, kde prim hrají knihy a kazeťák). Wes Anderson buduje svůj film značně postmoderně - tak třeba koncept vševědoucího vypravěče, který je zároveň jedním z hrdinů filmu a uvozuje snímek svým obrazným komentářem, celý ten koncept hry, spiklenecké hry s divákem, v níž se ústřední dětští hrdinové chovají a hovoří jako dospělí, přičemž většinou jde o vystižení zaběhlých šablon typických pro běžné zautomatizované filmové zobrazení dané situace, prokládání snímku zpomalenými záběry, majícími až magické vyznění, zobrazujícími ale naprosto fádní věci a vůbec cizelovaná vizuální stránka. Tím nejdůležitějším je prostě STYL. Kdybych chtěl tvůrčí koncept Wese Andersona charakterizovat lapidárně, napsal bych nejspíš ,,vizuální hody". Zcela zvláštní kapitolu pak tvoří naprosto úžasná hudební složka - hudba tu má zřejmě nejdůležitější roli ze všech dosavadních Andersonových projektů. Ten rozhlasový pořad, kdy kdosi dětem vysvětluje princip a fungování klasické symfonie, použitý coby rámec filmu, si ze svého dětství vybavuji taky (a dobře také zapadá do Andersonovské dekonstrukční obsese), jde o míru soustředění, v dnešní piktografické civilizační éře spíše výjimečnou, film samý funguje na stejných principech jako symfonická skladba (navíc letmotiv fugy - útěku...viz komentář uživatele sta). Nepřehlédnutelná je samozřejmě také celková stylizace půle 60. let a hvězdné herecké obsazení, mimo stálý okruh herců, s nimiž Wes dlouhodobě spolupracuje (Bill Murray atd.), obsadil celkem překvapivě i Bruce Willise a Edwarda Nortona, kteří ovšem dobře zapadli do jeho konceptu, o dětských hercích nemluvě (Kara Hayward je naprostá teenage femme fatale)... Vynikající film, kdo ovšem viděl všechny snímky svérázného režiséra, dobře, ví, že nejlepším jeho filmem zdaleka není... ,,Jdu najít strom a pokácet ho..." () (méně) (více)
Wes Anderson používá jako rekvizity všechno. Věci, lidi, celé scény. Jednotlivé obrázky jsou pečlivě naaranžované a dokonale počítají i s pohybem kamery. Vidět takové herce, jako je Bruce Willis, Bill Murray či Edward Norton, jak se ve svých přitroublých rolích bezchybně zapasovali do bizarní mozaiky hravých a mimoidních scének, je prostě k nezaplacení. Samotný příběh mi byl celkem putna a v tomhle případě vůbec nevadí, že forma bez problémů přebíjí obsah. S Andersonem sice zatím bohatší zkušenost nemám, nicméně hravost, s jakou si dokáže pošmáknout na sebevětších banalitách, mu docela závidím... ()
Jak již je u Andersona zvykem, forma válcuje obsah, i když zdejší skautství má obří potenciál, navíc budiž dětská láska jakousi citovou berličkou. Výsledek není špatný, ale očekával jsem teda o něco zábavnější podívanou. Dávat 4* by bylo spíš ze slušnosti a povinnosti, takže tady se neslituju. Pozitivem budiž, že se Anderson postupem času lepší, což slibuje světlejší zítřky a možná i nějaký ten majstrštyk. Poetický toť film... 69% ()
Galerie (54)
Zajímavosti (28)
- Náušnice Suzy (Kara Hayward) jsou vyrobeny z brouků, kteří jsou velmi běžní po celé Severní Americe. (HellFire)
- Když Sama (Jared Gilman) obklíčí skupina skautů na poli, stoupne si na kámen a řekne: "Na tomhle místě skončí můj boj". Tuhle větu vyřkl náčelník Joseph z indiánského kmene Nez Perce. V roce 1877 se se svým lidem pokusil uniknout americké armádě na 1700 km dlouhé pouti k hranicím Kanady. Asi 60 km od hranic je armáda obklíčila. (HellFire)
- V táboře Ivanhoe je možné vidět ceduli s nápisem „Fort Lebanon“. Přítelkyně (alespoň v čase vzniku filmu) Wese Andersona Juman Malouf je z Libanonu. (KucC)
Reklama