Domek z karet

"Jistě, pane ministře!" pro odrostlejší možná do druhé řady. Třetí si přestává hrát s politickými archetypy a vytváří skutečné postavy, aby se v dalších seriál přelil do toxického destilátu moci. Do našeho prostředí ovšem nepřenosné, podobné praktiky mohou fungovat jen tam, kde jakákoliv chyba vyústí v odezvu médií, občanů a okamžitou odpovědnost politika. U nás by si Frank Underwood ani neškrt. (02.01.2014)

Ruthless pragmatism. Vydírání, korupce, (ne)předstíraná (a)morálnost, ctižádost a touha po moci s americkým úsměvem na rtech v hávu vysoké politiky. Znáte ten rozpolcený pocit, kdy na jednu stranu chcete tak strašně moc vidět další epizodu a to nejlépe hned teď, ale zároveň si jí pustit nechcete, jelikož to znamená okradení se o celý jeden díl a tedy nevyhnutelné přiblížení se konci, kde již žádná další epizoda nečeká? Znáte? Tak přesně tohle je v mých očích zámořský remake House of Cards. Jde o remake, který má smysl, protože jakkoli obě verze vycházejí ze stejné situace, tak se každá vydá svou vlastní cestou. Americká verze do značné míry staví na pragmatické dynamice Underwoodovic vztahu a má (ne)překvapivě mnohem blíže ke Dnům zrady než k předloze (což díky Willimonovi není žádná náhoda). Jde o ukecanou politickou intrikárnu, na kterou zdánlivě padne ono okřídlené „sere mramor". Zdánlivě. Ve skutečnosti však těžko najít seriál, kde by to pod povrchem tolik vřelo hmatatelným dusnem. K čemuž až nečekaně dobře sedne i výrazně fincherovsky vycizelovaný chladný vzhled; a to zdaleka nejen v jím režírovaných epizodách. S pozdějšími sériemi tvůrci postupně do seriálu více a více zapracovávají aktuální témata. Což (prozatím) vrcholí v třetí řadě linií s AmWorks a "jakože Putinem"; a překvapivě to ani v jednom případě není ke škodě, přes koleno lámané a nepůsobí to jen jako "nutná vatózní výplň, protože nevíme čím těch třináct dílů na sezónu vyplnit", ale zároveň se nedá popřít, že třetí série se (nejen) díky tomu veze na jiné vlně než ty předchozí a není to vždy jen ku prospěchu. Čtvrtá série pak sice nezačne v úvodních dvou třech dílech nejlépe, ale záhy se vyprofiluje do druhé nejlepší řady; jakkoli mírně přitažené za vlasy. Také je oproti předchozím balastu zbavená a tedy více dynamická; což se projevuje i kratší stopáží jednotlivých epizod (cca 8 minut na díl čili ve výsledku jakoby o dvě epizody kratší). Seriál to nepochybně není bezchybný (ostatně co je; tady vadí především product placement a méně sevřená druhá série, které schází "polidšťující" element à la Peter Russo), jen tak po většinu stopáže působí; především pak ve své úvodní a čtvrté řadě. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | S4: 5/5 | (10.11.2013)

Dva první postřehy po první sérii: 1. Mám strašnou chuť na žebírka. 2. Každý za sebe a všichni proti všem. To je asi nejstručnější popis toho, o čem to je. Nebudu kritizovat scénář, protože je výborně napsaný, nebo herce, protože zapadají. Problém je, že je to tak plné hnusných lidí, že vlastně nevím, proč jejich osudy sledovat. V tomhle případě mě nelákají ani nekonečně vtipné střety Humpheyho Applebyho s Jimem Hackerem (souvztažnost, s níž jsem potenciálně hazardoval, a jež nepostrádala jistý element reciproční utilitárnosti a snad i vzájemnou satisfakci, dospěla do bodu nezvratné separace a je blízka politováníhodné definitivní terminaci), ani potřeba s některou z postav více sympatizovat a starat se o ní. Člověk by mohl alespoň respektovat ústředního Spaceyho kongresmana Underwooda, podobně jako jiné antihrdiny typu sarkasticky vtipného Jurije Orlova z Lord of War, ale když si zbytečně začne s ošklivou novinářkou (to myslím vážně - z té postavy je blivno než že by jakkoli přitahovala), tak to jednak zbytečně zdržuje děj, jednak to k postavě nesedí. Odporné charaktery tu jde najít všude, jak v politice, tak v novinařině, pokud tu někdo některé kroky neudělá, pak spíš proto, že je slaboch, než kvůli svědomí. Při střetu takových individuí jako je Underwood, jeho manželka (plno řečí o prospěšných projektech, ale za svými cíli jde stejně tak přes mrtvoly), ambiciózní novinářka, co je stejně bezskrupulózní mrcha jako politici, Underwoodův poskok Stamper, slabošský Russo, prezident co nemá důstojnost, a tak dále, zkrátka když jdou tihle lidi proti sobě, mám maximálně tak chuť zavřít je do místnosti s hladovým tygrem a zamknout, ne sledovat, co udělají příště. Tu a tam se někdo normální spíš mihne, obvykle se nechá využít a zase jde pryč. Jak jsem už napsal, problém je, že to není ani vtipné jako Ministr, ani zas tolik sarkasticky postřehové jako Lord of War. Od Underwoodova obracení se na diváka bych čekal něco jako předváděl právě Orlov, případně postřehy o životě a o lidech jako třeba od Emila Magise ve Vajíčku. Takhle je to vlastně jen popis technologie moci a její přitažlivosti pro specifickou skupinu lidí, ať už se pohybují v politice, novinařině nebo neziskovkách. Přitažlivost samotnou mocí popisuje v románu 1984 Winstonu Smithovi O'Brien. To, co vnitřní stranu motivuje, je čirá moc sama o sobě. Podobně mluví Underwood. Jenže ten v seriálu nemá svého Winstona Smithe a to mi na něm asi chybí. Je to můj vlastní problém, ale brání mi to proto ohodnotit vyšším počtem hvězd, což by si za jiné své stránky toto dílo možná zasloužilo. (07.09.2014)

Seznamte se s Francisem Underwoodem, politikem, kterému by za jeho schopnost manipulovat s lidmi a předvídat kroky ostatních složil poklonu nejspíše i Niccolò Machiavelli ve Vladaři. Když totiž Francisovi prezident nedá slíbenou pozici ministra, vydává se ambiciózní kongressman na cestu pomsty, jejíž cíl mi zůstával skrytý tři čtvrtiny série, abych pak mohla jen ohromeně pozorovat, jak pečlivě si hlavní hrdina připravil půdu pro svůj závěrečný tah. Knihu napsanou poradcem Margaret Thatcher jsem nečetla, původní seriál BBC jsem neviděla, ale tahle moderní americká adaptace mě nadchla. I když si ho totiž dovedu představit ještě zhuštěnější podobě (o tři epizody méně by v tomto případě bylo více) a i když mi jeden čin hlavního hrdiny (konec jedenáctého dílu) přišel za hranou i pro člověka, jakým je on, mám vždy ráda dílka z politického prostředí, která se nesnaží o politickou korektnost, a v tomto případě jsem se u závěrečných titulků nikdy nemohla dočkat dalšího dílu. Konec první řady je navíc přesně takový, jaký bych si přála. Jednu významnou kapitolu uzavírající, ale vedlejší linie stále nechávající dostatečně otevřené na to, aby případné pokračování nepůsobilo násilně. 1. řada 100 % | 2. řada 110 % | 3. řada 80 % | 4. řada 100 % | Poznámka: Chcete-li si plně užít House of Cards, je podle mě docela nutné ovládat angličtinu. Prakticky pořád se tu mluví, takže spoléháte-li se na titulky, přijdete o velkou část Spaceyho výrazového herectví. A český dabing, který jsem měla možnost zahlédnout na České televizi, podle mě činí tento seriál naprosto nekoukatelným. (08.04.2013)

// "Money is the McMansion in Sarasota that starts falling apart after ten years, power is the old stone building that stands for centuries." A kdo ten rozdíl nechápe, toho Frank nemůže respektovat. Tohle je příběh o cestě k moci - o tom, že se nedostanete nahoru pakliže se bojíte ušpinit si tu a tam ruce, o tom, že loajalita se nedá koupit, o tom, že přátelé jsou ti nejhorší nepřátelé a o tom, že vysoká politika je jako rozlehlá pastvina, na které se prochází stádo ovcí s lesem, ze kterého občas zaútočí smečka vlků - a Frank Underwood je ten nejhladovější z nich. Season 1 - 100% / Season 2 - 80% "Hunt or be hunted." Tohle je televizní grál, který se musí vychutnávat. Pomalu a dlouze.. moc dlouze. Season 3 - 70% Jízda plná intrik pokračuje, jenomže tentokrát už to je na maličko jiném hřišti. Tady je těch hráčů víc, každý chce něco jiného a celá hra je mnohem komplikovanější, když oči celého světa visí na vás. Ta mezinárodní úroveň tomu slušela, Rusko bylo vykresleno naprosto báječně a vedlejší postavy tentokráte postoupily o úroveň výš, jenomže logicky Frank šel lehce do pozadí a ta krize s První dámou tak vyzněla celá trochu zvláštně. Celkově mi to napotřetí přišlo celé příliš uspěchané (a ne, opravdu jsem neviděl všech 13 dílů během dvou dní, tempem to tedy není) a závěru došel dech někdy v půlce epizody. Spacey je pořád ďábel, Beaumonovi ty dialogy jdou stále perfektně ale příběh... tam jsem prostě čekal větší hukot. V podstatě stačí, aby čtvrtá řada (a poslední, snad) šlápla trochu víc na plyn a konec vyšel podle mých očekávání a budu opět provolávat slávu. Easy, ne? :) uvidíme za rok. (02.08.2013)