Sbohem Berlíne

Osobne by som sa nepohnevala, keby to bolo v červenom, ale to je môj problém. Priznám sa, chvíľami som rozmýšľala, o čom to celé ako má byť. Pána Isherwooda som doposiaľ poznala iba z akejsi "povinnosti“, no pochopila som, že tie roky v ktorých nám priblížil značnú časť jeho života, preňho evidentne znamenali veľa (moje stredné meno je dôvtip). A asi sa oňho začnem zaujímať viac, práve vďaka Mattovmu stvárneniu, z ktorého vyplýva moje indi-vindi subjektívne hodnotenie. „This is how I want to die!“ Ja tiež. I know the feeling, bro. (19.11.2013)

-"And the book I'm now writing is perhaps an attempt to set the record straight, well as straight as it's possible to be." Hehe. Film samotný je bohužel/paradoxně až příliš krotký na to, aby byl něčím jiným než nevýraznou jednohubkou. Ale čím déle nad tím přemýšlím, tím míň jsem si jistá i tím. Jednohubka by měla být aspoň zábavná během sledování, i kdyby na ni člověk hned potom zapomněl, ale "Christopher and His Kind" byl zapomenutelný už během sledování. "Hahaha koukejte na toho pána, který pociťuje sexuální rozkoš z bolesti" střídající se s "heh heh náckové nás vymažou z tváře světa". Nemyslím, že se filmu podařilo vystihnout, jakou osobností Isherwood vůbec byl, nebo aspoň vědomě pojmenovat, že byl nepostihnutelný a rozporuplný. Výsledek je povrchní a nefungující. (30.12.2022)

Po mém soudu zbytečný a nevýrazný televizní projekt, u něhož bych se vsadil, že byl realizován hlavně kvůli (pseudo)skandálnímu puncu Isherwoodovy předlohy - marná sláva, i v 21. století je pro některé lidi homosexualita stále něčím, co neztrácí na kontroverzi. Film na první pohled působí neobyčejně lacině - velikost rozpočtu by jistě neměla být hodnotícím kritériem kvality, ale minimálně u historických filmů, kde je velmi důležité vyvolat iluzi hodnověrné minulosti, hodně bije do očí, když se to moc nedaří. Film u nás běžel na podzim 2011 v rámci queer festivalu Mezipatra, což tak nějak svědčí o tom, že si ho "přivlastnila" cílovka z řad LGBT diváků a lidí, kteří "podobné filmy" (záměrně píšu do uvozovek) vyhledávají, čemuž se asi nelze moc divit - filmů z dob WW2 je nespočet a tento se od nich odlišuje v první řadě právě otevřenou tematizací homosexuální orientace hlavní postavy. Osobně by mi pouze tento fakt sám o sobě nepostačoval k tomu, abych takový film vyhledal, protože se mi už jen z principu příčí dělit filmy podle toho, jakou sexuální orientaci mají jejich postavy (podle mě je zcela dostačující dělit filmy výhradně na dobré a špatné; celý tenhle pseudoproblém dělení filmů na "hetero" a "ten zbytek" mi připomíná můj oblíbený citát z eseje "Sémiotika sexu" od Jeanette Wintersonové: "V jakékoli diskuzi o umění či umělcích je heterosexuální orientace upozaďována, zatímco homosexualita je naopak zdůrazňována. To, s kým člověk šuká, je mnohem důležitější než to, jak píše, což je možná dané tím, že čtení vyžaduje mnohem větší úsilí než sex. Nebo možná tím, že slovo SEX je mnohem víc vzrušující než slovo KNIHA. Nebo snad ne? A nezávisí to náhodou na tom, o jakou knihu a o jaký druh sexu vlastně jde? Osobně z toho mohu pouze vyvodit, že heterosexuální pohlavní styk je tak nudný, že dokonce i knížky jsou pro média atraktivnější."). Herecké výkony představitelů většiny rolí jsou spíše průměrné, a filmu schází nějaký výraznější dramatický moment nebo scéna, která by utkvěla v paměti - mně osobně se tak film nejspíše brzy vykouří z hlavy, protože ve mně nevyvolal žádné emoce ani mě nijak výrazněji nezaujal. Christopher Isherwood je autor, který je u nás literárními překladateli z mně neznámých důvodů dosud pozoruhodně opomíjen - kromě útlé knížečky "Fialka z Prátru" mu zatím nic jiného z jeho početné spisovatelské tvorby česky nevyšlo, a osobně bych mu tedy přál, aby se toto napravilo, a někdo přeložil třeba jeho "The Berlin Stories" (které jsem ostatně před časem už viděl v edičním plánu jednoho českého nakladatelství, z něhož zase nějak záhadně zmizely) - kvalitních překladových titulů není nikdy dost. (16.03.2015)

Sbohem Berlíne by fungoval více jako dokumentární snímek, protože i když se mělo jednat o životopisné drama, které se odehrává v meziválečném období a navíc tematizuje homosexualitu, tak jsem v něm postrádal jakoukoli silnější scénu, již bych v podobně laděném snímku, byť televizním, očekával. Film Kabaret znám, Single Mana jsem i viděl, ale nespojil jsem si je s osobou Christophera Isherwooda, takže jsem se dozvěděl alespoň něco nového z jeho života, což beru jako největší plus tohoto filmu. Jinak jde vesměs spíše o průměrnou televizní produkci, u níž mě poněkud mrzí nedostatečně využitý potenciál. (28.07.2020)

Překvapivě zajímavý počin. Autor mi byl neznámý a v průběhu filmu jsem si vyhledávala nějaká jeho díla (nebo při záběru na hořící knihy některé názvy, které mě zaujaly také). Upřímně? Příjemný počin. Podobná díla jsou bohužel vesměs opravdu podobná, ale to na příběhu neubírá. Škoda zničených knih, ale bylo to potřeba (opět). (28.08.2022)