Mistr

Nějak jsem nepochopil, jaký má tento film účel. Příběh je celkem o ničem. Ta sekta není ani moc hrozivá, ani nějak extrémně vyšinutá. Mistr je spíše takovej lůzr, co sám ví, že kecá sračky, ale co z toho? Plyne to odnikud nikam a nic se nevyřeší, ba ani nestane. Zbývá tedy Joaquin Phoenix, který na mě působil jako karikatura. Pohybuje se jak hrbatej přisluhovač šílenýho profesora a dělá tam furt nesmyslný držky do kamery. Nějak extra jsem se nenudil, ale zároveň se královsky nepobavil. (15.02.2013)

Rezignuju na snahu zaujmout k tomuto filmu po jednom zhlédnutí jasné stanovisko. Phoenix i Hoffman hrají božsky, technicky je film zvládnout špičkově. Je příjemné vidět jednou za čas v kině něco, co se vůbec nepodobá zbytku hollywoodské produkce - a The Master je opravdu hoooodně jiný, až se v tom, řekl bych, trochu otravně vyžívá. Přitom přidat špetku klasické příběhovosti by značně pomohlo divácké přívětivosti a artoví onanisti by byli spokojení tak jako tak. Dva magoři se dvě a půl hodiny chovají jako magoři, dělají magořiny a baví se o magořinách ... a nikdy z toho nic moc zajímavého nevzejde. Chybí katarze. Finále spíš vyvane, než aby potvrdilo statut výjimečného filmového zážitku. Určitě by ale bylo vhodné vidět film ještě jednou. Když mně se tak strašně nechce ... (12.01.2013)

Konečne som videl J. Phoenixa po tak dlhej odmlke. Potešil ma, fakt. Aj keď už zosnulý P. S. Hoffman dostal veľmi slušný priestor je to hlavne Phoenixov film. Pre mnohých asi ťažšie stráviteľný film je občas dosť "psycho" , ale Phoenix je natoľko presvedčivý, že som od filmu nedokázal odtrhnúť oči. I v malých a krátkych scénach dokáže zo seba vyžmýkať maximum. Scéna menšej potyčky so zákazníkom pri fotení alebo bitka s tromi policajtmi pri zatýkaní, to sú momenty kde síce neoceníte až tak herecký talent ako skôr energiu s akou sa do scén a bitiek vložil. To už fakt vyzeralo ako skutočná bitka, skutočná vzbura pri zatýkaní...Príbeh nie je tak výrazný ako naznačuje dĺžka filmu, ale to je snáď to jediné, čo by som filmu vytkol. Ten film je skutočne skôr o pocitoch a atmosfére a skvelom hereckom výkone ako o príbehu. 80%. Phoenix 100%. (12.04.2014)

Promyšleně „nenávodný“ film, jenž mne po skončení zanechal v přesně opačném rozpoložení než Nespoutaný Django – vyšťavenost, bezradnost, nicota. Netuším a snad raději ani nechci vědět, do jaké míry Joaquin Phoenix coby magor bez příčiny za svůj výkon vděčí režijnímu vedení a do jaké vlastní psychopatii, ale faktem je, že už jsem dlouho nikoho neviděl hrát s takhle sebedestruktivním nasazením. Možná i kvůli tomu, kolik současných režisérů nechává hrát herce výhradně tváří, méně již zbytkem těla. I kdybych si z Mistra nic jiného neodnesl, jen za herecké výkony Phoenixe a Hoffmana (který má své herectví očividně více pod kontrolou než jeho kolega) by mu patřil můj pětihvězdičkový obdiv. ___ Andersonův divácky zatím nejméně vstřícný počin ale podněcuje na mnoha dalších úrovních, ať už jde o styl (dlouhé, stále více nevybalancované záběry, které nechávají na nás, jak do nich „vstoupíme“) nebo významy (věčné hledání vůdce, obsesivní potřeba cíle). Dlouhé záběry s velkou hloubkou ostrosti v rozporu s jejich obvyklou funkcí nepřispívají k lepší čitelnosti, ale naopak k pocitu uvěznění v onom navenek reálném a přitom lynchovsky bizarním univerzu. Podobně ironicky je "epického" 70mm formátu opakovaně používáno k velkým detailům tváří, které se rozléhají přes celé plátno, jako kdyby byly krajinou, po které se Anderson chce pohybovat. ___ Přijde mi, že o krizi maskulinity, o mužích s prázdnými životy a žádnými jasnými cíly, naposledy srovnatelně sugestivně pojednávaly filmy hollywoodské renesance (Malé životní etudy, Dlouhé loučení, Prsty). Anderson ale problematiku posouvá ještě dál, když ústředním tématem filmu činí hledání kořenů této frustrace a nejpodivnějších způsobů jejího překonání. Nemotivovaného (ne)hrdinu vsazuje do kontextu poválečné americké společnosti, která se toužila vrátit ke statu quo, jenž se ale mezitím kamsi vytratil. Neuspokojivé vyprávění s mnoha záměrnými dírami a hluchými místy je tomuto zoufalému pátrání po záchytném bodu plně podřízené. Stejně jako Freddie v téměř parodické scéně na poušti (kdy je směřování za neexistujícím cílem proměněnou v zábavnou aktivitu), také film směřuje k horko těžko viditelnému bodu kdesi v dáli. A stejně jako Freddie slepě (místy doslova) následuje Dodda v domnění, že on je tím skutečným mistrem, tím, kdo by mohl zosobňovat jeho ideální já (viz scéna večírku, snad odkazující k nudie-cutie filmům z 50. let), můžeme se i my domnívat, že víme, kam film směřuje. Není však mistra, který by naše domněnky potvrdil, nebo vyvrátil. Vedení Anderson přenechává divákovi, čím jednak varuje před náchylnosti kteréhokoli člověka v kterékoli krizové době k hledání již ozkoušených východisek, a jednak přispívá k výrazné variabilitě výsledných diváckých zážitků. O tom svém mohu jistotou napsat jen tolik, že nebyl příjemný a že si jej chci zopakovat. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, FlyBoy, zencitizen (23.01.2013)

Když MISTR běžel v kinech, nějak mě nezaujal, abych měl chuť na něj jít. Když se mi ale teď - po více než dvou letech od české premiéry - dostalo do ruky DVD, neváhal jsem ani chvíli - a dobře jsem udělal. Ten film je naprosto brilantní přehlídka dokonalé filmařiny a neuvěřitelně precizního herectví, které se jen tak nevidí. Teprve po zhlédnutí tohoto filmu mi začalo být líto, že Philip Seymour Hoffman už není mezi námi - jaký to byl herec, bože! V kombinaci s Joaquinem Phoenixem nechali vzniknout scénám, které jsou skoro nevydýchatelné, jak moc intenzivní jsou. I ostatní herci jsou skvělí a celý ten film jsem shledal jako naprosto fascinující a doslova "mistrný" :-) Současně se mi hodilo hlavou, že jsem asi neviděl jiný film, kterému by se tak dokonale podařilo evokovat atmosféru 50. let - kostýmy herců, jejich účesy, dobová auta, interiéry.. vše je neuvěřiteně přesvědčivé a věrohodné. Uff, výjimečný filmový zážitek, který se z hlavy bude dostávat dlouho, Paul Thomas Anderson je naprostý génius. Nedoceněný skvost, pro nějž je 5 hvězd málo. (02.08.2015)