Mistr

S filmem Mistr se to má jako s ostatními filmy Paula Thomase Andersona. Všechny jeho filmy stojí na zajímavé zápletce a ve všech jsou postavy, které musí být lahůdkou pro obsazené herce. Nerad opakuji kometnáře ostatních, ale zde si to neodpustím: Hoffman i Phoenix jsou fakt fenomenální. Je to ten typ živelného herectví, kdy divák opravdu vidí totální metamorfózu do předváděné postavy. Jednotlivé dialogové scény jsou díky tomu doslova strhující, v tomto smyslu nemá Mistr slabších míst. Potěší i krásné švenky či souznění s hudbou. Pak ale tato synfonie profesionality a umění skončí a zbyde tak trochu pocit zklamání z nenaplněného očekávání. Pocit, že film tak nějak neskončil, že jeho závěr vyšumněl do ztracena, aniž by se vlasntě něco stalo, nebo že v něm prostě chybí ještě jedna klíčová scéna, která by zpětně dala celému filmu hluší smysl. Nejinak na mě zapůsobily i Hříšné noci, či Až na krev. Nevím, jestli je to tvůrčí záměr, vylíčit sled zajímavých událostí, bez výraznějšího dramatického rámce, (je to tak blíže reálnému životu), ale ten pocit neuzavřenosti, je po tak skvělém a vyjímečném filmovém zážitku mírným zklamáním. (25.04.2013)

Nebojte se, já poznám, když někdo předvádí výkon jako na mistrovství světa. Však proto také ty dva body - pro Philipa a Joaquina. Další není možné udělit, protože stejně tak poznám i to, když mě film nudí a když mně nepřinese nic, co bych nezapomněl po odchodu ze sálu. Jasně, že by bylo fajn vidět to ještě jednou, ale snad si někdo nemyslí, že bych šel s nudnou holkou na druhé rande...? (22.01.2013)

Sympatický pološílenec a deviant, který je vlastně v nitru jen nenaplněnou láskou zraněný chlapec a Mistr, doktor, jaderný fyzik i filozof, který je v nitru vlastně jen trochu chytřejším a hodnějším vůdcem sekty. Jeden naplní "účel" druhého, otázkou je zda se i jeden stane druhým? Vztah Freddieho a Lancastera je podivuhodný... PTA však raději než o přátelství vypráví o přezvláštních prostředcích jakými spolu ti dva komunikují a způsoby, jimiž se ovlivňují. Z jeho snahy je patrné, že chce působit "divně" a samozřejmě zároveň zajímavě, což se více méně daří. Mistr není zábavný jako Hříšné noci, silný jako Magnolia ani umělecký jako Až na krev, ale i přes svou "prázdnotu" dokáže člověku způsobit zvrhle uspokojivý a intelektuálně laděný zážitek. 7/10 (04.04.2013)

Výborný film a PTA je pan filmař. The Master má podobný feeling jako There will be blood, nicméně jeho příběh se mi zdá sevřenější a co se týče stopáže rozhodně lépe zvládnutější. Tady se jen horko těžko hledá nějaké hluché místo, ačkoliv to není film poháněný zápletkou jako spíš postavami. Takže už jen za to tempo má u mě Anderson obdiv. Herci jsou neskuteční. Phoenix podává absolutně šílený výkon. Vůbec jsem ho nepoznávala. S tou rolí tak splynul, až mě to děsilo. Hoffman byl úplně stejně vynikající. Jejich herecká chemie byla výborná. Scéna s výslechem budiž toho důkazem. Po jejím konci jsem jen vydechla "Oscar!". Andersonova režie je dokonalá. Všechny záběry jsou poskládané neskutečně chytře. Tohle se jednou bude promítat na filmové škole. Když jsem po konci filmu viděla znova plakát, tak jsem pochopila, jak byly myšleny ty parelely mezi ústředním triem. Každý je něčím mistrem. Každý je někým ovládaný. Affleck nepřirovnal PTA k Wellsovi jen tak pro nic za nic. PS.: Kéž bych to tak mohla vidět v 70 mm. (17.01.2013)

Určitě zajímavý a promyšlený sled symbolů a motivů, které nelze brát jako nějakou látku vyskládanou na zlatém podnose. Divák se musí hodně snažit, hodně si domýšlet, utřídit právě viděné. Jednou za čas tak přijde dílo, u kterého je lepší vyzkoušet jej na vlastní kůži. Podchytit jeho podstatu totiž není tak úplně snadné. Diváci ho ale docení asi až časem – sám nevím, zda na mě víc působila soustředěná režie, výborná kamera nebo shrbený Joaquin Phoenix předvádějící Stanislavského metodu až na krev. Intenzivní zážitek se dostavil, ale ono potěšení, které od filmu očekávám, nikoliv. Kdo ví, třeba jednou, za pět deset let.. (06.06.2013)