Mistr

Umění zdánlivě nejednoznačné, nekonečné a morálně zhoubné repetetivnosti. Naprosto výjimečný film v tom, jakým způsobem obtiskl "učení" Scientologie a základní teze Dianetiky do filmové formy a stylu. A není to o hledání podobnostních rysů a nějaké komparaci, mezi filmovou fikcí a scientologickou realitou téměř není rozdíl, jen jména a termíny jsou obměněny - Hubbard nahrazen Doddem, Scientologie/Dianetika Příčinou a auditing procesováním. [==] Anderson jako zkušený (hollywoodský) auteur pochopil principy Scientologie velmi dobře a s kritickým nadhledem a skepticismem je převedl na filmové plátno. Máme tak možnost pocítit podobnou mravní a etickou tíhu, izolaci a nesnesitelnou repetetivnost zdánlivě prospěšných a očišťujících terapií jako jejich přímí aktéři (skrze délku záběrů, rámování, kompozici obrazu, hudbu i způsob vyprávění a časté porušování kauzality - neměl by totiž být život mimo "církev", je jedno, co děláte v soukromém životě, jedinec primárně potřebuje scientologickou léčbu a celkového uzdravení dosáhne pouze skrze totální oddanost a víru v terapii, sezení, ... doplňte cokoli, jediná podmínka je, že to musí mít přimou souvislost s Hubbardovým učením). [==] Anderson záměrně pracuje s tématem a koncipuje film tak, že nechce vyřknout na první pohled jednoznačné soudy. Díky stížené interpretovatelnosti díla se celkem často objevují reakce typu dvojaký, nejasný, nejednoznačný, ambivalentní. Režisér nicméně do filmu umně vkládá vcelku krátké sekvence, kdy učení skrze některé z postav rozporuje a odmítá. !SPOILER! 1) scéna propagačního sezení v NY, kdy je Dodd konfrontován Johnem Morem; 2) poznámka Doddova syna, že si to "celý za pochodu vymýšlí."; 3) komentář Billa Williama o tom, že Doddovy práce nestojí za nic a že je "prvotřídní mystik." !KONEC SPOILERU! Není jich mnoho a na první pohled jsou to jen nepatrné fragmenty, které v rámci díla můžeme vnímat jako méně významné, ale pro trochu znalé jsou dostačující ke zjištění, že Scientologie byla a je jedna velká, nafouknutá bublina. Mimořádný umělecký počin. (28.11.2013)

Režisér Paul Thomas Anderson patrí k najosobitejším filmovým tvorcom súčasnej doby. Anderson je zároveň majstrom vo vytváraní atmosféry a v práci s hercami. Ako Joaquin Phoenix, charakterizujúci postavu kŕčov v tvári a "zrútenou" figúrou, tak Philip Seymour Hoffman v kreáciu muža, ktorý je síce záhadný a tak trochu šarlatán, avšak svojim tézam zrejme verí, podávajú životné výkony. Nepochybne sa k nim pridružuje aj božská Amy Adams, ako na prvý pohľad vľúdna, ale v jadre tvrdá a neústupná žena. Anderson film teda natočil a oprel sa predovšetkým o mimoriadne výkony nielen oboch hlavných predstaviteľov, ale aj ostatných hercov, najmä Amy Adams v úlohe majstrovej dominantnej manželky; všetci traja boli ostatne odmenení oscarovými nomináciami. Bohužiaľ skvelí herci a ich výkony nie sú zárukou dobrého snímku. (03.11.2019)

Anderson je jeden z mála režisérů, který si točí po svém a právě proto je mnohými obdivován a jinými přehlížen. "Mistr" je podle mě jeho nejsložitější snímek a i předchozí režisérův počin "Až na krev" vedle něj působí jako divácky přístupný film. Rozehrává ve své podstatě jednoduchý příběh o setkání, konfrontaci a nakonec i velice zvláštním vztahu dvou složitých mužů, ale příběh podává divácky natolik obtížně, že se při jeho sledování, musí divák obrnit notnou dávkou trpělivosti, aby ho výsledný dojem neodradil už v první třetině. Pokud vám však není Andersonova práce cizí a dlouho vám chybělo něco neobvyklého, nemůžete s "Mistrem" udělat chybu. Andersonovy perfekcionisticky aranžované dlouhé záběry, propracované dialogy i průběh celého příběhu, ale hlavně nadpozemský (a to jsem ještě nikdy nepoužil) výkon Joauquina Phoenixe, vedle kterého i výtečný Seymour Hoffman mírně zaostává, to vše zajistí nevšední, vyčerpávající a dost možná i nezapomenutelný zážitek, protože film z hlavy opravdu už jen tak nedostanete a vůbec nevadí, že už nikdy nebudete mít náladu pustit si ho znovu. (26.02.2013)

Tak takhle ambivalentní pocity jsem už dlouho neměla, to musel přijít Mistr se svou realitou, která má zachránit svět. Ne, rozhodně to nechci nějak zlehčovat, ale nebýt jedinečných výkonů Seymoura Hoffmana a Joaquina Phoenixe, tak budu v hodnocení zdrženlivější. Jim patří hlavně moje velká poklona, kde jsem se ale stejně nemohla při pohledu na Freddieho zbavit pocitu, že se dívám na remake Walk the Line. Určitě velmi zajímavý, těžko uchopitelný snímek, který bych potřebovala zřejmě ještě jednou zhlédnout, ale už teď vím, že to zcela jistě neudělám. Jedna věta Mistra mně ale utkvěla v paměti, protože se do skutečného reálu mockrát hodí : "Starosti na chvíli hoďte za hlavu. Počkají na vás. A vzpomínky pozvány nejsou." Zajímavý komentář : Matty (18.02.2013)

Kdyby Phoenixova postava nebyla tak plochá, měl by Oscara v kapse. Takhle si ale jeho běsy spíše jen představujeme a kromě pár rvaček tak nemá co zahrát. Ještě dlouho v průběhu sledování jsem věřil, že svou šanci dostane, právě kombinace role veterána a jeho um by k ocenění vedly. Protože i Hoffmanův Master je přes svou robustní postavu dost zploštělý, Mistr je z oscarové hry venku. A k filmu jako dojmu - čekal jsem mnohem víc, podle hodnocení i podle počtu ohlasů, kterých film za necelý měsíc od české premiéry dosáhl. Přiznejme si totiž zásadní - dohromady se tam nic neděje, nepočítám-li pár masturbaček, jednu scénu a la Kubrickovy Eyes Wide Shut a dvoje poprsí. Víc prostoru pro Phoenixe a jeho běsy, lepší scénář. Přestože je to moje oblíbené retro (které už považuji za samostatný žánr), záměrně podhodnotím. (04.02.2013)