Víkend

(2x) My dva a čas. Film, který poodhaluje a citlivě interpretuje nejintimnější sféry života gayů na pozadí syrově banálního příběhu náhodného setkání dvou mužů. Vtip. Melancholie. Magické fluidum prvních dní. Zranitelnost vlastního já. Nevyrovnanost se sebou samým. Vášeň. Strach z rozloučení, které musí přijít. Rozhovor, pojatý jako detailní analýza pocitů hlavních hrdinů, funguje svým způsobem jako dokumentární vhled do současného queer světa a hloubkou svého významu výrazně překračuje hranice běžného vnímání reality. Pokládá si zásadní existenciální otázky, k nimž nabízí několik variant řešení, ale přitom nesklouzává k znechucujícímu opovržení okolním prostředím. Pohrává si s protiklady a vlastně divákovi podvědomě vzkazuje, že homosexualita je zcela normální součást lidského života. Se všemi bolestmi i radostmi, které láska přináší. #Mezipatra 2011 (12.11.2011)

Občas by před sledováním filmu nezaškodilo přečíst si obsah, mrknout na trailer nebo projet galerii. Abych pak při sledování nebyl nepříjemně šokován jako se mi to stalo u Víkendu, kde jsem očekával relax u britské nezávislé romantiky v podání (žena – muž případně žena – žena :D ). Na dva pomatené ukňourané mlaskající teplokrevníky pronášející oplzlé (prý hluboké) dialogy: „Teď jsi porušil nepsané pravidlo, protože voníš mentolem a já smrdím po penisu a prdeli“ nebo přirovnání vůně chlebu pita ke spermatu, jsem nebyl připraven. A dalšímy podobně výživnými dialogy pro silné povahy se to v tomto artovém nezávislém dramatu, kde mimochodem každý heterák je homofob, jen hemží. Weekend je snímek určený i jak lze vyčíst ze zdejších komentářů snad opravdu jen pro stejně orientované jedince či pro přecitlivělé slečny/ženy. Souhlasit však musím s názorem, že film je nejspíš opravdu hodně realisticky a naturalisticky natočen, protože si nepamatuji, kdy jsem naposled tolikrát odvracel svůj zrak od obrazovky a použil rychloposuv. Mé hodnocení je pravděpodobně neobjektivní, ale víc jak dvě hvězdy dát nemůžu. Jsou případy znechucujícho (poutavě a k zamyšlení) a znechucujícího (nepříjemně) filmu a toto je ten druhý případ. Never more! // Jestliže herci hrající v tomto snímku nejsou i v reálu gayové o čemž především u Chrise Newa silně pochybuji, tak mají oba moje uznání. (11.10.2012)

Subjektívne tri hviezdy. On je to totiž asi lepší film než myslím; ústredná dvojica hrala perfektne (hlavne Cullen), scenáru nie je moc čo vytknúť, a kamera výsledku tiež dosť pomohla. Tá sa mi na tom vlastne páčila úplne najviac; Všetko to snímanie spoza rohu, cez medzery a tak, a hlavne ten záber na objímajúcu sa dvojicu v okne, ktorá je sama a spolu, sama v celom baráku, sama na celom sídlisku, na celom svete... - a hromada pekných myšlienok a detailov (scéna s konvicou); ale aj tak som to úplne nepobral. Zaprvé preto, že som podľa odporúčaní čakal homo Before Sunrise, čo sa nenaplnilo (dialógy sú tam dobré, ale do Linklatera to má ďaleko) a zadruhé, a preto dávam tri; je to prvoplánové. Kedy naposledy ste (mimo teen komédie) videli vo filme semeno? Queer nequeer, takto sa romantické filmy proste netočia. (02.10.2013)

Překvapivě skvělá panelstory o tom, co se může stát mezi dvěma muži za jeden víkend. Film jsem sledoval se směsí zvídavé dychtivosti a blazeované znuděnosti, protože mám pocit, že sexuální orientace už dávno není nic, co by vůbec stálo za řeč. Ech, homosexualitu podle mě řeší snad už jen lidi, pro které je velká věc už jen slovo SEX. Na Víkendu nejvíc oceňuji kameru, dialogy a herecké výkony, naopak můj dojem trochu sráží jistý náběh k onomu strašnému filmovému klišé současnosti, že mezi dvěma lidmi - lhostejno jakého pohlaví - nemůže proběhnout čistě jen sex, aniž by to nebylo vzápětí poznamenáno nějakými emocemi. Panebože, proč lidi nemůžou prostě podléhat takovému primitivnímu pudu bez jakéhokoli básnění o citech? (29.09.2012)

Víkend vás jednoznačně vtáhne - detaily tváří, herectvím (Chris New prohlásil, že Andrew Haigh ho nechal scény hrát zcela podle sebe - žádné "teď se rozbreč" nebo "tohle musíš zaječet") a jednoznačně špičkovým scénářem. Konečně se v jednom jediném filmu koncentruje všechno queer ve správém poměru - queer čtení, sex, strach z vlastní orientace, střet homosexuálního a heterosexuálního světa, "divno" a snaha překonat to "něco", co může být pro každého něčím jiným. V zásadě jeden dlouhý, nekončící, emocemi nabitý dialog dvou hlavních postav se snaží v 96 minutách udělat průřez vnímáním gayů (gay vs. gay, vs. společnost...) a opět otevřít lidem oči. Je to zatraceně dobrý dialog, ale vždycky se najdou lidi/diváci, kteří nepřenesou přes srdce jinou škatulku než "heterák". A přitom z "heteráka" by taky mohla být hezká nadávka... a že jsou ve Víkendu až příliš explicitní sexuální scény? Ve kterém hollywoodském škváru nejsou? Je jedině dobře, že se tomu Víkend nevyhýbal, protože je potřeba říct "tohle není divné", tohle je "normální". A co je "normální"? "Normální je všechno, co za normální uzná společnost". Co uznáváme my? (06.07.2011)