Víkend

Hodně komorní snímek o dvou homosexuálech Glenovi a Russelovi, kteří prožívají svou víkendovou romanci. Po víkendu vše končí, nedozvíme se, jak to vlastně s nimi dopadlo. Jak pokračovaly jejich životy nebo jestli se spolu znovu setkali. A právě o to je to všechno kouzelnější. Film je postaven vlastně jen na velké spoustě dialogů, na emocích a na hereckých výkonech dvou hlavních protagonistů. Otázkou však je, jestli se s nimi divák dokáže "ztotožnit" a alespoň na hodinu a půl proniknout do jejich světa. Mně se to podařilo a film ve mně, i přes svou zdánlivou jednoduchost, zanechal zajímavé pocity a vryl se mi do paměti. (21.01.2013)

Možné Spoilery. Tak tohle bylo nádherné. Tak lehce natočené, žádné vnucování jejich pocitů divákům, přirozené, psychologické otázky tam taky byly. A především velké plus za ten konec, že se z toho neudělal nějaký happyend, ale skončilo to jako v normálním životě. Prostě se potkali, strávili spolu víkend, určitým způsobem si navzájem ovlivnili své životy a potom se rozloučili a pravděpodobně už se neviděli. Krásné... opravdu nádherný snímek, který se nebojí bourat tabu a že tu bylo několik lechtivějších scének. Tohle je opravdu nezapomenutelný film. Díky Andrew Haigh. (06.06.2013)

Víkendové vzplanutí mezi dvěma britskými chlapíky. Jeden uvědomělý extremista a nihilista, druhý ještě se hledající, upřimný idealista. Navíc ulice města a vymezený čas, kdy se má odehrát vše, co by mělo trvat měsíce, roky. V rámci žánru asi to nejlepší, co jsem měl možnost vidět. Nádherně intimní, lidské, uvěřitelné. Odosobněnost předměstí je v krásném kontrastu s těmi malými vesmíry, které si hrdinové filmu kolem sebe vystavěli. Odehráno s odzbrojující lehkostí. Prostě paráda oproti klasické gay produkci, která bývá většinou toporná, televizní a zbytečně dramatická. Po shlédnutí ve mně ještě dlouho probublával pocit, který Weekend dokázal vykouzlit (nemluvím o tom, který by mohly vyvolat ty nejintimnější scény filmu :)). (10.01.2013)

Tohle je za plný počet bodů a to bez kompromisů. Jednoduchý film bez hudby a se skorodokumentární, nicméně nenápadně velmi chytrou, kamerou a scénářem, který tiše ohromí svou úderností, má sílu prvního májového polibku pod rozkvetlou třešní. A to hlavně kvůli hereckým výkonům. Jeden z mála filmů, kdy chci věřit, že ta láska byla opravdová. Bolestně upřímná výpověď, která je očišťující. Dechberoucí scéna, kdy jsou polibky už tak sladké, že nejdou unést a jediné, co zbývá, je, dívat se sobě navzájem do očí. ____ KOUSEK DĚJE Bože, kluci, ten víkend jste si měli prodloužit! Málokdy se vidí, takhle natočená láska. ______Vlastně je to příběh o jednom dotaženém a jednom neúspěšném comig outu. Protože nesmělému Russellovi se konečně podaří přijmout fakt, že je gay, zatímco extrovertní Glen, přestože je to zcela zjevné, si nepřipustí, že to, co tak zoufale chce, je vztah. Pořád se bojí, zatímco Russell už ne. (04.05.2014)

Překvapivě skvělá panelstory o tom, co se může stát mezi dvěma muži za jeden víkend. Film jsem sledoval se směsí zvídavé dychtivosti a blazeované znuděnosti, protože mám pocit, že sexuální orientace už dávno není nic, co by vůbec stálo za řeč. Ech, homosexualitu podle mě řeší snad už jen lidi, pro které je velká věc už jen slovo SEX. Na Víkendu nejvíc oceňuji kameru, dialogy a herecké výkony, naopak můj dojem trochu sráží jistý náběh k onomu strašnému filmovému klišé současnosti, že mezi dvěma lidmi - lhostejno jakého pohlaví - nemůže proběhnout čistě jen sex, aniž by to nebylo vzápětí poznamenáno nějakými emocemi. Panebože, proč lidi nemůžou prostě podléhat takovému primitivnímu pudu bez jakéhokoli básnění o citech? (29.09.2012)