Víkend

Velmi realistické a civilní drama, které je i přes velké množství sexu a sprostých slov docela inteligentním konverzačním filmem. Na jednu stranu velmi otevřeným, na tu druhou však bez nějaké úžasné, všeobjímající myšlenky a poselství. Možná jsem ale prostě jen přesycena homosexuální tématikou, která se pro mnoho filmů stává hlavním prodejním artiklem; osobně mám radši filmy s homosexuály, kde je jejich orientace potlačena na pozadí a nedělá se kvůli ní nějaké obrovské haló. Protože až se budou točit takové filmy, dospějeme jako civilizace konečně do bodu, kdy se splní přání hlavních aktérů tohoto filmu, do bodu, kdy většina lidí nebude na ulici zírat na gaye jako na úchyly. [MFF Karlovy Vary 2011] (06.07.2011)

Realistický a velmi otevřeným způsobem zpracovaný příběh setkání na jednu noc, které se trochu protáhlo přes víkend. Úžasný Tom Cullen a Chris New. Mezi nimi to funguje parádně a není v tomto směru asi nic lepšího, než když se v gay filmech herečtí představitelé nebojí dát do toho všechno a "odhalit" se před kamerou, jako by tam žádná nebyla. Ta přirozenost a uvolněnost jde totiž hned poznat, a pokud to takto funguje, začíná pracovat ten nejsilnější prvek. Chemie. K tomu tu máme ještě úžasný scénář, který se nevyhýbá otevřeným diskuzím o sexu a vztazích. Žádná cukrlátka, ani patos. Jenom realita. V závěru filmu při scéně na nádraží jsem se neubránila slzám, a když spustil John Grant nádhernou skladbu Marz, mé slzy se protáhly i do závěrečných titulků. Víkend přináší jeden z nejsilnějších a nejotevřeněji natočených gay filmů posledních let. (06.07.2015)

Konečně nějaký film, který mě oslovil po emocionální stránce. Musím říct, že oba hlavní herci mě dojímali svou přesvědčivostí, takže ani nebylo nutné, aby své pocity dávali do slov. Určitě jde o kvalitní film, který hezky ukazuje, jak společnost vnímá gaye a jak oni vnímají společnost, jak se snaží zapadnout a jak se i částečně skrývají... na druhou stranu mě to přimělo k zamyšlení o tom, nakolik tento film může bořit nějaké stereotypy a být pro gaye osvobozující, když je v něm vlastně homosexualita jako ústřední téma. Myslím, že snaha hlavních hrdinů o "normálnost" byla spíše o tom, aby právě na ně nebylo ukazováno proto, že jsou to dva muži. A pokud budou točeny filmy, které mají být zajímavé tím, že řeší homosexualitu, tak samozřejmě homosexualitu nevnímáme jako něco běžného, ale spíš jako podivné zvířátko v zoo. Z tohoto důvodu určitě skutečný pokrok nastane až ve chvíli, kdy ústředními postavami jakéhokoliv hollywoodského filmu budou dva muži či dvě ženy a nikdo to nebude považovat za hlavní senzaci filmu. (23.11.2012)

scénář by bylo ideální převést do podoby rozhlasové hry. sestává víceméně jen z konverzací, v nichž se hrdinové zpovídají ze zážitků a emocí. k těm ovšem divák žádný přístup nemá, než právě z dialogy zprostředkovaného vyprávění. na hereckých výkonech proto stojí vše. slova musejí být podána přesvědčivě. ruční kamera snímající povětšinou fádní interiérová prostředí z nezvyklých úhlů a s mírným rozstřesením, tak spíše působí jen jako nenápadné ozvláštnění a příspěvek k všeobecné snaze o co nejnepokrytější civilnost. rozhovory jsou samy o sobě nezajímavé a nutně nudí, pokud se divákům nepodaří navázat pouto s postavami. velmi intimní průnik do života postav, o který autoři s úspěchem usilují, to usnadňuje, ale v posledku záleží i na vyprávěných příbězích samotných, na povědomosti situací a ochotě vůbec naslouchat vyprávění. s odvoláním k tomu se musím přiznat, že mě film osobně nijak neoslovil, ani nedojal, vlastně ve mě nevzbudil žádné zaujetí. ale s tím tvůrci počítají. sami dobře vědí, že jejich téma není pro většinu lidí atraktivní, a nechávají i o tomto hovořit jednu z postav. i základní princip, na němž je celý film vybudovaný, vlastně sami přiznávají ve scéně, kdy jeden z protagonistů váhavě odhaluje své city do diktafonu druhého. nejde o nich ambiciózního, spíše o relativně úspěšný pokus o náhled do starostmi sužovaného milostného života dvou homosexuálů a naději, že z etudy vznikne cosi hodnotnějšího. netřeba sledovat, stačí poslouchat, co zaznívá, a nechat to na sebe působit. byla by to tedy slušná rozhlasová hra, jak díky obstojně napsaným dialogům, tak díky uměřenému soundtracku, ale coby film jde o lepší průměr. (31.10.2012)

Tohle je za plný počet bodů a to bez kompromisů. Jednoduchý film bez hudby a se skorodokumentární, nicméně nenápadně velmi chytrou, kamerou a scénářem, který tiše ohromí svou úderností, má sílu prvního májového polibku pod rozkvetlou třešní. A to hlavně kvůli hereckým výkonům. Jeden z mála filmů, kdy chci věřit, že ta láska byla opravdová. Bolestně upřímná výpověď, která je očišťující. Dechberoucí scéna, kdy jsou polibky už tak sladké, že nejdou unést a jediné, co zbývá, je, dívat se sobě navzájem do očí. ____ KOUSEK DĚJE Bože, kluci, ten víkend jste si měli prodloužit! Málokdy se vidí, takhle natočená láska. ______Vlastně je to příběh o jednom dotaženém a jednom neúspěšném comig outu. Protože nesmělému Russellovi se konečně podaří přijmout fakt, že je gay, zatímco extrovertní Glen, přestože je to zcela zjevné, si nepřipustí, že to, co tak zoufale chce, je vztah. Pořád se bojí, zatímco Russell už ne. (04.05.2014)