Kříž cti

Nic akčního, ani přehnaně válečného, jen hezky podabný příběh o soužití tří Němců a dvou Britů, kteří se vzájemně sestřelil, v dřevěné chajdě v drsné norské zimní přírodě. Nakousnuty jsou otázky (ne)důvěry, (ne)spolupráce, (ne)přátelství. Nutí k zamyšlení, že každá mince má rub a líc a ne každý je svině jen proto, že je určité národnosti. # 70 % # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 6 | humor 1 | akce 1 | napětí 1 | pustil bych si znovu 7 (01.10.2012)

Príroda nerobí rozdiely a okolnosti prinútili tých mužov vyzliecť uniformy, udržiavať oheň a žiť ako jedna veľká šťastná rodina. Jednoduchým, komorným spôsobom vyrozprávaný príbeh založený na skutočnej udalosti. Príbeh o tom, že vojna je nezmysel. Dobre natočené a dobre zahraté. Aj keď filmov s touto témou je mnoho, je fajn že vznikol, lebo mal čo povedať. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou vol. 2 (10.10.2015)

Vynikající drama o tom, jak lidi dokáže změnit krizová situace. Když vás film ani po hodině a půl koukání na pět stejných obličejů nezačne nudit, pak není pochyb o tom, že si zaslouží vysoké hodnocení. Stejně tomu bylo i u mě a dokonce mě mrzelo, když přišly závěrečné titulky. Pět sympaťáků pod jednou střechou, z nichž ten nejkrásnější ještě roztomile zpívá a oplývá super hláškami, tomu se prostě nedá odolat! Angličani v podání Ruperta Grinta a Lachlana Nieboera to u mě vyhráli na plné čáře :) (10.03.2013)

A tak jo, i takové filmy jsou potřeba. I když v Šíleně smutné princezně to vyřešili během sekundy replikou: "Toho se neboj, to je jen nepřítel." Poněkud mi vadilo, že nedošlo na ideologické roztržky - zvlášť mladý Němec s Mein Kampfem v ruce se k tomu vhodně nabízel. Nějaká ta moudra, jak jsou ty války na prd, my jen odřeme hubu a chcípneme, přitom proti sobě nic nemáme, a potentáti nahoře si rozdělí území a suroviny. Chybí tomu větší drama v charakterech postav, něco, co by člověka drželo přišpikovaného k obrazovce vnitřním dramatem. Konec je pak takový do ztracena. (18.03.2013)

Peter Naess nám dokazuje dávno dokázané, ale na druhú stranu treba hneď povedať, že opakovanie je matka múdrosti a niektoré životné pravdy by sa mali omielať donekonečna. K vysoko humánnemu posolstvu tu máme ako bonus ešte nádhernú prírodu a dojemný dovetok v podobe zopár titulkov po poslednej scéne. Ak by tvorcovia situáciu dlho po vojne nakrútili, pochybujem, že by sa našiel divák, ktorého by nedojala k slzám. Film by ale potom nemal tak jednotnú a zovretú atmosféru. Ak každý porovnáva s Kukuškou, tak tu máme ešte No man´s land, alebo ešte o stupienok lepší Land of mine z minulého roka. (21.10.2016)