Kříž cti

A tak jo, i takové filmy jsou potřeba. I když v Šíleně smutné princezně to vyřešili během sekundy replikou: "Toho se neboj, to je jen nepřítel." Poněkud mi vadilo, že nedošlo na ideologické roztržky - zvlášť mladý Němec s Mein Kampfem v ruce se k tomu vhodně nabízel. Nějaká ta moudra, jak jsou ty války na prd, my jen odřeme hubu a chcípneme, přitom proti sobě nic nemáme, a potentáti nahoře si rozdělí území a suroviny. Chybí tomu větší drama v charakterech postav, něco, co by člověka drželo přišpikovaného k obrazovce vnitřním dramatem. Konec je pak takový do ztracena. (18.03.2013)

Hezký počasí, fakt ... Jedna z mých vyseknutých poklon směřuje ke všem vojákům posledních dvou světových válek, už za schopnost přežít ty šílené sibérie bez obligátního "nechte mě tady". Další obdiv už patří pětici mužů, která dokázala, že na prvním místě jsou lidé, pak teprve národnosti a nakonec nepřátelé. Bylo zajímavé sledovat vyzdvižené typické národní vlastnosti, zvyky a pohledy na svět, i jak si každý brání to své a přitom se nevědomky navzájem obohacují. Bohužel, snímek neměl tu šťávu, jakou bych od válečného dramatu čekala, což mě dovolovalo (zřejmě i díky inspiraci skutečnem) v klidu a bezpečí dospět až k happyendu, který byl nakonec překvapením, neboť jsem ho čekala ještě happyendovější... (14.02.2013)

Příběh několika mužů znepřátelených stran, kteří uvíznou po sestřelení letadla kdesi v norské divočině, ty nádherné exteriéry stojí za zmínku, je poutavý i pěkně natočený.. Dva Britové a tři Němci (výborná volba herců) jsou přinuceni okolnostmi obývat opuštěnou loveckou chatu společně.. Počáteční napětí a vzájemná nedůvěra pochopitelná, no a strach o holý život v takto nehostinném prostředí je očividný.. Hluboce lidská protiválečná záležitost.. (19.11.2022)

Ná jásot to není, ale slovní přestřelky v chatě, naschvály a vytahování se, jestli je lepší auto spolehlivé nebo dobře vypadající, něco do sebe mají. Kdo by čekal spíš divadelní nádech, nepochodí, i když výstřelů moc nepadne, krev poteče až moc. Jenom s tou symbolikou to nemusel Petter NspojenéAaEss tolik přehánět. Více v externí recenzi pro kult na začátku května. (18.04.2013)

Peter Naess nám dokazuje dávno dokázané, ale na druhú stranu treba hneď povedať, že opakovanie je matka múdrosti a niektoré životné pravdy by sa mali omielať donekonečna. K vysoko humánnemu posolstvu tu máme ako bonus ešte nádhernú prírodu a dojemný dovetok v podobe zopár titulkov po poslednej scéne. Ak by tvorcovia situáciu dlho po vojne nakrútili, pochybujem, že by sa našiel divák, ktorého by nedojala k slzám. Film by ale potom nemal tak jednotnú a zovretú atmosféru. Ak každý porovnáva s Kukuškou, tak tu máme ešte No man´s land, alebo ešte o stupienok lepší Land of mine z minulého roka. (21.10.2016)