Nenávist

Nechci režiséra a scénáristu v jedný osobě obviňovat z nějakýho plagiátorství, ale přišlo mi, že je to tak trochu okopírovanej film Jednej správně (1989). Ale Spike Lee ten svůj film pojal hodně nevážně, s určitou nadsázkou a měl jsem z toho dojem, že to je spíš černá (černošská) komedie. Tohle je daleko vážnější, syrovější a takový opravdovější. Hercům jsem jejich role věřil. Zejména Vincent Cassel je dokonalej. Ve druhý polovině to trochu sklouzává k poflakování od ničeho k ničemu a přibejvaj i humorný situace (třeba historka, kterou vypráví stařík na záchodě nebo pokus o krádež auta), což mi tam moc nesedělo, ale ta úplně poslední scéna celej film hodně pozvedla. Jenom jsem jaksi nepochopil, kam se vypařili ty dva ostatní policajti. Z auta vylezou tři a najednou je tam jenom jeden. (03.07.2023)

Skoro bych řekl, že ani nejde moc o film jako o sociologickou sondu do života mladíků žijících v chudinské čtvrti na periférii Paříže. Společně strávený čas s Vincentem a jeho parťáky ve mě však zanechal spíše hořkost z permanentní nenávisti ke všemu a ke každému v okolí, hledající jakoukoli záminku, aby si svou agresi mohli vybít, nejlépe pokud to lze svést na něco ušlechtilého. Co mě naopak oslovilo je Kassovitzova přímá konfrontace nenávisti produkující jen další nenávist a myšlenka, že teď je to pořád ještě dobrý, ale jednou za čas je všem vystaven účet. (05.07.2015)

Film dostává docela jiný nádech po smrti dvou chlapců v roce 2005 a následovných násilnostech. Je to pochmutný příběh o nejnižší vrstvě obyvatelstvá z předměstí, které vedou své války se systémem, který není schopen je začlenit adekvátně do společnosti. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. Zatím je to dobrý. ..... (18.10.2015)

„Tento film je věnován přátelům a rodinám, kteří zemřeli když byl natáčen.“ Tři mladiství delikventi, kteří pociťují nenávist vůči všemu, včetně slova láska, jehož pravý význam nikdy nepoznali, bezcílně bloumají Paříži a čekají co se stane. A my s nimi. Vteřiny je míjejí bez zájmu, z vteřin se stávají minuty, minuty se přelévají v hodiny. Vincent, Sayid a Hubert sem tam potkají nějakého poldu, kterého pošlou do hajzlu, nějakého skina, kterému pohrozí smrtí, kámoše, na kterého budou mířit nalezeným revolverem. Během jednoho dne potkají strakatou krávu i pidimužíka se zvláštní historkou o Bohu a sraní. Ač černobílá, využívá Nenávist přehršle moderních vizuálních postupů, famózně je zde například využito vertigo, oko labužníka potěší i mnohé záběry skrze díru nějaké mříže (Hitchcockův duch je všude). Objekty zájmu Nenávisti jsou „budoucnost národa“, parta ukřivděných zoufalců. Že nenávist plodí jenom další nenávist je stará známá pravda, ale jen málo filmů dokázalo tuto myšlenku podat tak komplexně a tak působivě. Po celý film se nic moc neděje, nic nenarušuje přirozený průběh věcí, teprve ve finále si uvědomíte, kolik se toho za celý film vlastně událo. Vzhledem k množství symbolů a maximální obrazové preciznosti bych se nebál mluvit o „Mechanickém pomeranči současnosti“, ač natočená před jedenácti lety, zvlášť zásluhou loňských (2005) pařížských výtržností, je Nenávist bolestně aktuální a obávám se, že bude rok od roku víc. Mathieu Kassovitz naplno předvedl, jaký talent v něm vězí, o to víc zamrzí, jak marnotratně jej rozmělňuje v neambiciózních projektech typu Gotiky. Společně se Zvráceným Gaspara Noého považuji Nenávist za nejpozoruhodnějšího zástupce francouzské kinematografie posledních let – jsou to filmy, které se nebojí být nekonvenční, jsou to filmy, které dokázaly opatrně vybalancovat formu a obsah do téměř stabilní polohy. Nebýt občasných odchylek od rovnovážného stavu, ani v jednom případě bych s pěti hvězdičkami příliš neotálel. Na závěr si dovolím interpretovat po svém jedno moudro z filmu: „Když nebudete srát s ostatníma, ujede vám vlak“. 85% Zajímavé komentáře: Faye, dANo (16.12.2006)

SVĚT JE NÁŠ! Nečekal jsem, že by mě projednou mohl tolik zaujmout film z prostředí komunity, jaká ve mě svým chováním už na první pohled vyvolává odpor a kde příběh k tomu občas ani nemá souvislý děj. Viděl jsem více filmů, které zobrazovaly určitou sociální spodinu, jaké se vyhýbám velkým obkloukem, činily tak věrohodně i s dalšími filmařskými kvalitami, často i nápodobně s jistou dávkou humoru a vzešel z nich proto kult, ale mě se většinou osobně dokonale protivily spolu s hlavními postavami a minuly mě. Netuším, proč mě najednou zrovna Nenávist dokázala nadchnout, nevím, jakým zázrakem jsem se ocitl na jedné vlně s marginalizovanými ničemi, kteří se městem celé dny flákají od ničeho k ničemu, trousí ze svých úst každou chvíli ty nejhanlivější výrazy a pestují si v sobě vůči sobě, jiným i celé společnosti agresi spojenou se stále víc vzrůstající nenávistí. Vzhledem k poselství filmu i zdejším ohlasům si zpětně úplně neumím vysvětlit ani to, že jsem se u nejedné scény z tohoto drsného dramatu dokázal zároveň nahlas smát (snad o to víc na mě zapůsobil závěr) a film vnímal zároveň jako tragikomedii s nádechem absurdna... krutě realistického absurdna. Jenom vím, že Mathieu Kassovitz točí zcela nekorektní undergroundové filmy s osobitým rukopisem, které mě dokážou naplno přikovat, pocitově rozdrtit a silně rezonovat ještě dlouho po zhlédnutí, a že po mém loňském filmovém šoku jménem Povolání vrah (1997) mě Kassovitz jako režisér totálně dostal už podruhé...! Černobílý formát s dokumentární kamerou a civilními projevy protagonistů na mě zapůsobil velice sugestivně, až jsem se někdy cítil, jakobych sledoval autentický záznam. Nenávist otevírá společenský problém s lhostejností na straně zúčastněných individuí a obrovskou bezmocností v aktuální situaci na straně ostatních. Jako sociální drama se zcela vyhýbá jakémukoliv řešení, ale už i v pouhé ukázce nepřikrášleného a působivého obrazu této reality spočívá jeho síla. Pro mě silný pocitový zážitek i podnětné obohacení a dokonce i ten rap byl k přežití. [90%] (14.10.2021)