Jail Bait

Celkem nezáživný drama s noirovým nádechem který jasně směřuje k předvídatelnýmu konci. Za hudbou zde stojí Hoyt Curtin stejně tak jako u filmu Mesa of Lost Women(1953) což znamená, že neustále se opakující ústřední hudební melodie je hodně podobná(né-li stejná) jako v Mesa of Lost Women. Zkouknuto o5 čistě jen ze zvědavosti a pro doplnění mezer v Ed Woodově filmografii. Jako celek mě to ale fakt neoslovilo. Pokud se chcete dobře pobait radím sáhnout po jiném Woodově filmu. 2hvězdy (21.02.2024)

Čakal som „až tak zlé, až napokon dobré“, ale nekonalo sa. Posledných 10-15 minút je síce zábavných v zmysle množiacich sa „wtf momentov“, inak je to komplexné filmárske trápenie. Fu: „výkony“ dospelých predstaviteľov sú ako z nepodarenej skúšky divadelnej hry zo strednej školy, sú ťarbavé čo do replík i fyzických pokusov (nechýba facka pri ktorej evidentne nedôjde k fyzickému kontaktu)... a TEN neskutočne otravný, nehodiaci sa gitarový doprovod, ktorý nás sprevádza takmer nepretržite celých 70 minút. Záverom: iritujúce scenáristicky, herecky, hudobne a technicky je to tiež impotentné. PS: ak chcete pravú noirovú Bčkovú zábavu, siahnite po ranom Mannovi (Strange Impersonation), Ulmerovi (Detour), Fleischerovi (Bodyguard, Follow Me Quietly), Castleovi (Undertow, The Fat Man), Lewisovi (My Name is Julia Ross) či Haasovi (Pickup, The Other Woman). Toto je žiaľ len Ed Wood a jeho pokus o film noir... (30.09.2020)

Na Edovi Woodovi musíme ocenit jednu věc a tou je snaha. Rozhodně jsem viděl už tucty mnohem horších noirů než je tenhle. Je to laciný a jednoduchý, ale Eddie se snaží. Bohužel snaha o napínavou a tajemnou atmosféru, je ve výsledku nejvíc na škodu, protože se toho snaží docílit děsně otravným hudebním motivem, který je prvních pár minut v pohodě, ale opakuje se tam celých 70 minut, takže začne po chvilce lízt na nervy. Zbytečný je taky to vaudevillový číslo. (12.12.2014)

Dlho to bolo len strašne nudné a strašne zlé (typicky edwoodovsky "originálne" dialógy, príšerné "herecké výkony" a "hudba", ktorú by som zložil a zahral aj ja, čo nepoznám noty a neviem hrať na gitare), ale koniec bol zábavný na maximálnej možnej úrovni. Plastická chirurgia 4ever! Obzvlášť, keď sa vykonáva v útulnom prostredí domova na sedačke :-). (19.04.2009)

Toto je pokus Eda Wooda o film noir, a volba tohoto námětu poněkud snižuje atraktivitu filmu pro dnešního diváka - bez zombií, marťanů a bohužel i bez Bély Lugosiho, pouze s hromadou velice dřevěných (ne)herců je to místy trochu nuda. Jedinou známější tváří je Edova přítelkyně Dolores Fullerová. O amatérskosti filmu snad není třeba se rozepisovat, snad stojí za zmínku, že doprostřed filmu je vlepen několikaminutový výstup spoře oděné tanečnice, nijak nesouvisející s dějem. Největší zrůdností filmu je ale hudba. "Skladatel" Hoyt Curtin si po celý film vystačil s jedním a týmž virblem na španělku, který téměř nikdy neutichne. Ke konci filmu jsem už měl chuť mu tu kytaru omlátit o hlavu. Film lze doporučit jen pokročilým edwoodofilům, začátečníci nechť sáhnou po nějakém známějším kusu. (18.01.2006)