Do Říma s láskou

Je to skoro stejná jistota jako že po zimě přijde jaro - každý rok pošle Woody Allen do kin nový film. A já ho zase s radostí konzumuju. Tentokrát jsem teda ovlivněná tím, že se odehrává v Římě, který jsem si loni na dovolené zamilovala, a Woody parádně využívá ty úžasné památky a úzké uličky, ale ani samotný scénář není špatný. Má v sobě pořád dost toho allenovského, leccos pobaví a nechybí ani pár zajímavých námětů - jak se rychle rodí a zase zaniká bulvární sláva a sprchová verze Komediantů. Jen bohužel ty příběhy společně moc nefungují, některé mě moc nebavily, jiné by zase potřebovaly víc prostoru a prakticky tam chybí nějaká souvislost, takže se film po shlédnutí nejspíš docela rychle vytratí z hlavy. Nicméně jako fanynka Allena zklamaná nejsem a těším se, co nám pošle příští rok z Kodaně. (28.07.2012)

Nespôsobujú to chladné prijatie či negatívne komentáre privysoké očakávania od Woodyho Allena? Nie som odborníčka na jeho filmy, ale tento ma pobavil podobne ako tie ostatné. Smiala som sa, pozerala aj premýšľala. Navyše som z neho mala veľmi dobrú náladu. Potešili aj prvky absurdity, dokonca veľmi. Bolo to proste skvelé :-) (18.02.2013)

Průhledná, vyprávěním jen chabě opodstatněná snaha protlačit do filmu maximum záběrů malebných římských uliček a turisticky atraktivních lokací – pokud už je tematizován italský způsob života, pak bez nadhledu, perspektivou člověka nekriticky nadšeného vším italským (jídlem, operou, památkami i jazykem, který spadá mezi pár aspektů činících sledování snímku snesitelnějším). Minimum vtipů, nad kterými je třeba přemýšlet (i nad těmi nemnoha lepšími hláškami, které si Allen nechal pro sebe, je lepší moc nedumat) – častěji někomu něco „legračně“ spadne nebo je s někým přistižen in flagranti a úplně nejčastěji, tj. po většinu filmu, se prostě nic směšného neděje. Rezignace na složitěji vystavěné vyprávění – povídky kromě města a tématu lásky nic nespojuje, nijak se neprolínají, vzhledem k jejich různorodé míře fantastična by více smyslu dávalo, kdyby jedna následovala po ukončení předchozí. Nestydatý sexismus v zacházení s ženskými postavami – plastičtější hrdinky (Greta Gerwig, Judy Davis) dostaly výrazně méně prostoru než náruživá Anna, povrchní Monica a prostinká Milly, pro které představuje intimní sblížení s nedávno poznaným mužem stejně přirozenou náplň dne jako ranní hygiena. Ohrané zápletky i sdělovaná moudra – pakliže budete dost shovívaví, abyste přijali, že nám Allen filmem sděluje něco jiného než „navštívil jsem Řím a bylo mi tam krásně“. Přebytek allenovských neurotiků, nejspíš ve snaze ušetřit čas vymýšlením nových charakterů – tři roztěkané mužské postavy jsou na jeden film příliš. Výsledek? Nejslabší komedie Woodyho Allena (a to jsem viděl i Co je nového, kotě?). 50% (19.07.2012)

K Itálii mám velmi vřelý vztah a nejedno dílo nejslavnějšího newyorského neurotika se u mne setkalo s pobaveným úsměvem, ale tentokrát tomu něco chybělo. Nevím přesně co, ale nepocítil jsem potřebu ihned si koupit letenku do Říma a to je určitě chyba filmu. Abych však jen nehaněl, tak pochválím skvělého pěvce ve sprše, kouzelné loupežné přepadení, skvělé komenty zkušeného architekta a on samotný imbecille Woody to taky nezahrál špatně. Jen ta atmosféra Říma mi doma nějak nevznikla. (21.03.2014)

Mě se to líbilo, možná ne tolik jako jiné Allenovi filmy, ale líbilo, až mě to překvapilo, protože když se nad tím tak zamyslím, tak mě tam víc jak půlka postav neskutečně rozčilovala. Ale byl to Allenovský styl, všechny situace byli vykreslené do detailů a já se teda královsky bavila. U některých scén jsem se teda nasmála až až. Nejlepší z celého filmu byla snad postava ztvárněná samotným Woodym, co scéna to hláška a perla. 4* (21.07.2012)