Do Říma s láskou

Newyorská neuróza může být okouzlující, ale nikoli v kombinaci s taliánskou hysterií. Okouzlil mě jen příběh svaté čtveřice Ellen Page-Jesse Eisenberg (alias Woody junior)- Alec Baldwin-Greta Gerwig, kde Allen ústy sarkastického (anti)Amorka Baldwina demaskuje herecké pózy a pseudointelektuálky, které od Rilkeho četly jediný verš. Zajímavá je i metafora geneze a rozplynutí bulvární slávy karikatury italského úředníčka v podání Roberta Benigniho, ale původně hravá metafora se zvrhne v absurdní frašku, v níž vidíme jen další a další neumělé karikatury, které by pravděpodobně po třech dnech ve Věčném měste stvořil jakýkoli turista s průvodcem (not so) Lonely Planet. Notoricky známé je i vyjádření Woodyho Allena, že důchod=smrt, což mu jeho manželka-psychiatrička v podání skvělé Judy Davis nezapomíná připomenout. Woody Allen má ze smrti zjevně vskutku strach, protože v tomhle filmu se jeho osobnost roztrojí (Eisenberg, Baldwin, Allen) , snad aby stihl všechno říct. Nápad se sprchou na operní scéně je poprvé geniální, ale opakovaný vtip není vtipem. A poslední kousek maloměšťáckých manželů, jejichž život má zachránit (trapná) nevěra, mě uspával, přestože Penelope Cruz byla exaltovaná jako vždycky. Italové vyšli z Říma nejen jako napomádování špageťáci, ale jako dokonalí idioti. Možná jsem studený psí čumák, ale zdá se, že horko Woodymu nesvědčí. Arridiverci, Roma, Goddag, Kobenhavn. (25.07.2012)

Film stejný, jako je jeho opakující se hudební motiv - veselý, jemný, příjemný, hravý a lehce fantaskní. Woody se (konečně) vrátil i jako herec (a pro jistotu se roztrojil), Penelope doslova září a utáhne svou lehce slabší dějovou linku (ačkoli právě v ní se objevuje vynikající vtip s hotelovým zlodějem). Benigniho příběh o tom, jak se přes noc stal slavným prostě proto, že je slavný, je asi nejzábavnější a nejvypointovanější. Woodyho operní režisér, který dokázal nastudovat "Rigoletta v kostýmech bílých myší", nemá chybu; střet neurotického Američana s italskou rodinou, kde otec je funebrák a syn levičáckej právník, to je jeden allenovský gag za druhým. Škoda jen, že chybí lehce údernější závěr, docela by tomu slušel. A příběh Eisenberga, Ellen Pageové a Aleca Baldwina, to je klasická allenovská historka o fatálních, přitažlivých, ale nestálých kráskách, kterou Woody vyprávěl už mockrát - a opět je skvělá, jen lehce zkratkovitá. Ale proč ne? I když vybrat si Ellen Pagevou jako femme fatale nebyl nejlepší nápad, existují přitažlivější herečky, nakonec i moje společnice v kině byla daleko krásnější. Po filmu jsem měl neskutečnou chuť jít se toulat římskými uličkami nebo si aspoň dát nějaké italské víno - to první kupodivu nevyšlo, to druhé už ano - a zakončit tak nádherný římský woodyallenovský večer. I když maličko slabších pět hvězdiček, pořád je to za pět. (02.08.2012)

Woody by měl přejít na systém film za tři roky, aby měl čas na vymýšlení zápletek a následné pilování scénáře. Prostě by tahle totální scénáristicko-režijní legenda potřebovala, aby jí někdo občas řekl, že to nebo tamto se povedlo méně. Co na tom, že tu máme výtečné herce a líbivé římské kulisy. Allen se dál kochá krásami evropských velkoměst, ale zapomíná u toho tak nějak bavit. Je to celé bez života, povrchní, mdlé. Paralelně se k nám dostávají čtyři nesouvislé příběhy, z nichž ve dvou se řeší pochybná sláva a uznání, zbytek vyplňují klasická allenovská témata: tudíž vztahy nebo nevěra. Jenže chybí hořkost, na kterou jsme u něj zvyklí, chybí energie a snaha o překvapení. Chybí jednotící prvek, postavy z jednotlivých linií se neznají, celé je to takové odtažité, sebestředné (ostatně nejlepší vtípky si nechal Allen pro sebe, jindy se smát moc nebudeme). Allen-herec nicméně alespoň dokáže před kamerou pořád zaujmout, celé to sehrál s grácií. Ostatní jsou rovněž fajn, jenže nedostávají zdaleka tolik prostoru, kolik by si zasloužili, takže třeba prostitutky Penélope Cruz si moc neužijeme, naopak přesná je Ellen Page. Ve výsledku je to ovšem zoufale málo, Allenův typický humor v každé třetí větě mi začíná moc a moc chybět. 55% (08.11.2017)

Místo postav stereotypy, a když už mistr udělá vtip, tak se v něm pak dalších pět minut rýpe, dokud v něm nepřestane být cokoli vtipného. Nijak nefunguje ani střídání těch několika vyprávěných historek. Zbývá jen pohlednice z Říma s několika dobrými herci a herečkami, díky kterým se tento jinak veskrze průměrný produkt dá bez obtíží vydržet (50%). (01.02.2017)

Woodyho nový počin je vtipnější než většina jeho filmů, a vtipnější než všechny jeho nové filmy. Něco málo se nepovedlo (přesně asi čtvrtina), ale zbylé tři čtvrtě a Allenův návrat před kameru zaslouží absolutorium. (S)prostý vzkaz všem: pokud Woodyho Allena nemáte rádi, na jeho filmy (už) nechoďte. Více v externí recenzi pro kult na konci srpna. (20.07.2012)